Tiamat byli na rozcestí. Deska „Judas Christ“ nenaplnila jejich komerční ambice a přestože vygenerovala skvělý (avšak netiamatovský) hit „Vote For Love“, který naživo kapela hraje dodnes, projekt se minul účinkem a výsledná čísla zaostávala jak za „Skeleton Skeletron“, tak i za slavnými deskami z devadesátých let. Johan Edlund se netajil zklamáním, ovšem přestěhování do slunného Řecka mu stále podvědomě nutilo tvorbu optimističtější, prozářenější a rockově přístupnou.

Na to však fanoušci příliš neslyšeli a skoro do zblbnutí opakovali názvy desek „Clouds“, „Wildhoney“ a „A Deeper Kind Of Slumber“ jako směř, v němž by Tiamat znovu rádi viděli. Proti nehrálo jen Edlundovo odlišné rozpoložení mysli, ale také zcela odlišné časy, neboť po roce 2000 byla podobná hudba chápána jako zastaralá. S nástupem internetu se všechno nepředstavitelně zrychlilo, takže časy rozsáhlých desetiminutových kompozic a více než hodinových alb byly nenávratně pryč. Zjednodušující model ovládl i Tiamat, což byl jeden z důvodů, proč pokračovat v cestě „Skeleton Skeletron“ a „Judas Christ“.

Edlund nepovažoval výčitky, že tvorba stále více připomíná The Sisters O Mercy, za příliš relevantní, ale i přesto podvědomě začal částečně otáčet kormidlo do minulosti. Jako kdyby se zalekl, kam až byl schopen s „Judas Christ“ zajít, jako kdyby mu došel význam desek, které kolem poloviny devadesátých let vytvořil. Do těch časů se zcela vrátit nemohl, ale dobře věděl, jak fanoušky navnadit drobnými připomínkami tehdejší tvorby. Deska „Prey“, vydaná pouhý rok po „Judas Christ“, je prvním počinem v kariéře Tiamat, která nemá průkopnický charakter, nesnaží se objevovat nová, dříve neprobádaná teritoria, částečně pokračuje v cestě nastoupené minulou deskou, ale také se obrací do minulosti. Můžete zaslechnout drobné odkazy na „Wildhoney“ a „A Deeper Kind Of Slumber“, což na fanoušky působilo jako magnet.

O návrat k nejslavnějšímu období se ale nejedná, protože základem je znovu písničkovost, ač se tolik nesází na líbivé melodie. „Prey“ neobsahuje žádný velký hit jako byla „Vote For Love“, spíše jde o desku, která více drží pohromadě, což je její deviza. Minusem je, že obsahuje jen málo zapamatovatelných míst, které by se vryly do paměti a většina skladeb plyne v jakémsi lehkém nadprůměru, v daný okamžik jste s nimi vcelku spokojeni, ale po krátkém čase z nich v hlavě moc nezůstane. Výrazná není ani úvodní „Cain“, což byla skladba, na kterou Edlund vsadil jako na vlajkovou loď desky a která se k velkému překvapení objevila i v americké videohře „Vampire: The Masquerade – Bloodlines“. Stěžejní body u „Prey“ je třeba hledal na jiném místě. Tam, kde Tiamat opustí písničkově laděnou gotiku, ve které znovu evokují The Sisters Of Mercy, a ponoří se do hloubavějších, lehce ospalých poloh.

Důkazem toho je titulní „Prey“, ležící v druhé polovině alba, jež s následnou instrumentálkou „The Garden Of Heathen“ představuje vrchol alba. Zde posluchač dostane Tiamat takové, jaké chtěl slyšet od dob „A Deeper Kind Of Slumber“. To samé platí o „Divided“, ve které Edlundův hlas doplňuje hostující zpěvačka Sonja Brandt. Ta dostane ještě výrazně více prostoru ve velmi sympatické „Carry Your Cross And I`ll Carry Mine“, obsahující nejzapamatovatelnější melodie z celé desky, ale na druhou stranu pozbývající v jejím cukrkandlovém projevu pravou podstatu kapely. Výrazným místem, na kterém srdce fanouška klasických Tiamat pookřeje, je závěrečná „Pentagram“, která se nejvíce blíží k definici Tiamat jako metalových Pink Floyd, čemuž na působivosti výrazně přidává i text, pocházející z pera mistra okultní magie Aleistera Crowleyho.

Ostatní skladby jsou pokračováním toho, co Tiamat tvořili na předchozích dvou deskách. Vezou se v intencích tu podařenějšího („Love In Chains“, „Nihil“), tu méně vydařeného „Clovenhoof“, „Wings Of Heaven“) gotického rock / metalu, který nemá přílišné ambice a spíše jede ze setrvačnosti posledních let. Nepomohlo tomu ani znovu větší zapojení kytaristy Thomase Peterssona, jehož nástroj zejména v „Divided“ a „Prey“ výrazně evokuje neopakovatelnou náladu „A Deeper Kind Of Slumber“ a v jiných věcech se snaží sáhnout po střípcích metalové minulosti. Nic z toho neplatí pro bonusovou skladbu „Sleeping In The Fire“, což je coververze amerických klasiků W.A.S.P. V podání Tiamat sahá po titulu jedné z nejhorších coververzích, neboť bylo popřeno její původní kouzlo a skvělý hlas Blackieho Lawlesse je nahrazen Edlundovým mumláním, které ještě více ubírá už tak chybějící energii.

Více než jako odražení ode dna „Prey“ pokračuje v módu tehdejších Tiamat. Špatné album to není, jisté zlepšení či sofistikovanější přístup oproti „Judas Christ“ je znát, ale pořád jde o desku, při níž si povzdechnete, kdeže loňské sněhy jsou.

FB TIAMAT

YouTube ukázka - Cain

Seznam skladeb:
1. Cain
2. Ten Thousand Tentacles
3. Wings Of Heaven
4. Love In Chains
5. Divided
6. Carry Your Cross And I`ll Carry Mine
7. Triple Cross
8. Light In Extension
9. Prey
10. The Garden Of Heathen
11. Clovenhoof
12. Nihil
13. The Pentagram

Sestava:
Johan Edlund – zpěv, kytara, klávesy
Thomas Petersson - kytara
Anders Ivers - baskytara
Lars Sköld - bicí

Rok vydání: 2003
Čas: 59:05
Label: Century Media
Země: Švédsko
Žánr: gothic rock

Diskografie:
1990 - Sumerian Cry
1991 - The Astral Sleep
1992 - Clouds
1994 - Wildhoney
1997 - A Deeper Kind Of Slumber
1999 - Skeleton Skeletron
2002 - Judas Christ
2003 - Prey
2008 - Amanethes
2012 - The Scarred People

Související články

Foto: archiv kapely