Factor Hate milují Alice Coopera (a asi i Judas Priest, Mötley Crüe a Pretty Maids)! O tom se nás snaží přesvědčit na svém loňském debutovém EP, které je výsledkem téměř dvouletého úsilí téhle francouzské kapely, která se v roce 2011 pustila do oživování „The Watchera“ nejprve jako instrumentální čtyřčlenný projekt a plnou podobu mu vtiskla až o devět měsíců později s příchodem zpěváka a textaře Thierryho Grumiauxe.
O čtyřce skladeb, které Factor Hate na „The Watcher“ nabízejí, je to nejpodstatnější řečeno již úvodní větou článku. Přímočaře nekomplikovaná muzika s ocasem z osmdesátých let, s chytlavými refrény, pohybující se kdesi od pouličního rocku k heavíku, se sympaticky opráskle přezíravým vokálem, ze kterého mistr Alice občas vykukuje (on tomu pomáhá i podobný melodický rukopis) víc než okatě, a s živě kousajícími kytarami. Muzika, u které není problém představit si spontánně pařící napráskaný klub.
Na to, aby ta atmosféra na vás plně dýchla i v obýváku, však je potřeba víc, než jen uklohnit nápadově a hráčským provedením slušný materiál někde na koleně v domácím studiu u kytaristy Huberta Treynela a mastering udělat v podobných podmínkách u Fabriceho Jansena. Zahuhlaný a nevýrazný zvuk je to, co téhle nahrávce škodí ze všeho nejvíc. Ale to je snad lehce odstranitelná vada, věřím, že s průrazným a čistým zvukem budou mít „You´re In The Nightmare“ či Wild Is The Wind“ ještě víc energie, jedu a potenciálu vystřelit člověka z kecek.
V letošním roce chtějí Factor Hate navázat na „Koukače“ full-albem. Pokud se jim při jeho tvorbě podaří trefit do studia a ne zase do garáže, stálo by za to se poohlížet po tom, jestli už náhodou není venku.
|
