Jestli máš rád symfonický metal, budeš milovat Visionaticu! S tímhle tvrzením, které zaznělo v souvislosti s vydáním třetího alba Visionaticy „Harrowing Insight“, se dá celkem snadno souhlasit. Důvodů je několik – velmi příjemný dívčí hlas Amary Avodem, vydařené éterické melodie, kytary nabroušené tak akorát, aby člověk netahal nohy v cukrkandlu, ale přitom aby zpěvaččin hlas neřezaly příliš kontrastně a nenabourávaly přirozenost a taneční podtón, který se táhne ve většině chytlavých písní.
V minulém kole se Visionatica řekla o osobitost zařazením etnických prvků z okolí domoviny Amary (rodiče Tamary Amedovy byste našli na Balkáně). Visionatica na ně nerezignovala, ale už nehrají tak zásadní roli, daleko podstatnější je, že kapela při šestileté studiové pauze měla v nezměněné sestavě dostatek času vše vypilovat a promyslet, takže možná neroste z hlediska hudební jedinečnosti (spíš má tendence se stylově zase přiblížit k hlavnímu proudu, byť díky zařazení houslí dostává občas velice specifickou barvu), ale zato udělala slušný kvalitativní krok vpřed. V kontextu toho, že předchozí nahrávka „Enigma Fire“ byla velmi povedeným kouskem, se dá konstatovat, že pro milovníky žánru (či příznivce Xandrie, Within Temptation, Diabulus In Musica, …) začíná být Visionatica žhavé zboží.
Budete-li se chtít držet lákadel předchozí desky, sáhněte po napínavé a tajemné metalové pohádce „Scheherazade“, či zpočátku křehčí, v závěru značně zdramatizované „Fucking Seducer“, v níž si Amara hezky přihrává s Ambre Vourvahis (Xandria), které díky orientálním momentům plynule navazují na minulé kolo. Ale zásadní věci se odehrávají jinde. Ideálně připravenou půda intrem „The Mirror“ (příznivci atmosféry z planety Pandora by se mohli cítit jako doma) pro skladbu „Wolfman“ Visionatica dokonale využije – jemný ženský hlas ideálně podbarví hekavé mužské sbory, parádní melodie se špetkou folkové skočnosti, bezelstný dívčí hlas, kterému to ohromně sluší ve výškách, kousavě vzrušující kytary i dynamická pasáž s mužský vokálem a vytrvale nevtíravé napětí dělají z písně malé dobrodružství, dynamicky natlakovaná „Sympathy Of Devil“ přihodí k jasnému tahu na bránu i špetku jedovatosti, z elektronické kakofoničnosti ve skladbě „Psychopaths“ se postupně vyklube tanečnímu parketu nakloněná chytlavka, divočejší (v rámci alba) „Paralyzed“ potvrdí, že elektronika začíná být pro Visionaticu důležitý (a hlavně účelně využitý) nástroj, závěrečná „Inside“ s piánem a houslemi nepokrytě zahraje na city, a klobouk dolů, že i tenhle krok kapela (a zejména Amara) zvládne uvěřitelně a bez banalit.
Visionatica to dělá dobře. Možná je s postupujícím časem nahrávky poměrně snadno odhadnutelná, ale pocit, že přesně tohle byl cíl – rafinovaně chytit v první polovině alba a pak dát posluchači přesně to, co žádá, roste s každým poslechem. Je standard, že prakticky každá kapela se pochválí, že s každým novým albem udělala krok vpřed a nabídla to nejlepší ze své tvorby. A je fajn, že u některých (a ani to nemusí vykřikovat do světa) to platí. U „Harrowing Insight“ to funguje stoprocentně.
|