LAY OF THE AUTUMN - Of Love and Sorrow

Zatím není možné odhadnout, jestli je pojmenování této kapely součástí předem promyšleného konceptu a zda budou její alba vycházet pouze na podzim, nicméně debutový zápis spolku Lay of the Autumn spatřil světlo světa v závěru října a ideálně tím zapadl do podzimní atmosféry. Je ovšem pravda, že italská formace malinko klame tělem, neboť její průvodní znaky indikují hudbu prosycenou hlubokou melancholií, což je hypotéza, která se úplně nepotvrdí. ..více

[recenze]

[29.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

SLADE - Nobody`s Fool

Ačkoliv se snaha jevila marná, Slade nepřestávali pracovat na tom, aby dobyli Ameriku. Znovu se tam takřka odstěhovali, ale na západním pobřeží schytali pouze ostrou kritiku, z níž bylo jasné, že v Los Angeles, hlavním městě světového rocku, nikdy neprorazí. „Tentokrát jsem Slade viděl naživo a bylo to strašné. Když mě nutili zpívat jejich skladby, bylo mi z toho na blití ještě více. Já a zpívat toho buzíka?“ neskrýval své rozčarování frontman začínajících Quiet Riot Kevin DuBrow, který se v roce 1983 nejvíce proslavil skvělou coververzí..více

[recenze]

[28.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

ASTRAL DOORS - The End of It All

Pokud se v dnešním světě cení hlavně to, co je jedinečné a originální, pak musíme každou desku, na které zpívá Nils Patrik Johansson, považovat za zajímavou a hodnotnou, bez ohledu na její hudební obsah. Unikátní křaplák, jenž nemá obdoby, automaticky nabírá kotel pozitivních bodů. A možná právě s tím často kalkuluje švédský spolek Astral Doors, který v říjnu zveřejnil jubilejní desátou řadovku, jejíž název "The End of It All" nedělá fanouškům dobře na duši. ..více

[recenze]

[28.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

Aleš RIEDEL (CRIPPLED FINGERS) - Jdeme na pódium s tím, jako kdybychom tam měli natáhnout brka

To se to vymýšlí název kapely, když máte bubeníka, který má „fakt podivně narostlé malíčky…“. Od okamžiku, kdy Crippled Fingers vymýšleli své jméno, uplyne zanedlouho patnáct let. Pražská čtveřice od té doby nabrala do původně thrashových korbelů výraznou hard corovou příchuť, rozdováděla fanoušky třeba na Brutalu, Fajtfestu, Czech Deathu, rozběhla vlastní festival, podívala se do zahraničí a vypustila tři řadová alba, z nichž na jaře vydaná deska „Through The Pain“ je hlavním tématem rozhovoru, jehož se ujal Aleš Riedel. ..více

[rozhovory]

[27.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

WOLFEN RELOADED - The Ghost From Within

Další kapitolu do příběhu kapel, které se po dlouhé době hibernace vrátily k tomu, co nastartovaly v osmdesátých letech a po řadě let to mají potřebu dokončit, napsali němečtí Wolfen Reloaded. Během první desetiletky po sobě nezanechali žádnou hmatatelnou vzpomínku a v roce 1996 to v důsledku osobních i hudebních rozporů vypadalo na to, že kapela napsala do životopisu poslední tečku. O třináct let později trojice Christian Freimoser, Wolfgang Forstner a Thomas Rackl vyzkoušela, zda jí to spolu bude stále fungovat..více

[recenze]

[26.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

HIGH PARASITE - Forever We Burn

High Parasite je zcela nové jméno na metalové scéně. Přesto na debutovou desku „Forever We Burn“ bylo natěšených mnoho fanoušků. Za kapelou totiž stojí známá jména. Prvním je producent desky Greg Mackintosh, kytarista Paradise Lost, který si na desce zahrál na kytaru a klávesy. Druhým slavným jménem je zpěvák Aaron Stainthorpe z My Dying Bride. To slibovalo něco zajímavého a temného. Tak první věc se vyplnila, druhá až tak ne. High Parasite hrají gotický metal, ačkoliv svůj styl označují jako death pop. ..více

[recenze]

[26.10.2024]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]

FROZEN CROWN - War Hearts

Italové Frozen Crown vlítli na scénu před šesti lety s velmi slušným power - speedovým debutem "The Fallen King". Pak se ale situace trochu zadrhla. Následující tři alba nebyla valná a jejich poslech se stal spíše recenzentskou nutností nežli posluchačskou radostí. Situace se změnila 18. října letošního roku, kdy kapela zveřejnila album "War Hearts", na němž se vrací k rychlomelodickému metalu. Konečně autorům došlo, že nekomplikovaná přímočarost je tím, co jim jde a vždy šlo zdaleka nejlépe...více

[recenze]

[25.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 7/10]

Myles KENNEDY - The Art Of Letting Go

I když Slash tvrdí, že Myles Kennedy je nejlepší rockový zpěvák současnosti, je třeba to brát s rezervou, protože nejeden fanoušek legendárního kytaristy tvrdí, že Kennedy je nejhorší zpěvák, který se kdy objevil po jeho boku. A to jej ani nemusí měřit axlovskou optikou, protože je jasné, že charisma a statusu šéfa Guns N`Roses nikdy dosáhnout nemůže. Kennedy špatný zpěvák není, ač každému nemusí být po chuti jeho barva hlasu a někdy otravné manýry...více

[recenze]

[25.10.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]

THEATRE OF TRAGEDY - Forever Is The World

Když v roce 2000 na albu „Musique“ Theatre Of Tragedy razantně otočili stylovým kormidlem, asi jen málokdo mohl věřit tomu, že kapela ještě někdy bez výhrad vsadí na melancholickou gotiku. Po výměně zpěvačky mohli při poslechu alba „Storm“ dávní fanoušci zastříhat ušima, protože kapela učinila částečný krok zpět do vlastní minulosti a o tři roky později jej dotáhla do absolutna. Kruh se uzavřel. Se vším všudy – album „Forever Is The World“ vyšlo 18.září 2009, o půl roku později, 1. března 2010 vydala norská parta prohlášení o tom,..více

[recenze]

[24.10.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

GREAT WHITE - Let It Rock

Rozchod s Alanem Nivenem byl pro kapelu těžká věc, protože manažer s nimi byl od začátku, přičemž chtěl původně působit pouze jako skladatel. Ale šlo o nezbytný krok. Nadělal na obou stranách hodně zlé krve, Niven se začal domáhat provizí z minulých koncertů a proto Great White museli v roce 1995 vydat živé album „Stage“, aby rozdíl srovnali. „Kvůli letitému utrácení jsme neměli nic, takže všechny peníze ze „Stage“ šli k němu. Ale bylo to to nejlepší živé album, jaké jsme kdy natočili,“ zmínil Jack Russell ..více

[recenze]

[24.10.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]

THE OFFSPRING - Supercharged

„Když jsme se zbavili glamu, vykydli na nás další haldu hnoje v podobě neopunku,“ řekl v devadesátých letech kytarista grungeových Soundgarden Kim Thayil a mířil na kapely jako The Offspring. Ti snad jako jediní s Green Day a Blink-182 prokázali větší životaschopnost, trendovou vlnu druhé poloviny devadesátých překonali bez větší úhony a jsou činní i v roce 2024. Nestali se sice mainstreamovým lákadlem jako Green Day, ale za to může snaha držet se vlastního, trochu neotesaného stylu a odmítnutí výrazně popového směru,..více

[recenze]

[23.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SEBASTIEN - Quo Vadis

Zo začiatku som sám zo seba ostal prekvapený, či je to správny album na správnom recenzentskom stole, predsa len, skôr sa topím v metalovom undergrounde ako vo svete čistých tónov, ale keď je raz čosi dobre spravené, niet sa na čo vyhovárať.

Asi zbytočne, ale i tak navediem pravdepodobne malú hŕstku posledných neznalých – český Sebastien produkuje progresívny metal spievaný v rodnej reči. Album Quo Vadis je dokonalo premyslený..více

[recenze]

[23.10.2024]

[Hirax]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

AD INFINITUM - Abyss

Od roku 2020, kdy Ad Infinitum vydali debutové album, proběhl jen jeden rok, kdy se parta v čele s výtečnou Melissou Bonny nevytasila s novou nahrávkou. I v letošním roce má švýcarská čtveřice splněno. Ad Infinitum v názvu desky poprvé upustili od listování v kapitolách, kapela se o desce „Abyss“ vyjadřovala jako o svém nejexperimentálnější počinu, videoklip, zveřejněný ke skladbě „Surrender“, naznačoval, že se Ad Infinitum mohli posunout ještě blíž k taneční scéně...více

[recenze]

[22.10.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

NEPTUNE - End of Time

Švédské metaláky Neptune potkal na konci osmdesátek podobný osud, jako tisícovky obdobných spolků. I když si ve své domovině vybudovali během jedné dekády působení (zpočátku pod názvem Warriens) určitý status, do povědomí hard and heavy fandů se zapsali mnoha koncerty a několika povedenými demo snímky ve stylu Judas Priest a Manowar s texty ovlivněnými severskou mytologií. Nikdy se jim nepodařilo získat kontrakt s gramofirmou a proto po nich zůstalo několik demo snímků na kazetách a jedno nevydané album. ..více

[recenze]

[22.10.2024]

[Jirka Lulek]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

SLADE - Slade In Flame

V letech 1973 a 1974 se velmi vážně o Slade mluvilo jako o nových The Beatles, protože úspěch jejich singlů byl fenomenální a za sebou nechával i kolegy The Sweet, kteří také válcovali hitparády. Výsadní postavení, které by korespondovalo s odkazem The Beatles, se Slade rozhodli zpečetit filmem. Bylo zřejmé, že žádná hudební skupina nikdy nemůže dosáhnout takového vlivu na stříbrném plátně, jako měly beatlesovské snímky „Help“ či „A Hard Day`s Night“, ..více

[recenze]

[21.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

DRAGONY - Hic Svnt Dracones

Očekávat, že rakouští symfonici Dragony vydají další skvělé album, nebylo tentokrát úplně snadné. Důvodem byly některé singly, které indikovaly sklouznutí kapely k bezduchému žánrovému trendařství a jako takové významně utlumily přípravy velkolepých oslav. A možná i proto deska s nepěkným titulem "Hic Svnt Dracones" udeřila s překvapivou a obrovskou silou, jelikož předem zveřejněné songy zůstaly nejslabšími články tracklistu a zbytek je v podstatě konstantní a neodolatelná stylová radost. ..více

[recenze]

[21.10.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

D.A.D. - Speed Of Darkness

D.A.D. jsou dánský hudební poklad a po Volbeat pravděpodobně nejúspěšnější rocková parta, která z této země kdy vzešla. Nepodařil se jim průlom do Ameriky, kam měli nakročeno s klasickým albem „No Fuel Left For The Pigrims“, ale v Evropě platí už řadu let za hvězdu. Už nevydávají alba s takovou kadencí jako kdysi, ale to tak u kapel, které hrají čtyřicet let, bývá. Dánům také třeba přičíst k dobru, že ač v devadesátých letech čile experimentovali jak velela doba, ..více

[recenze]

[20.10.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]