Na konci roku 1991 Running Wild shrnuli dosavadní činnost na výběrové kolekci „The First Years In Piracy“, a tím bylo završeno působení Jense Beckera a AC-ho v kapele. Ale nebylo čeho litovat. Za slavného basistu do sestavy naskočil Thomas Smuszynski, jenž kromě krátké epizody u Axela Rudi Pella měl v životopise zapsanou účast na vynikajících albech mistra Udo Dirkschneidera, který právě prožíval své slavné období po odchodu z Accept, u bicí soupravy se objevil Stefan Schwarzmann, který kromě přímé předchozí zkušenosti s Running Wild tvrdil rytmiku společně se Smuszynskim také u Uda. Soudě podle speciálního poděkování v bookletu alba by se mohlo zdát, že vztahy mezi odchozími členy a kapitánem v nejlepším pořádku, obzvlášť, když jim Rolf popřál hodně štěstí s novým projektem, což v kontextu toho, že do založení kopírky X-Wild, ve které působil Jens Becker, zbývaly už jen necelé dva roky, vyznívá docela mile.
Po předchozím jalovém výkonu AC-ho jsou pestré bicí jednou z věcí, která posunula Running Wild o kus vpřed, druhou byl fakt, že se Kasparkovi, jenž vyjma titulní věci, na které se podílel Axel Morgan, nepustil k autorskému peru nikoho jiného, mimořádně zadařilo, což podtrhl i výborným hlasovým projevem. Spojení pochodového tempa, až neskutečně chytlavých melodických refrénů, snadno zapamatovatelných výrazných riffů a skvělého soundu je dotaženo k dokonalosti a kapela prakticky neuhýbá ze svého osobitého stylu. Přesto vyjádření Rock´n´Rolfa o tom, že někde vzadu v hlavě věděl, že je potřeba přijít s něčím novým, je interesantní epizodou o tom, kterak se Running Wild pustili do odvážného kroku, aniž by měnili něco ze svého já a podařilo se! „Kouzlo se dostavilo a já měl pocit, jako když jsem natočil krátký film…“, pochvaloval si vrchol alba „Pile Of Skulls“ Rolf Kasparek.
Ještě než se kouzlo odhalilo v celé kráse, vytasili se Running Wild s prvním singlem „Lead Or Gold“, úzce spjatým s pirátskou tématikou, jehož slogan a riff jasně říká, že typičtější postup už kapela nasadit nemůže a zároveň, že je ve výtečné formě. Poměrně netradiční krok si pro fanoušky nachystala v rozšířené verzi nahrávky, neboť úvodní atmosférického intro (jedno z nejsilnějších v rámci celé diskografie) „Chamber Of Lies“ je pouze bonusová položka, která na základní verzi chyběla, což byla velká škoda – tajemný vláčný motiv, který následně vybouchne do šlapavé formy chytá za uši strašně snadno. Paradoxně i druhá bonusová skladba „White Buffalo“ patří v rámci alba k nejvýraznějším položkám, zejména díky snadno zapamatovatelnému sloganu. Pokud byste dostali do rukou o bonusy ochuzenou verzi, lapnou vás Running Wild stejně snadno – šlapavá a živá rytmika, krásně klokotající riff, k dravé náladě skladby dokonale sedící zpěv a parádní gradace do refrénu, v němž si ideálně přihrává sólový zpěv se sbory, to je výborná skladba „Whirlwind“.
Se superlativy bychom mohli putovat po každé následující skladbě, jedno, jestli šlo o rychlé střely nebo houpavější motivy, snad jen syrová „Roaring Thunder“ by se o piedestal alba mohla ucházet těžko. Ať už ujíždíte na výrazné „Black Wings Of Death“, neposedné „Fistful Of Dynamite“, titulní „Pile Of Skulls“, či skandovačce „Jennings` Revenge“, výpravné finále „Treasure Island“, vycházející z parádně zdramatizovaného námětu R.L. Stevensona je dokonalou ukázkou toho, jak geniální byla matrice Running Wild, když se jí podařilo vyladit k dokonalosti, a pokud někdo někdy váhal nad tím, zda je v podstatě už hodně průhledná strategie kapely schopná utáhnout rozsáhlé výpravné kompozice, po téhle skladbě si už nemohl dovolit ani pípnout.
Trochu neuvěřitelně zní Rolfovo žehrání nad tím, že album vznikalo v časové tísni a na komponování nebylo dost času. Po téhle jízdě je stejně tak těžko uvěřitelné, že další album Running Wild nahrávali v jiné sestavě…, zeptáte-li se mně, jaké album bych doporučil coby nejlepší ukázku silné formy pirátů, vrazil bych vám do ruky „Pile Of Skulls“.
|
