Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nejlepší název by pro to album byl "King for 1000...

SHINEDOWN - Planet Zero
Bude prosím recenze na Three Days Grace -...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
S recenzí plně souhlasím , minulá deska mně hodně...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Určitě v tom byl marketing. Je to výborná deska...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ok, díky za vyjasnění. Tím mi ten název dává...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Není to tak dávno, co Weikath jasně vyjasnil...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Měli jsme ještě několik otázek, které se týkaly...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Díky za tohle interview. Akorát když přišla řeč...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
I když nejsem žádný skalní fanoušek Helloween,...

HELLOWEEN - Giants & Monsters
To bude nějaký komplex! Trable doma, nebo malý...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

S.P.S. - Útěk z reality


Dodnes si pamatuji na druhý stupeň základní školy, kdy se mi do ruky dostala tehdy zbrusu nová debutová deska S.P.S. „Jsme v hajzlu“. Tenkrát to pro mě znamenalo bombu. Znal jsem už „Kovárnu“ od Tří sester a „Půlnočního rebela“ od Plexis, ovšem S.P.S. měli jasný politický názor, šili do vlády, do odcházejících komunistů, do Havla na Hradě, do rozrůstající se ekonomické džungle v čele s Tátou Tunelem, který už je taky na Hradě. Tenkrát to bylo něco nového. Hudba byla sice punkově primitivní,..více

[recenze]

[27.04.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


PATHEROYE ROYE - ...je to pryč


Díky poslední zásilce od Cecek Records jsem se pomalu začal obávat toho, že se domácí punk rock dostává do jakési (mo)mentální krize. A je to pryč. Ne snad, že by prvotina „Je to pryč“ punkového kvarteta Patheroye Roye přinášela něco zásadně nového, ale z jejich debutu dýchá taková spontánní radost, že ty (převážně textové) minely lze celkem snadno přehlédnout...více

[recenze]

[26.04.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


HAVOK - Time Is Up


A máme tady další retrothrashovou partu. Pochází z Ameriky, nazývá se HAVOK a mezi stovkami plevelovitých smeček vzešlých ze žánrového boomu přestavuje jedno z mála pomyslných zrnek. Ano, i když se tady v hudebním výrazu vracíme o dobrých dvacet let zpátky, nic to nemění na tom, že je to stále velmi poslouchatelné. Až by se člověk málem zastyděl, že už nenosí svoji ošuntěnou džísku s thrashovými nášivkami a odznaky. ..více

[recenze]

[26.04.2011]

[Petr Štěpnička]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7,5/10]


MÖTLEY CRÜE - New Tattoo


Od chvíle, kdy se Vince Neil vrátil zpátky do kapely, vypukla mezi ním a Tommym dlouho skrývaná nenávist naplno. „Byli jsme právě na letišti v Las Vegas po další části turné Greatest Hits. Vinci byl opilý a jako obvykle nebylo radno se vyskytovat v jeho blízkosti. Stál jsem u pultu s letenkami a mluvil s Ashleym, který měl letenky na starosti, když k nám přišel Vince, ožralý na sračky, a zabreptal: Ashley, dej mi kurva palubní lístek, lézt do prdele Tommymu můžeš až potom... Nebyl to samozřejmě můj ..více

[recenze]

[25.04.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 4/10]


VICIOUS RUMORS – Razorback Killers


Američtí veteráni Vicious Rumors to se zpěváky nemají vůbec lehké. Ronnie Stixx, který nazpíval předposlední album „Warball“, se rychle z kapely klidil, a tak museli Geoff a spol. hledat za mikrofon zas jednou někoho jiného. A našli ho v Sherwoodu (ve městě, ne v tom lese) v Oregonu. Brian Allen je možná dosud jméno naprosto neznámé, ale po vydání nové desky „Razorback Killers“ si ho už lidé pamatovat budou. A jestli ne jméno, tak hlas určitě...více

[recenze]

[25.04.2011]

[Ray]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]


L.U.S.T. - First Tattoo


Stačí úvodní výkřik „hey you, fuck you“, aby se vám tahle kapela zprotivila. Takové prvoplánové rebelství mohlo někomu imponovat naposledy tak v době punkové revoluce v sedmdesátých letech, ale dneska to působí spíše trapně. Ale nebudeme soudit desku podle prvních dvaceti vteřin. Protože, tak jak blbě začala, tak rozhodně nepokračuje. L.U.S.T. se už podle jména, názvu CD a obalu zaměřují na takzvaný high octane rock n´roll, tedy na ostrou muziku, která čerpá z hair metalu osmdesátých let..více

[recenze]

[24.04.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


SALIVA - Under Your Skin


Saliva je kapela, která byla na vrcholu zhruba před pěti, osmi lety. V době, kdy ještě dozníval nu-metal, ale už zde byl vliv kapel jako Linkin Park (kteří čistý nu-metal nikdy nebyli), kteří rvavou muziku kombinovali s melodickými, dalo by se říci až popovými pasážemi. Saliva se tohoto trendu chytli. Nechyběli ostré, podladěné kytary, štěkavý rapový zpěv zkombinovaný s melodickým vokálem. Platina v Americe na sebe nenechala dlouho čekat (Evropa byla v tomto ohledu mnohem rezervovanější), ovšem Saliva..více

[recenze]

[23.04.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]


DEICIDE - To Hell With God


Glen Benton svého času okázale prohlašoval, že se zabije ve třiatřiceti letech. Ale protože to neudělal, tak mohla jeho sebranka přijít s dalším „bohovražedným“ kotoučem, tentokrát dokonce jubileiním desátým. Kdysi jsem býval velkým fanouškem death metalu a právě kontroverzní DEICIDE skvěle doplňovali moje tehdejší protikřesťanské nálady (ovšem žádné vypalování kostelů, vrcholem mého „boje“ byly pentagramy na všech školních sešitech). To bylo asi před deseti lety, pak mě tyto reakční tendence ..více

[recenze]

[22.04.2011]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


SOUNDGARDEN - Live On I-5


Grunge mě nikdy nějak extra nebavil. Byl to protiklad proti mému oblíbenému hair metalu. Protiklad, který řadu mých oblíbených kapel smetl z povrchu zemského. Nepopírám, že by se mi „Nevermind“ od Nirvany nebo „Facelift“ a „Dirt“ z dílny Alice In Chains nelíbili, ale prostě tenhle styl zoufalých feťáků ve vytahaných vlněných svetrech, s bradkami a mastnými vlasy mě nikdy neuchvátil. Jasně, důležitá je muzika a ta leckdy něco do sebe měla. Z té „Velké čtyřky grunge“ mě vždycky nejvíc ..více

[recenze]

[22.04.2011]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 6/10]


LILLIAN AXE - Sad Day On Planet Earth


"Smutný den na planetě Zemi.. .", to nezní příliš optimisticky, co říkáte? A mám-li se přiznat, skutečně jsem od "Sad Day On Planet Earth" nečekal příliš pozitivna. Rozčarování z předchozího "W aters Rising" ještě zdaleka neodeznělo, název desky naznačoval, že k dávným pozitivně laděným melodiím už Lillian Axe nemají chuť ani zlehka přičuchnout, jásavých barev zbavený booklet - nejstřízlivější obal od vydání fialového debutu - této potenciální temnotě přizvukoval (nemluvě o ..více

[recenze]

[21.04.2011]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]


ŠKWOR - Drsnej kraj


Nevím, nevím, ale zdá se mi, že opakovaný vtip už přestává být vtipem. Škwor byl rozhodně se svým debutem (když nepočítáme nulté album „May Day“) „Vyhlašuju boj“ zjevením. Tehdy byla na vrcholu nu-metalová scéna, které se Škwor chopili po svém a přestože si nejvíc asi vzali z Linkin Park (předesílám, že to bylo období alb „Hybrid Theory“ a „Meteora“), dali do toho i kus klasických, bigbítově-hospodských popěvků. Proto se také zařadili do jednoho šiku třeba s Harlejem, Alkeholem nebo Dogou, ..více

[recenze]

[21.04.2011]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 4,5/10]


DORNENREICH - Flammentriebe


Pokiaľ viem, Rakúsko v celej zhruba štyridsaťročnej histórii tvrdej hudby nikdy nepatrilo k významným exportérom produktov domáceho ťažkého priemyslu. Keď sa fanúšik z hradu Devín zadíva na druhú stranu Dunaja, z tohto pohľadu toho dodnes veľa zaujímavého neuvidí, už len preto, že pre jednu z mála výnimiek, ktorú budeme dnes pitvať, bolo potrebné ďalekohľadom ukázať až do Tirolska. Po akustickej odbočke „In Luft Geritz“ sa DORNENREICH vracajú k tvrdším polohám ..více

[recenze]

[20.04.2011]

[Martin]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8,5/10]


TOKYO BLADE - Thousand Men Strong


Všeobecný revival osmdesátých let zasáhl i několik kapel, o kterých si každý myslel, že už jsou navždy mrtvé. Současná móda se totiž netýká jen hair metalu nebo speed metalu, ale také Nové vlny britského heavy metalu. Samozřejmě, takoví klasici jako Judas Priest, Iron Maiden nebo Saxon jsou tu pořád a s pravidelností (oni nebo v případě Judas Priest spíše jen Rob Halford) o sobě dávají vědět. Jenže NWOBHM, to nebyli jen Judas Priest, Iron Maiden a Saxon. To byl také zástup kapel..více

[recenze]

[20.04.2011]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


FOO FIGHTERS - Wasting Light


Deska „Wasting Light“ od Foo Fighters je rozhodně jedním z nejočekávanějších alb letošního roku. A to hned z několika důvodů. Foo Fighters, i když nikdy neslevili ze stupně tvrdosti, který si nastavili v začátcích (tedy kromě „Learn To Fly“ a pár dalších skladeb), jsou prostě mainstreamová záležitost. Od vydání poslední desky „Echoes, Silence, Patience And Grace“ uplynuly už čtyři roky a fanoušci hudby Davea Grohla jsou tedy už řádně vyhladovělí. A „Wasting Light“ vychází dvacet let od emise ..více

[recenze]

[19.04.2011]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


DREAM OF ILLUSION - Decadence


Říkají vám něco jména Broken Arrow, Cydonia, Beholder, Arachnes, Mesmerize či třeba Skylark? Pokud jste zatížení na melodický metal (a nerozlišujme tentokrát pojmy heavy a power, zůstaňme jen u melodií), počítám, že by kladná odpověď mohla zaznít víc než jednou. A teď hlavní otázka. Co mají tyto grupy společného a v čem tak důležitém se liší? Společné, jak výše naznačeno, mají nejen cit pro melodie, ale i sídlo na Apeninském poloostrově. A odlišuje je právě ten fakt, že někteří..více

[recenze]

[19.04.2011]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


HELLOWEEN, STRATOVARIUS, COOLACTION – 9. dubna 2011, Prešov – Mestská hala


Člověku se moc často nepoštěstí, aby viděl tři koncerty tři dny po sobě a všechny vážně stály za to. Ještě míň se člověku poštěstí vidět už čtvrtý koncert během jednoho turné a pořád se u toho skvěle bavit. Plus ne zas tak často se našinec podívá až do odlehlého Prešova. Výlet na ještě jeden společný koncert Helloweeen a Stratovarius tak byl po všech stránkách netradiční. Původně se měl koncert odehrát hned po termínu v Hlohovci, ale na poslední chvíli byla akce zrušena a náhradní termín oznámen až nedávno. ..více

[reporty]

[18.04.2011]

[Ray]

[2 komentáře ]


CHILDREN OF BODOM - Relentless Reckless Forever


Tahle kapela mně svými výtvory přivodila pocity nekonečné posluchačské rozkoše, stejně jako reakci zcela zívavé letargie. Do první skupiny patří dvojice počinů z přelomu milénia, konkrétně album "Hatebreeder" (to je jasný kult!) a o něco méně strhující, ale přesto drtivě nadupaný počin "Follow The Reaper". Jenže další deska "Hate Crew Deathroll" byla najednou nepochopitelně nudná, a ty následující tento jakostní zlom ještě potvrdily. Zdá se ovšem, že (téměř) okamžitá popularita, ..více

[recenze]

[18.04.2011]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]


Listování : << < 537 / 665 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.18696 sekund.