Na dvoře krále Chaosu pouze krev dokáže napsat svoje vlastní neštěstí …
Ledový bojovník doputoval do Okouzlujících zemí a zde dostal další nelehké úkoly: najít tři Klíče znalostí k tomu, aby byl schopen odhalit lokaci bájné zbraně – Smaragdového meče a následně se s ní vrátit zpět. Přitom se musí dostat skrze Stínové zrcadlo, spojit se s drakem Tharosem, projít Slonovinovou branou až k Temné pevnosti v bezedné propasti, kde s drakovou pomocí porazí okřídleného démona a najde onen legendární meč...
New Jerseyští čerti Symphony X jsou na trhu již velmi dobře etablovanou kapelou s početnou armádou fanoušků. Do jejich podvědomí se zapsali hlavně dvěma ukázkovými alby z přelomu milénia, a to geniálním "V: The New Mytology Suite", následovaným deskou "The Odyssey". Od té doby nechávají fanoušky na svůj další zářez čekat průměrně čtyři léta, ovšem u dosti komplikované muziky, kterou tito Američané produkují,..
„Chaos, oheň, krev… řeky krve! Před dávnými časy prožívaly země, obklopující Algalord, nejhorší okamžiky své historie: hluboce opovrhované „časy temnoty“ - časy krvavých válek mezi silami Svaté aliance a pekelnou armádou bastarda, známého jako Černý král, který ve jménu Krona, krutého a starodávného boha války, překročil Temné hory s jasným cílem: dobýt Algalord, svatou citadelu, starodávnou strážkyni tajemství…
..
Timo Tolkki. Jedna z nejdůležitějších persón melodického světa. Kdysi. V době svého působení v kapele Stratovarius průkopník, inovátor, brilantní sólový kytarista, jeden z lidí zodpovědných za rozkvět powermetalu, vyznačující se hlavně zrychlením, zmelodičtěním a důrazem na klávesovější sound do té doby dřevnatého stylu. Své domovské kapele zajistil dosud nehynoucí místo v síni slávy,..
Kdybych měl krátce shrnout pocity, které mne provázely ještě před samotným poslechem, popsal bych je jako „ambivalentní“. Už samotný pohled na booklet, na němž oko posluchačovo zří kybernetického (= moderního) Promethea s fireballem v ruce, dává důvod zauvažovat, jaká hudební náplň se pod ním skrývá. Příliš naděje nepřinese ani zadní strana s názvy písní. Pojící vodítko se tak obtížně hledá a je s podivem, ..
Latinská Amerika není tou největší výspou melodických kapel, ale nelze popřít fakt, že jich tam hraje poměrně veliké množství. Bohužel (bohudík?), se valná většina do Evropanových sluchovodů nedostane, a pokud ano, tak povětšinou narazí na dva zásadní problémy: 1) katastrofální zvuk, 2) příšerný vokalista. Dnes rozebíraná kapela ale ani jedním z těchto neduhů netrpí. LegionSky pocházejí z Buenos Aires, fungují v nezměněné sestavě pouhé dva roky, ..
Tak to se zase jednou ve státě německém něco hodně nepovedlo. I když právě recenzovanou desku nelze srovnávat s jakoukoli kataklyzmatickou pohromou, o radostných zážitcích mluvit rozhodně nebudu a vlastně si ani příliš nedokážu vysvětlit tak radikálně kvalitativní propad oproti skvělé, pozitivní, svižné a zábavné, dva roky staré „Straight Out Of Hell“. Jako by kapele zcela došly nápady, zápal a entuziasmus pro hudbu,..
Když v roce 2007 talentovaný kytarista Jani Liimatainen opustil Sonatu Arcticu a byl nahrazen o poznání méně výrazným (byť technicky zdatnějším) Eliasem Viljanenem, přislo mi to dosti líto. Dva roky na to se svojí novou kapelou Cain´s Offering natočil debutovou desku "Gather The Faithful", která sice ničím nevybočovala z hranic melodického poweru, ale poslouchala se velmi příjemně. Pak s hudebním kolegou Timo Kotipeltem zplodil ..
Jak bylo na konci minulého článku zmíněno, kapelník Phil Giordana po vydání minulé desky přišel o celý zbytek kapely (taky vás napadlo, proč to tak skončilo, resp. proč se tak výrazně poměnila celá sestava na každé vydané desce?). A tak došel k závěru, že než složitě hledat muzikanty do aktivní a funkční kapely, raději složit celé album sám, již bez pomoci kytaristy Anthonyho Parkera..
Dlouhé tři roky francouzskému kvintetu trvalo ukutit svoji další řadovku. Připomínám, že se píše anno domini 2006, konkurence na trhu se zvětšovala každým dnem, namátkou vyberme "Rocket Ride" od německých Edguy, kteří se touto plackou definitivně vzdálili speedu, Švédi Sabaton výrazněji zalezli do posluchačských uší albem "Attero Dominatus", již přejmenovaní Taliáni Rhapsody Of Fire potěšili svět patrně nejnudnějším albem své historie "Triumph Or Agony"..
Píše se rok 2003 a power metalový svět v těchto letech zažívá pravé žně, tak vyberme jen namátkou pár „drobností“, jež se urodily: Sonata Arctica přináší skvostný opus se jménem "Winterheart´s Guild", Masterplan vydávají eponymní (a pro uši mé nejposlouchatelnější) debut, Španělé Dark Moor rovněž stejnojmennou, „resetovou“ desku a do toho Nightwish pomalu kutí přelomovou desku „Once“, jež světlo světa spatří za rok. ..
Tak ne! Snažil jsem se, co to šlo, ale bohužel. Nikdy jsem se netajil tím, že tvorbu těchto Finů maximálně obdivuji, a pokud dobře počítám, jsem již čtrnáctým rokem jejich fanouškem a s neskrývaným nadšením konzumuji to, co nám kapela pravidelně překládá. Ovšem existenci této desky jsem nebyl schopen doteď pobrat (promo řeči kapely, resp. jejich managementu a vydávající firmy v potaz již neberu)...
Člověk při procházení internetu občas i dnes dokáže narazit na výtvor, z nějž se posadí na zadek. Prakticky neznámá kapela z Itálie na své třetí desce předvádí tak krásně melodický kolotoč, že se ani nechce věřit, že by se dneska podobným způsobem ještě natáčelo… Kluci spolu muzicírují již od roku 1987 (!), mají na kontě dvě EP (1988, 1995) a tři regulérní alba (2004, 2008 a 2014). ..
Letošní rok na kvalitní hudební krmi nebyl tak moc skoupý jako předešlé dva, problém bohužel opět byl s nedostatkem času na poslech a psaní recenzí, který byl vykoupen prací pro vlastní kapelu a vydání debutového CD. V mém ranku milovníka totální líbivé melodické chytlavosti hned několik kapel výrazně potěšilo můj sluch, naopak nejedno velké jméno zklamalo na celé čáře. Do bilance jsem ovšem nezařadil jen melodický power speed, ale i něco málo z žánrů příbuzných. ..
Tito talentovaní mladí Švédi (s dánským bicmanem) před šesti lety kovový hudební průmysl zasáhli silou vskutku Herkulovskou. Příjemná a svěží kombinace metalu, popu a retrodiska s rovnou třemi sólovými vokalisty zaujala slušnou část posluchačské obce, na druhou stranu se (jak to ale už u komerčně úspěšných projektů bývá) vyrojilo velké množství haterů, kteří název kapely nejsou schopni ani vyslovit, natož se snížit k poslechu dotyčných.
..
Co si člověk vybaví, co ho napadne, jakmile od současných speedových králů dostane informaci o tom, že další album se opět jmenuje totálně silácky - „Maximální přetížení“? Že by klasickou nálož dvojšlapek, riffů, v průměru 23 minut trvajících sól/píseň, melodické refrény, a hlavně prostě rychlost a zase jen rychlost, navíc protknutou zvrhlou zálibou šíleného vlasatce Hermana Li v 8-bitech, resp. jejich zvucích, znějících jak nastavování sound blasteru z 80. – 90. let,..
Probuzení sice bylo o poznání chladnější než v sobotu, počasí moc dobrého taky nevěštilo, po ránu se hodně tahaly mraky a chladně foukalo, to ovšem fanoušky zastavit nemůže. Takže opět nezbytná ranní očista, snídaně a nástup do areálu…
Po vcelku příjemném probuzení a provedení nezbytné hygieny jsem se začal chystat na naše speedaře EAGLEHEART. Jejich tvorbu nijak moc zmáklou nemám, ale na pódiu, před pomalu přicházejícími, probírajícími se posluchači, předvedli skvělou divokou a energickou show, podpořenou taktéž profesionálními výkony muzikantů. Asi nejvtipnější moment nastal, když frontman prohlásil: „My dneska hrajeme tak rychle, že jsme nahnali dvacet minut“, přičemž ze stage neutekli, ale naopak koncert doplnili velmi složitou, ..
Léto. Pro většinu lidí půvabný čas, doba dovolených, kdy konečně po celém vysilujícím pracovním/studijním roce mají čas na své přátele a kamarády, se kterými by, daleko od shonu všedních starostí a problémů, aspoň na chvíli, strávili někde společný čas. A k tomuto účelu se výborně hodí letní hudební festivaly. Obzvláště pro metalisty pré. Dostanou se mezi lidi, jimž nebudou ve dvě ráno vadit puštění Meshuggah či Equilibrium, a při poslechu první vteřiny growlů nebudou umdlévat, ..
Tyto zdivočelé Švédy lze za celou dobu jejich existence považovat za takovou sázku na jistotu, i když s kolísavou kvalitou jejich válečných dítek. Připodobnil bych to k veleslavným operačním systémům od Velkého Billa – jednou průšvih či slabota, jednou slušný výtvor … a tak stále dokola.
Tito Finové v podstatě již od svého vzniku mají kolonku „levná kopírka Nightwish“. Nelze s ní až tak souhlasit, hlavně kvůli tomu, že Amberian Dawn mají velmi jednoduché písně, jež ani nepotřebují mnoho poslechů k tomu, aby se jim člověk dostal pod kůži, což ale je, bohužel, jejich největší slabina, úplně stejně jak na všech minulých deskách (v praxi to znamená jednoduché a přímočaré rockové skladby, obohacené o klávesové pseudo-symfonično). Pro pořádek dodávám, že u Nightwish tomu je přesně obráceně.
..
Často se říkává, že třetí deska bývá u většiny kapel zlomová. Že právě na ní se ukáže, jestli s ní lze počítat do budoucna, nebo skončí, jak již mnoho před ní, v nekonečném propadlišti hudebních dějin, zapomenuta všemi. Hned zkraje musím říci, že překročit vlastní stín se italským symfonikům Ancient Bards nepodařilo, natočit skvělou desku ale ano. Písně do uší naskakují o něco déle a pomaleji, než na debutové (ovšem rovněž i vynikající minulé „Soulless Child“) desce. Nemám tím na mysli to..
Dlouhé čtyři roky jsme čekali na to, až nás vrchní lich Kai se svou družinou poctí další návštěvou. Tentokráte nás zve rovnou do Říše nemrtvých. Abych pravdu řekl hned zkraje, na tomto místě se mi příliš nelíbí. Kostlivci na pověstnou paprskovou rychlost důkladněji zatlačí jen na dvou zastávkách, ty zbylé projedou v relativně klidném, středním tempu, a na jedné i přibrzdí. Tento fakt by mi nijak nevadil, víc mě mrzí, že kluci v zombácké říši nejspíše poztráceli hodně spisů se zpěvnými a melodickými linkami,..
Oznámení této kapely o vydání nové desky bývá poslední roky doprovázeno zvýšeným zájmem, větším, než je obvyklé u jiných kapel. Letos, z vypuštěných singlů, útržků, které se aspoň na chvíli podařilo propašovat na net a půlhodinového komentáře kapely, v jehož podkladu byla puštěná většina alba, si bylo možno utvořit částečný obrázek toho, jaké album se chystá. Na mnoha místech se rozpoutaly bouřlivé diskuze, kde se lidé kolikrát vzájemně i napadali za to..
Hey callers, tak jsme se konečně dočkali. Počítám, že jste si již přečetli číslo pod recenzí, a tak vám musí být jasné, že se tento text ponese v duchu lásky, tolerance a obdivu. Nevím o mnoha deskách, které by svou hyperpozitivní náladou v některých místech člověka dokázaly i rozplakat tím, jakou nádheru má tu čest poslouchat.
Rok se s rokem sešel, a je na čase vytvořit další roční bilanci. Jsem bohužel, stejně jako loni, nucen konstatovat fakt, že žánr melodického power – speedu pomalu, ale jistě upadá. Nebo možná už i umírá. Žánrových desek vyšlo snad jen několik, a většina z nich kvality mrzké a nehodné ani zmínky zde. Takže vytvořit koktejl toho, co se letos aspoň trochu povedlo, bylo poměrně náročné. Navíc jsem se po mnoha letech vrátil aktivně k hudbě, tak mi bohužel nezbylo tolik času na to, abych všechno vyšlé stihl poslechnout, a případně i zrecenzovat...
Rok a půl jsme museli čekat na to, jakým materiálem nás obšťastní RHAPSODY OF FIRE, vedeni již pouze klávesovým mágem Alexem Staropolim. Luca již pomalu, ale jistě chystá nástupce své velmi kvalitní „prvotiny“, Alex se, spolu s kumpány, soustředil na živé hraní a s řádným albem přišli až teď.
Čas od času se mi do rukou dostane nahrávka, u které si kolikrát i mnoho hodin říkám, co mohlo její tvůrce vést k tomu, aby vůbec s něčím takovým na trh přišli. Peníze? Snaha udržení pozornosti o kapelu samotnou (bohužel, dnes často již řešena pouze formou sociálních sítí – propagací tunou stejně levných a stejně nekreativních klipů)? Snaha zavděčit se fanouškům (kterážto urputnost může být, a v tomto případě i je, zcela kontraproduktivní)? Nebo ještě i něco jiného? Nevím… ..
„The Fall Of Tommy Johansson“ bylo první, co mě po pár posleších napadlo. Primární nepříjemné pocity ve mně vzbudil avizovaný klip „Guitar Hero“ (kde jsem se v koutku své melodické duše již začal obávat, že by mohlo jít ve finále o průser!). Velkoryse teď pomiňme jeho dementní a těžce neoriginální název, i to, že opět vidíme pařící kapelu, za níž na plátně tentokrát neběží další žádná „filmová“ projekce, ale zkrátka jen název zmiňované skupiny. Je evidentní, že se zase, a zdaleka ne poprvé, ..
Finští DREAMTALE jsou jednou z mála jistot na tamějším power metalovém trhu. Zatímco většina kapel postupně měkne a zpomaluje (případně tvrdne a zpomaluje), tito kluci se stále urputně drží svého kolovrátkového metálku. Já jsem za to velmi rád, neboť vím, že po vydání kotoučku se mi dostane chutné a výživné melodické krmě. Nejinak je tomu i dnes, po vydání již šesté autorské desky. ..
Je poměrně zábavné pozorovat výkyvy v Tobiášově tvorbě. Zatímco u EDGUY lze už roky pozorovat sestupné tendence, u Avantasie je to obráceně. Po dvou nemastných neslaných, tři roky starých deskách, tu je jedna další, ovšem o mnoho povedenější.
Díky kolegovi z redakce se mi do rukou dostala poměrně interesantní debutová deska až z dalekých Filipín, ovšem od muzikantů původně švédských, na těchto půvabných ostrovech nyní žijících. Tak se dozvídáme, že i v místě, kde by člověk očekával spíš skákavé elektronické rytmy, lze najít na něco, co dokáže potěšit ucho melodika. Jak moc, to si povíme na následujících řádcích.
Tak, a máme je tu opět. Kluci nám v Helsinkách „ukuchtili“ novou desku a přicházejí s ní na trh. Co o ní napsat? Upřímně, příliš mnoho se toho od doby vydání Elysia nezměnilo. Matias Kupiainen pevně převzal velitelské otěže a kapelu postupně přetvořil v trochu jinou, než byla ta, jíž jsme zbožňovali v minulé dekádě. Zatímco Timo Tolkki nám postupně odhaluje svou novou operu s hvězdnými hosty, Stratíky máme právě pod drobnohledem. ..
Speed metal Hallelujah! Od dávných tvůrců žánru by člověk po množství veskrze průměrných (někdy i slabších) desek nečekal to, co na něj číhá na tomto kotoučku. Po mnoha letech vystrkují růžky radost, láska k žánru, ale hlavně opět kompoziční schopnosti kapely hodné tohoto názvu i pozice. Dočkáme se mnoha hitových, speedových výletů po těch nejkrásnějších krajinkách naší planety, středním tempem překročíme několik vyšších pohoří, na jednom z nich na chvilku zpomalíme, ..
Takže, sepsat mou první redaktorskou bilanci nebyl vůbec lehký quest. V roce, kdy měl podle Mayů přijít konec světa, se toho událo opravdu mnoho, bohužel většinou negativního, ať už v rámci vztahů, zdravotních záležitostí, nebo i pro nás v tuto chvíli věci zásadní – muziky. „Negativismus“ tohoto roku se očividně podepsal i na nápadech jednotlivých kapel. Na rozdíl od let předešlých se toho na melodicko-metalovém poli zrodilo jen velice málo opravdu kvalitního, o to bohužel ale početnějšího. ..
Před necelým půlrokem jsem si při psaní recenze na CHARLIE SHRED povzdechnul v naději nad tím, že Tommy "ReinXeed" Johansson světu opět ukáže něco ze svých skutečných schopností v projektu GOLDEN RESURRECTION. O takové zvěrstvo, jako je výše zmíněné album, se nejedná, ale o bombu zrovna tak ne. Jako hlavní důvod se mi jeví to, že Christian „Pohlreich“ Liljegren melodika Tommyho k autorským otěžím prakticky ani nepustil a nechal ho své kompozice pouze doplnit o neoklasicistní běhy, ..
Copak nám asi může vzniknout, když hodíme do míchačky SUICIDE SILENCE, CHILDREN OF BODOM a BACKSTREET BOYS? Po chvíli
míchání této na první pohled nevábné směsi ji vylijeme do koleček. Co jsme teď schopni postavit? Rozsype se nám po prvním nanesení celé naše snažení, anebo se dílo bude dařit přinejmenším do výše věže babylonské…? Babylonský skvost asi nepostavíme, ale přinejmenším nižší panelák by klapnout mohl. Směs s názvem DEAD BY APRIL pospolu drží velice schopně,..
Tato kapela je zajimavá a atypická dvěma věcmi. Prvně to, že se v podstatě jedná o revival stejnojmenné japonské kapely. Zajímavější je ovšem geneze jednotlivých skladeb, obsažených na albu. Některé jejich fragmenty jsou znělky a písničky z japonských omalovánek, z čehož vyplývá, že kapela měla od začátku materiál a šlo jen o to jej vhodně zaranžovat. V praxi vše potom vypadá tak, že sloka je znělka ze seriálu o zelených potvůrkách s emo účesem, bridge znělka ze seriálu o žlutých potvůrkách ..
Hudbu této kapely jsem vždy měl rád. Dokázali světu dát poměrně významné množství hard rockových, a v posledních letech i power metalových hitů. Každý jejich koncert je hlavně díky svéráznému a vtipnému tanečníkovi Bernardu Weissovi vždy příjemný relaxační zážitek, u kterého se člověk jak zasměje, tak i pobaví a je hudebně ukojen. Této tradici by odpovídal i zajímavě pojatý název právě recenzovaného alba, složený z několika slov a zcela jasně říkající o co jde. Je to tak, jedná se o třináct předělávek..
Poděbradští RIMORTIS nám nadělili šestý studiový dárek. Je nádherně zabalený a po jeho otevření na vás vykoukne přesně to, o čem jste v dětství snili a ono to ne a ne přijít. Až teď! Dárek opatrně třímáte v rozechvělých rukách s obrovským očekáváním událostí příštích. Bude „ta věc“ opravdu úžasná a dokonalá, tak, jak jste o ní po nocích snili? Nemůže se stát, že jste si vybájili jen zbytečnou a ničím nezajímavou chiméru? Odpověď se dozvíte přesně ve chvíli, kdy dotyčnou věc prozkoumáte, vyzkoušíte a řádně si ji užijete. ..
Letos k nám od našich severních katolických sousedů dorazilo druhé album symfo-speedových extrémistů PATHFINDER. Nutno podotknout, že za debutem nijak nezaostává, a v mnoha směrech jej i překonává. Je bez debat rychlejší, epičtější, orchestrálnější, a snad i o něco melodičtější. Takže: Zkusme si propojit rychlost DRAGONFORCE (pozor, kluci v některých místech hrají ještě rychleji!), pompu matadorů RHAPSODY a melodičnost takové SONATY ARCTICY, nebo REINXEED. ..
„Bylo nebylo, za šestero horami, dvěma dálnicemi a asi pěti milióny údery na dvojšlapku se letos konal jeden fesťáček. Tento fesťáček od daroniček dostal vínkem opojení pivem, specifický odér v mnoha jeho zákoutích a půvabný název evokující populární nemoc středověkou. No a na tomto fesťáčku se řízením osudu Hermes vyskytl, v dobu správnou a místě vhodném, diskutujíce u stanu chlebního s princeznou Evičkou. Najednou ucho jeho tóny libé (linoušivše se z pódia menšího než malého) zaznamenalo,..
Ze slunné Itálie k nám větry zavanuly v pořadí už druhou nahrávku svatých knechtů HOLY KNIGHTS. Jejich debut z roku 2002 (fakt to je už 10 let) byla přidrzlá a okatá (i když v podstatě příjemně poslouchatelná) vykrádačka Rhapsody z let "Symphony Of Enchanted Lands", takže čím nás milovníci rytířů, hobitů a prsatých panen v korzetech překvapí? A hlavně, budou ta překvapení příjemná?..
Začněme tím nejhorším. Důvod existence této nahrávky si nedokážu vůbec nijak vysvětlit. Anebo, vlastně mě jeden napadá – Tommy „ReinXeed“ Johansson (zjevně trpící čím dál větším tvůrčím přetlakem, který se tento rok bohužel začal výrazně podepisovat na kvalitě jeho kompozic) si prostě nekriticky řekl, že je mu líto vyhodit odpad ze všech svých studiových seancí, tak vytáhl kapelu na pivo a značně pod parou s ní dohodl, že ze srandy ..
Hodnotit debutové album rakouských DRAGONY je věc značně problematická. Tato země melodickému metalu příliš zaslíbená není, a (když vynecháme SERENITY nebo EDENBRIDGE) tak zajímavých kapel se tu zrovna moc nevyskytuje.
Tuto kapelu z Holešovska většina lidí zaregistrovala hlavně díky soutěži „Československo má talent“, kam se ve vidině lepších zítřků přihlásili, zúčastnili, a dostali se až do finále (vítězi se ale nestali). Od té doby kalhotky fanynek nezůstávají suché a jejich fotky spolu se členy kapely dennodenně plní facebook.
Byla doba, kdy pojem „finská kapela“ znamenal záruku vrcholného hudebního zážitku. Byla doba, kdy se z neznámé kapely této země stal celosvětově uznávaný kult (Nightwish, Stratovarius, Sonata Arctica, Children Of Bodom, Apocalyptica, HIM, Rasmus…). Tohle je cca 10 – 15 let vzdálená historie. A jak je na tom finská rock–metalová scéna teď? Zajeté kapely fungují dál, ale krom nich vzniklo i množství dalších, u nich však zaznamenáváme rapidní kvalitativní útlum. No a na dně rybníku ..
Letošní rok je pro kluky patrně nejzlomovější v jejich dosavadní kariéře. Patnáct let funkční autorský tandem Turilli – Staropoli se rozešel s tím, že každý posbíral část muzikantů z původní kapely a sestavu doplnil novými. Díky tomu vlastně máme dvoje RHAPSODY, jen s drobnými nuancemi v názvech.
Ještě se ani rok s rokem nesešel (jestli počítám správně, od loňského potopení Titaniku nás dělí cca 10 měsíců), a už je tu další nahrávka nezastavitelného švédského workholika Tommyho Johanssona a jeho melodické bandy.
|
Dnes je 2.5.2025, svátek má Zikmund
|
| Autor Hermes |
|
[03.09.2015] [hodnocení: 10/10] |
RHAPSODY - Symphony Of Enchanted Lands
|
[27.08.2015] [hodnocení: 9/10] |
|
[22.08.2015] [hodnocení: 8,5/10] |
|
[20.08.2015] [hodnocení: 8/10] |
|
[10.08.2015] [hodnocení: 5/10] |
LUCA TURILLI´S RHAPSODY - Prometheus: Symphonia Ignis Divinus
|
[13.07.2015] [hodnocení: 7/10] |
|
[20.06.2015] [hodnocení: 7,5/10] |
HELLOWEEN - My God-Given Right
|
[10.06.2015] [hodnocení: 4/10] |
|
[18.05.2015] [hodnocení: 9/10] |
FAIRYLAND - Score To A New Beginning
|
[30.04.2015] [hodnocení: 8/10] |
FAIRYLAND - The Fall Of An Empire
|
[23.04.2015] [hodnocení: 8/10] |
FAIRYLAND - Of Wars In Osyrhia
|
[16.04.2015] [hodnocení: 9/10] |
SONATA ARCTICA - Ecliptica (Revisited) 15th Anniversary Edition
|
[13.03.2015] [hodnocení: 5/10] |
FELINE MELINDA - Dance Of Fire And Rain
|
[06.02.2015] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2014 (Hermes)
|
[26.01.2015] |
|
[11.11.2014] [hodnocení: 8/10] |
DRAGONFORCE - Maximum Overload
|
[14.09.2014] [hodnocení: 8,5/10] |
MADE OF METAL, Hodonín, 15. - 17. srpna (3. den - neděle)
|
[24.08.2014] |
MADE OF METAL, Hodonín, 15. - 17. srpna (2. den - sobota)
|
[23.08.2014] |
MADE OF METAL, Hodonín, 15. - 17. srpna (1. den - pátek)
|
[22.08.2014] |
|
[19.08.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
|
[17.08.2014] [hodnocení: 7/10] |
ANCIENT BARDS - A New Dawn Ending
|
[30.06.2014] [hodnocení: 8/10] |
EDGUY - Space Police - Defenders Of The Crown
„ …haló haló, tady Houston, identifikujte se, přepínám.“ „Pokračujte kapitáne, přepínám.“ „Tak to jsou skvělé zprávy, kapitáne. Můžete být malinko konkrétnější? Přepínám.“ ..více |
[25.05.2014] [hodnocení: 6,5/10] |
GAMMA RAY - Empire Of The Undead
|
[07.05.2014] [hodnocení: 4,5/10] |
SONATA ARCTICA - Pariah´s Child
|
[09.04.2014] [hodnocení: 10/10] |
|
[31.03.2014] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2013 (Hermes)
|
[03.02.2014] |
RHAPSODY OF FIRE - Dark Wings Of Steel
|
[29.01.2014] [hodnocení: 4/10] |
A HERO FOR THE WORLD - On Fire (EP) / Winter Is Coming (A Holiday Rock Opera)
|
[24.01.2014] [hodnocení: 1,5/10] |
|
[18.12.2013] [hodnocení: 3/10] |
DREAMTALE - World Changed Forever
|
[30.09.2013] [hodnocení: 8/10] |
AVANTASIA - The Mystery Of Time
|
[28.05.2013] [hodnocení: 8/10] |
A HERO FOR THE WORLD - A Hero For New World
|
[10.05.2013] [hodnocení: 5,5/10] |
|
[28.03.2013] [hodnocení: 6/10] |
HELLOWEEN - Straight Ouf Of Hell
|
[13.02.2013] [hodnocení: 9/10] |
Redaktorská bilance roku 2012 (Hermes)
|
[22.01.2013] |
GOLDEN RESURRECTION - One Voice For The Kingdom
|
[26.12.2012] [hodnocení: 6/10] |
|
[19.12.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[17.10.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[03.10.2012] [hodnocení: 3,5/10] |
RIMORTIS - Peklo, co říká si svět
|
[28.09.2012] [hodnocení: 9,5/10] |
|
[24.09.2012] [hodnocení: 9,5/10] |
Trio minirecenzí na téma: ARCHONTES
|
[14.08.2012] [hodnocení: /10] |
HOLY KNIGHTS - Between Daylight And Pain
|
[05.08.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
Trio minirecenzí na téma 2x Tommy, 2x Pellek. Kapely: CHARLIE SHRED, PELLEK, DAMNATION ANGELS
|
[27.07.2012] [hodnocení: /10] |
|
[23.07.2012] [hodnocení: 7/10] |
|
[21.07.2012] [hodnocení: 7,5/10] |
|
[16.07.2012] [hodnocení: 4/10] |
LUCA TURILLI´S RHAPSODY - Ascending To Infinity
|
[07.07.2012] [hodnocení: 8/10] |
REINXEED – Welcome To The Theater
|
[24.06.2012] [hodnocení: 6,5/10] |