Deset let od vydání eponymního debutu přichází parta kolem Joe Lynn Turnera se čtvrtou studiovkou. Tentokrát je ale ona parta, kromě Turnera, kompletně změněná. Chybí tedy zakladatel Dennis Ward, a také jeho další souputníci z Pink Cream 69, Chris Schmidt a Uwe Reitenauer. Místo nich sice nastoupili další poměrně známí hudebníci, jako kytarista Simone Mularoni (DMG), bicmen Francesco Jovino (Primal Fear, ex-U.D.O.) nebo komplexní mistr klapek Alessandro Del Vecchio (Edge Of Forever, Voodoo Circle, ex-Eden´s Curse…), nicméně původní kouzlo kapely se obnovit nepodařilo.
Ono vlastně škobrtlo už na předešlém zápisu „Emotional Fire“, který mimořádně lahodnému počinu „House Of Dreams“ sahal sotva po konečky not. Nová sestava tedy potenciálně mohla vnést do kompozičního procesu živou vodu, neboť skládal hlavně Del Vecchio s Mularonim, leč, nestalo se. Album „Edge Of Tomorrow“ má sice křiklavě vtahující obal, obsahově však nijak zvlášť nezáří, přestože na něm několik skromně blyštivých perel nakonec nalezneme. Jde především o úvodní kus „Don´t Walk A Way From Goodbye“, jenž připomene vzdušně nadýchanou náladu druhé desky kapely. Uslyšíme zde nejlepší refrén díla, avšak jde o moment ojedinělý, a to nejen ve své chytlavosti, ale také pokud se týká žánru AOR. Novinka tento, pro Sunstorm kdysi zásadní subžánr, víceméně opouští, a jde mnohem více naproti klasickému hard rocku.
 V tomto duchu se odehraje většina díla, přičemž motivů, které by významněji uvízly v paměti, příliš není. Vše se pohodově poslouchá, aby také ne, když vokály obstaral věhlasný Turner.
Jenže ani on nemůže být spasitelem, pokud schází dostatečně atraktivní autorský vklad. Slušně pobaví položka „The Sound Of Goodbye“, ve které zaujme kontrast melodického sóla s „naříkajícími“ kytarami, šlapavý hit „The Darkness Of This Dawn“ s druhým a posledním z výjimečně líbivých chorusů, nebo svižný track „You Hold Me Down“, v němž se subžánry AOR a melodický hard rock potkávají ve spřátelené atmosféře. Pak již ale nezbývá nic jiného, nežli z jednotlivých skladeb vyzobávat osamocené záblesky nadprůměru. Nijak zvlášť se navíc nepovedla ani píseň „Angel Eyes“, což je balada, tedy disciplína, ve které by měly kapely tohoto typu bodovat jako nikdo jiný. Jenže slušná, avšak nijak strhující náplň zmíněného songu jakoby nepříliš lichotivým způsobem symbolizovala celé dílo. Žádný zázrak se zkrátka nekoná, a tak je nutné lehce záškodnicky dodat, že pokud dostanete chuť na opravdu dobrý melodický hard rock, potažmo AOR, zkuste raději letošní novinky kapel Theander Expression, Imperium nebo Sunstrike.
|
