V tuzemském dění roku 1989 se bezesporu najdou významnější události, nicméně domácí příznivci metalu mohli v červnu předmětného roku slavit malý svátek – v doprovodu Stormwitch a Risk se Running Wild představili v Praze, a byť počasí akci úplně nepřálo („…fakt jsem měl strach, že nás trefí blesk…“), třicet tisíc návštěvníků muselo být naprosto spokojeno. Od návštěvy královského přístavu v době koncertu uběhlo pouhého třičtvrtě roku a již se mluvilo o tom, že nová deska bude brzy následovat. Objevila se v listopadu a v názvu položila docela kontroverzní otázku – smrt nebo sláva? Odpověď byla v podstatě známá ještě před vydáním desky, neboť Running Wild byli v úžasném laufu.
„Death Or Glory“ se stalo jedinou albovou zastávkou v historii Running Wild pro bubeníka Iaina Finlaye, jenž ze všech muzikantů, kteří se během více než čtyřiceti let podíleli na činnosti Running Wild, nejvýrazněji narušil Rolfovu textařskou hegemonii a podepsal se na albu pod šest textů. S „Death And Glory“ svou kariéru v kapele uzavřel i kytarista Majk Moti, a byť se v budoucnu Kasparkovi podařilo přilákat na palubu další velká jména metalové scény, dá se říci se (vzhledem k tomu, jak vydařené album se v roce 1989 kapele podařil vydat), že se aktuální sestava stala jednou z nejsilnějších v pirátské historii (a domácího fanouška mohl potěšit i fakt, že v bookletu se jako první, kterým kapela vyjadřuje díky, objevují Jan Němec a Ladislav Křížek).
Může za to fakt, že nekompromisní těžba osvědčeného vzorce stále neztrácela jiskru, že Running Wild měli stále skvělé melodické nápady, mohli si zakládat na velmi přehledném a průrazném zvuku (byť si Rock´n´Rolf pochvaloval, že na pozdější reedici se tuhle stránku podařilo důkladně vylepšit) a do jejich výrazu zlehounka prosakovala mírná hard rocková lehkost, takže skladby se stávaly hitovější a přístupnější. Snad s výjimkou ubrumlané Beckerovy instrumentálky „Highland Glory (The Eternal Fight)“, která na dřívější baskytaristův vklad „Final Gates“ hodně ztrácí, jde opět o spanilou útočnou jízdu s řadou zapamatovatelných střel. K nejvýraznějším bude patřit úvodní „Riding Storm“.
Pochvala patří kapele nejen za parádně hypnotický riff, skvěle slyšitelnou basu, svojsky ukřičený zpěv, drtivě slastný melodický refrén a živé sólo, ale i za fakt, že si na začátek alba troufla nasadit více než šestiminutovou kompozici, která mohla snadno přesvědčit všechny pochybovače o tom, zda velmi podobná skladatelská matrice Running Wild má schopnost udržet posluchače ve varu i delších skladbách. Až nečekaně hlubokou hru s atmosférou kapela předvede s hypnoticky vláčnou „Evilution“, kterou kromě výborného riffu táhne naléhavý zpěv, body spolehlivě sbírá akční přímočarka „Marooned“ s neposednou kytarou a krásně ubrumlanými sbory, jedna z nejpřímočařejších věcí alba „Bad To The Bones“ s nejzapamatovatelnějším refrénem, až rozverně laděná titulní věc s proměnlivě barevným zpěvem a lehkým závanem raných Blind Guardian, a zvukem dud uvedená výpravná pochodovka „Battle Of Waterloo“ s dalším skvělým riffem a jasným sloganem, který si budete pamatovat ještě dlouho po doznění alba.
Krátce po vydání alba Running Wild podráždili fanoušky ještě vydáním povedeného kraťasu „Wild Animal“ (při reedici „Death Or Glory“ se stal přímou součástí desky), který potvrzoval, že na žádné zbytky či odpadky se nehraje, a kromě důležité titulní hitovky nabídl i poměrně odlišnou Motiho kompozici „Tear Down To Walls“, typickou „Stortebeker“ a novou verzi již dříve zveřejněné skladby „Chains & Leather“. A pak už se znovu začali řešit personální trable. Bylo jedno, že Moti, který zamířil zpět do služby u policie, odešel v přátelské atmosféře, a Finlay letěl za poněkud nevraživější nálady, podstatný byl fakt, že bylo opět třeba doplnit posádku a ideálně kout železo, dokud byla naprosto žhavé. Odpověď na otázku, jestli smrt nebo sláva, byla v podstatě známá ještě před vydáním desky, neboť Running Wild byli v úžasném laufu.
|
