Když před dvěma lety kolegyně Ray psala o tom, že je mírně zklamaná z alba Brainstorm „On the Spur of the Moment“, byť jsem tímhle absolutně netrpěl, rozhodně jsem neměl potřebu o něm sebemíň polemizovat. Ona ta hranice mezi uspokojením a zklamáním umí být někdy zatraceně uzoulinká. A v případě party z německého Heidenheimu, která letos slaví čtvrtstoletí (a aby těch kulatých výročí nebylo málo, aktuálně vydané album „Firesoul“ je jejich desátým řadovým albem) svého působení na scéně, to asi platí dvojnásob. Pokud totiž čekáte to, že kluci alespoň lehounce vykročí ze svých zajetých kolejí, nedočkáte se. Brainstorm evidentně nemají rádi jakékoliv změny (koneckonců, vždyť i jejich sestava je neskutečně stabilní, kytaristé Torsten Ihlenfeld a Milan Loncaric, stejně jako bicmen Dieter Bernert stáli u zrodu kapely, nezaměnitelný křikloun Andy B. Franck se připojil před patnácti lety a jedinou změnou v tomto století byl příchod basáka Antonia Ievy před sedmi lety) a rádi sází na osvědčené postupy. Co je však v jejich případě naprosto zásadní, není to jen pouhá opatrná hra na jistotu, na to jsou Brainstorm přece jen hodně ostřílení vlci.
Z předchozích (i závěrečných) řádků je jasné, že provádět nějakou detailnější pitvu je nošením dříví do lesa. Ti, kteří Brainstorm znají, vědí přesně, co je čeká, ti, kteří dosud neměli tu čest a mají rádi klasický, energický, líbivý powermetal s výraznými, snadno zapamatovatelnými refrény, řezavé riffy, emotivní sóla, excelentní a stylově dokonalý vokál a jeho šťavnaté proplétání s chytlavými sbory (platí pro každou položku bez výjimky) nemají nad čím váhat.
Překvapení se nekoná (upřímně řečeno, vůbec mi to neva, naopak), na Brainstorm je spoleh, že (tak jako v předchozích devíti případech) vypustí do světa poctivou muziku, se všemi osvědčenými háčky, výbornými individuálními výkony, sytým a důrazným zvukem i bez jakéhokoliv nejistého experimentu. O tom, že u Brainstorm je vše při starém, stačí porovnat ty články, které na MFMM dosud o téhle kapele vyšly. Takže mi coby finální rezultát dovolte lehkou citaci a parafrázi Rayiných slov z minulého kola: „Svoje kvality to určitě má, žádný extra hluboký dojem (pokud se nepočítá velice příjemné uspokojení a přesvědčení, že naživo to bude zase skvěle fungovat) se ovšem nedostavil“. Ale s vědomím, že na extra hluboké dojmy (a jedno, jestli pozitivní nebo negativní) jsou tu už dávno jiní a Brainstorm si už léta hrají svojí vlastní ligu, říkám, že „Firesoul“ je hodně povedená deska (ze které dýchá nadhled, uvolněná přesvědčivost i metalová lehkost) a naprosto typický (zdůrazňuji) kousek jejich diskografie.
|
