Imperium je projektem Miky Brushaneho, bicmena finské kapely Strike. Mika možná neměl příliš velkou fantazii při volbě jména pro svůj spolek, rozhodně mu ale nescházely nápady při skládání písní, jež ovšem nemohly být použity pro domovskou partu, která je metalově zaměřená, zatímco Brushaneovy položky stoprocentně spadají do škatulí melodický hard rock a AOR. Proto na scénu vstoupilo Imperium se svojí debutovou fošnou „Dreamhunter“ a nutno podotknout, že jde o velmi reprezentativní vzorek inkriminovaných subžánrů.
Talentovaný Mika zastal téměř vše, kromě zpěvu a kytar. Pro tyto posty si přizval několik hostů, včetně vokalistů Pasiho Rantanena, Markku Kuikky a Nisse Nordlinga. O mastering se postaral známý Mika Jussila, díky čemuž má album výtečný sound, který v sobě prolíná modernost i nostalgii osmdesátých let. Právě atmosféra tohoto období nás při poslechu doslova pohltí, neboť Mika dokázal umně vzkřísit to nejlepší z tehdejší tvorby a původní hudební atributy ozdobit blyštivým autorským vkladem.
Podstatná část alba by tak měla pro old school fanoušky působit jako balzám na (d)uši, v čele s podmanivými hitovkami „Dreamhunter“, „Wasted Years“, „Always Forever“, svižnou „Reach For The Stars“ nebo učebnicovou baladou s všeříkajícím názvem „80´s Love Song“. V žádné z uvedených skladeb neschází tradiční rytmika se škádlivým kytarovým podkladem, mazlivé refrény a sóla, vše samozřejmě za mohutné podpory klávesových nástrojů.
Silnou líbivostí oplývá i většina dalších songů, až na dvě tuctovější čísla, která se záškodnicky vklínila mezi zdařilé kusy a lehce tak narušila paušální dynamiku díla („Fire & Ice“ a „There Will Be Light“). Za zvláštní zmínku stojí závěrečné outro „Final Vocationem“, jež oplývá tak svůdnou dramaticko-epickou dynamikou, že by dělalo čest nejlepším symfo-powermetalovým deskám. Jde tak o velkolepé a hlavně důstojné rozloučení s velmi slušným hudebním počinem, který by neměl minout žádný fanoušek nejen hard rocku, ale melodramatických melodií vůbec.
|
