STEEL ATTACK - Where Mankind Fails

Existuje mnoho opomíjených nebo rovnou zapomenutých kapel, některé z nich celkem oprávněně, jiné nikoli. Švédská parta Steel Attack dle mého názoru jednoznačně spadá do druhé kategorie. Zejména první tři desky, jež vznikly na přelomu milénia, ukrývají opravdu velkou dávku písní, které vedle vysoké kvality vykazují rovněž silný podíl osobitosti. Především práce s rychlostí a melodiemi je zde mimořádně nápaditá a to, co by mohl leckdo označit za celkem běžnou hudbu ..více

[recenze]

[03.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

EMERALD SHINE - Misty Tales

To, co novojičínští Emerald Shine před dvěma lety na EP „Beneath The Stars“ nakousli, to se svým nedávno vydaným debutovým albem „Misty Tales“ spolehlivě dopověděli. I přes to, že v mezidobí jejich sestavu potkala pořádná čistka a to i na postech, které pro výraz Emerald Shine nejsou úplně zanedbatelné. Z tohoto pohledu je velmi příjemné konstatovat, že melodie jsou stále ladné a skočně neposedné, folková atmosféra decentně bardovská,..více

[recenze]

[02.01.2019]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

DELFINIA - Deep Elevation

Při vyslovení jména Konstantin Naumenko možná někomu naskočí ukrajinský powermetalový spolek Sunrise. Tento chlapík je zároveň aktivní a hlavně zdatný skladatel, kterému k tvůrčímu vyjádření nestačí pouze domovská parta, a proto - společně s manželkou Dariou - vkládá síly do projektu s opravdu půvabným jménem Delfinia. Ukrajinské duo ovšem nechtělo zůstat na vše samo, a tak se rozhodlo pro oslovení několika velmi zajímavých hudebníků. V seznamu hostů, kteří se podíleli na debutu „Deep Elevation“, ..více

[recenze]

[02.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

NECROCOCK - Křivoklátské martyrium

Kdo je nejlepší psychiatr v republice? Komu patří koruna krále houbařů? A kdo je nejlepší vyšetřovatel vražd v okolních lesích? Ano, správně, je to Necrocock. Tento hudební dobrodruh a experimentátor vydává již šesté album (pod touto hlavičkou), které nese název „Křivoklátské martyrium“. Rozdíl mezi deskami „Hudba z psychiatrických pavilonů“ a „Houbařské album“ byl znatelný (kompozice, živelnost, variabilita nápadů), ..více

[recenze]

[01.01.2019]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

ILLUSORIA - King

Německá Illusoria je dalším spolkem, který ve své tvorbě koketuje se symfoniemi a v jehož čele stojí zpěvačka. Na rozdíl od ostatních, typicky symfo-operně-gotických a bůhvíjakých dalších těles, které mi osobně malinko splývají, se tvorba Illusorie více kloní k power metalu, takže rozlišovací prvky jsou přece jenom o něco zřetelnější. Sice je zde přítomný – v rámci jakési moderny - dnes tolik oblíbený growling, hudebníci to s ním ale nepřehánějí a hlavní vokální slovo přenechávají pěnici Eve,..více

[recenze]

[01.01.2019]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]

EJAKULUJÍCÍ KOKOS - The Story of Hawaiian Shits

Když se budete (čistě hypoteticky) bavit s někým vzdělaným o kokosu, dozvíte se možná několik nezábavných informací, jako třeba že latinsky se tento druh ovoce nazývá cocos nucifera. Pokud nedejbože narazíte na někoho z dnes tolik početných zástupců sekty „health-militia", budete zahlceni poznatky o zdroji vápníku, bílkovin, vlákniny a bůhvíčeho ještě. Mám pro vás však dobrou zprávu. Vy, jako příznivci metalové muziky..více

[recenze]

[31.12.2018]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]

ZÁVIŠ - Jak šla léta u starýho kokota...

Záviš je prostě fenomén. Prokletý básník? Hospodský recitátor? Kníže pornofolku? Starý kokot? Možná všechno dohromady. Můžete jej milovat, můžete jej nenávidět, ale rozhodně jej nemůžete přehlédnout. Záviš (vlastním jménem Milan Smrčka) je na tuzemské scéně už etablovaným pojmem, přestože jeho kariéra začala růst až ve vysokém věku více než čtyřiceti let (dnes je mu dvaašedesát) a nezdá se, že by mu docházel humor. ..více

[profily]

[31.12.2018]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

BEHEMOTH - I Loved You At Your Darkest

Ať se to někomu líbí nebo ne, Behemoth jsou dnes už velké hvězdy. Ovšem na druhou stranu je otázka, zda je lze stále ještě počítat za blackmetalovou kapelou, která se vyprofilovala hlavně v minulé desetiletce na deskách „Demigod“ a „The Apostasy“ a kterou už dlouhou dobu definují jasné protikřesťanské názory frontmana Nergala. A teď jsme u jádra pudla. Behemoth v současné době prochází vývojem, který se vzhledem k tomu, jak zněla minulá deska „The Satanist“ nemůže jevit jako překotný,..více

[recenze]

[30.12.2018]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]

Co právě posloucháme?

Opět se vracíme k rubrice "Co právě posloucháme", v níž bychom vás chtěli seznámit s nahrávkami, které v posledních dnech a měsících činí radost redaktorům tohoto webzinu, případně na co se těší v dohledné době. V tomto vydání své hudební inspirace odhalili Moloch, Pagan a Savapip...více

[články]

[29.12.2018]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

VENOM - Storm The Gates

Svým způsobem se dnes na Venom lze dívat jako na AC/DC nebo Motörhead. Tedy jako na kapelu, která vydává (jak kdysi řekl Angus Young) pokaždé stejnou desku, akorát s jiným obalem. Doby experimentování z časů alb „Cast In Stone“ a „Resurrection“ už má Cronos a jeho parta dávno za sebou a od dvanáct let starého alba „Metal Black“ dlí opět u svých dávných kořenů, ve kterých definovala black metal a právě Venom se mohou připisovat zásluhy za to, co z tohoto žánru v průběhu let vyrostlo. ..více

[recenze]

[28.12.2018]

[Jan Skala]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

KARAKELA - Karakela

Karakela je projektem hudebníka Tomáše Pícla, který se doposud prezentoval v partách Sifon a Greymon. Tomáš vždy inklinoval ke stylům AOR a melodický hard rock, přičemž eponymní deska Karakely má být odrazem této žánrové tužby, a to „bez kompromisů a po svém“. Jde tedy vlastně o sólovou záležitost, zvlášť s ohledem na Píclovy multiinstrumentální schopnosti, které pojmou hru na klávesy a obě kytary, zbylé posty zastali „námezdní“ umělci..více

[recenze]

[28.12.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

MY DYING BRIDE - A Map Of All Our Failure

Ve třetím desetiletí existence kapely odstartovala spolu s EP „The Barghest O´ Whitby“ v životě My Dying Bride nová éra. Období archaického zvuku. Zmíněné „épéčko“ v tomto směru zašlo nejdál, ale i následující dvě nahrávky rozhodně vybočují ze soudobé zvukové produkce. Ucelená sestava nahrála v roce 2012 album „A Map Of All Our Failure“, což je opravdu idylický název doom metalové desky. Archaickým zvukem chtěla kapela docílit pocitu,..více

[recenze]

[27.12.2018]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

ANGEL DUST - Of Human Bondage

Celá tři alba vydrželi Angel Dust v konstantní sestavě. Pak si na moment odskočil bubeník Dirk Assmuth, aby se stačil ještě před natáčením nové desky do kapely vrátit. To, že jej následoval kvůli blíže nespecifikovaným hudebním rozporům i kytarista Bernd Aufermann (nejspíš však šlo o lano z Running Wild, ty rozpory zřejmě nebyly až tak zásadního rázu, neboť jeho návrat do - v následujících letech sice podivně, ale přece jen existujícím - Angel Dust netrval příliš dlouho), se nezdálo jako kdovíjak zásadní ztráta, ..více

[recenze]

[27.12.2018]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

METAL CHURCH - Damned If You Do

Euforie v táboře Metal Church trvá, i když to s kapelou ještě před pár lety vypadalo bledě. Celá minulá desetiletka, kdy za mikrofonem byl Ronnie Munroe, se nedá považovat v rámci diskografie kapely za tu nejvydařenější a proto mediálně přetřásaný návrat ztraceného syna Mikea Howea z roku 2015 vrátil Metal Church opět do světla zájmu. Není divu, byl to právě Howe, která zažíval s kapelou na přelomu osmdesátých a devadesátých let velké úspěchy a kdy především na desky „Blessing In Disguise“ ..více

[recenze]

[26.12.2018]

[Jan Skala]

[17 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]

Thrashmetalové novinky roku 2018 - část XXIII. - kapely FLESHREAPER, IRON FIST a TOXIC ASSAULT

Na začátku malé telegrafické shrnutí názvosloví, které souvisí s tímto titulem: label Horror Pain Gore Death Productions vydává novinku kapely Fleshreaper, kterou startuje song „Of Rotten Mind“. Podobný shluk láskyplných slůvek prostě nemůže figurovat u nějaké tupé a nezajímavé muziky, kterýžto předpoklad toto americké těleso ihned potvrdí. Zmíněná úvodní etuda je totiž návyková jako kus vepřového (čti prasete), když její obsah po řeznicku vyvrhne vlivy punku,..více

[recenze]

[26.12.2018]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: /10]

DARK MOOR - Origin

When the night drops its cloak, sings my voice mild and mellow,
Comes to me from our folk, an offhand cradle song…

Úvodní sloka závěrečné písně „Green Lullaby“ z jedenáctého alba španělských kdysi metalových (a jedno, jestli symfo nebo power, ke všemu můžete doplnit čas minulý) Dark Moor je jakýmsi skrytým návodem, co čekat od desky „Origin“, přičemž základ je třeba hledat v pojmech „mild“, „mellow“ ..více

[recenze]

[25.12.2018]

[Savapip]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 6,5/10]