Když se řekne polská metalová scéna, i ten, kdo ji nesleduje detailně, jedním dechem dodá Turbo. Kapela i přes totožný název jako tuzemská parta, kdysi sdružená kolem legendárního Richarda Kybice, získala v osmdesátých letech popularitu i v Československu a dílo „Kawaleria Szatana“ bylo citováno coby skoro stejná metalová klasika jako alba od Iron Maiden, Accept či Judas Priest. Když východní trhy otevřely stavidla, bylo jasné, že ani Turbo nemůže ve srovnání se západními hvězdami obstát, ačkoliv se snažili být světoví a alba začali natáčet také v angličtině. Reflektovali na populární thrash metal, což se ale ukázalo jako dočasný trend, protože postupem let se pětice z Poznaně vrátila trochu více do minulosti. Ne k první dvěma spíše hard rockovým deskám, ale někam do období Nové vlny britského heavy metalu, jejíž ozvěny byly cítit i z „Kawaleria Szatana“.
Ačkoliv v Turbu nepůsobí zpěvák klasické sestavy Grzegorz Kupczyk, je dnes bráno jako naprostá polská klasika, která dokáže stále tvořit alba, jež souboru nedělají ostudu, ačkoliv je jasné, že zenit jejich tvorby leží daleko v minulosti. Kapela nyní dvanáct let mlčela, takže se počítalo s tím, že deska „Piąty żywioł“ je její poslední. Jenže kytarista Wojciech Hoffmann a basista Bogusz Rutkiewcz jako dva poslední pamětníci nejslavnějších časů dostali znovu chuť na novou tvorbu, a proto je tu trochu nečekaně album „Blizny“. Ta pro člověka neznalého věci může působit v roce 2025 trochu nepatřičně, navíc místopisně limitovaná využitou polštinou, ale starý fanoušek a pamětník dob, kdy se heavy metal klubal na svět, při jejím poslechu pookřeje. A Turbo ani nezastírá, že míří zejména na milovníky starých kovových pořádků.
Milovníci thrashových poloh zase přijdou zkrátka, ale fanoušci klasického heavy metalu zpozorní hned ve chvíli, kdy monumentální intro přerve natlakovaný riff ve skladbě „Nowy rozdzial“. Ukazuje, že u Turba i po dlouhé pauze je všechno v nejlepším pořádku a že nápadů se hlavách obou hlavních představitelů nahromadilo dost, aby to vyšlo na celou desku. Ve svém ranku a na domovském písečku kapela znovu tvoří malé heavymetalové hity, z nichž sálá zejména nadhled a letité zkušenosti, které se sem tam přetaví v rutinu a jistou nepůvodnost, ale co by člověk od kapely, která vznikla v roce 1980, mohl chtít. Turbo ani nedokáže zklamat, protože už dlouhodobě přesně víte, co očekáváte a vesměs se vám toho vždy dostane, jejich tvorba je prosta jakýchkoliv překvapení.
Formu si kapela stále drží na vysoké úrovni a když přijde slabší chvilka jako ve „.Wszystko wszędzie woła więcej“, které duetové pojetí nesluší, dokáže nasadit dvě silné skladby „Lotr“ (za zaznamenání stojí výtečný hromový úvod) a „Przyjdź do mnie“, těžící z melodických dovedností, neboť disponuje nejzapamatovatelnějším refrénem. Na vyšší rychlostní stupeň, který připomene tvorbu kapely z druhé poloviny osmdesátých let, Turbo přeřadí v „Zawrót głowy“, v níž se připomenou thrashové prvky, nejvyššího vrcholu se kapela dotkne ve výborné „Zwyczajnie nie“, ve které jí nechybí energie, melodické nápady a neotřelé postupy, které mají daleko do těžkopádnosti, jež je Turbu občas vyčítána.
Turbo na novince ukazuje životaschopnost, ačkoliv se nenachází ve své nejlepší hodince. Vzhledem k jisté stylové i kompoziční vyčpělosti je „Blizny“ stále dost dobrá deska na to, aby mohla být v diskografii stále dostatečně (byť pouze regionální) velké legendy. Navíc je dokladem toho, že klasický heavy metal v Polsku ještě nezemřel.
|
