Druhé album houstonských power-progresivců Six Minute Century „Wasted Time“ je v první řadě příběhem o tom, kterak rozpouštět a vzápětí znovu budovat (a bytelněji) pomlčku mezi pojmy power a progres, v druhé řadě bojem mezi komplikovanými pasážemi a projevem křiklouna Chucka Williamse, a ve třetí řadě oslavou umění krotitelů strun, z něhož si absolutorium odnáší basák Michael Millsap. A i když v těch nejukličkovanějších pasážích znějí Six Minute Century poměrně upracovaně, rozhodně se titul alba nestane jeho vlastní charakteristikou.
Co si představit pod tím rozpouštěním pomlčky? Six Minute Century a většina materiálu na „Wasted Time“ mají z pojmu power-progres přece jen blíž k druhé polovině pojmu. Jenže když vezmete úvodní (po příjemném intru) ukvaltovanou a přímočarou „City Of Hope“ se svěžím riffem, staromilskou náladou a projevem Chucka Williamse, který barvou svého hlasu a (v dané chvíli) jistou neohrabaností dá krapet vzpomenout na sympaticky nevyklubaný vokál Tima Tolkkiho z raných časů Stratovarius, tak kapele tahle nekomplikovaná podoba úžasně sluší. Hned poté přijdou Six Minute Century s valivější, hrubší a komplikovanější hudbou v „Just Remains“, ve které rozevlátý Williamsův hlas zní až neukočírovatelně a ve které časté změny strašně ubírají skladbě na tlaku (ten jde nahoru pokaždé, když kluci sáhnou po střípcích melodické skluzavky), aby „The Killing Fields“ v kole následujícím pak nabídl od každého kousek – spojení nemelodické přemýšlivosti, chvíli až k nudě klouzajících vokálních linek, kvaltujících sekaných riffů a zároveň i jednoho z nejsilnějších melodických motivů alba si (sice ne úplně hladce, ale přece jen) nachází cestičky k tomu, aby se tyhle nálady spojily do jednoho konzistentního celku. A takhle ten souboj trvá víc než šedesát sedm minut…
Přitom kdyby kluci vytáhli nůžky a sem tam něco ustřihli (v drtivé většině případů by se jednalo o pasáže, ve kterých zazní Chuck Williams, tím rozhodně nechci říct, že by tenhle maník neuměl zpívat či nedokázal do skladeb nacpat i nějaké emoce – nehledě na to, že milovníci hlasu Johna Archa a dávnověku Fates Warning si s Six Minute Century budou asi hodně rozumět -, ale když už přijde hluché místa, je u toho pravidelně křikloun kapely), s těmi nápady a svěžestí, která leze z pod rukou instrumentalistům, by tahle deska mohla mít neskutečnou sílu.
S tímhle tvrzením možná nepřekvapí, že za vrchol desky považuji famózní zpracování čardáše (hlavní roli má strhující Millsapova basa, tohle slyšet je prostě nutnost!),
ze zpívaných věcí pak neskutečně napínavou (alespoň ve svém úvodu piánově emotivním úvodu, dramatičnost pak postupně opadá) „Baptized In Flames“. Výhodou je, že se stále něco děje, mínusem to, že ne vždy Six Minute Century dokážou ze zajímavých motivů vytěžit vše, co se nabízí.
Pokud budeme trvat na tom, že „Wasted Time“ přináší progresivní power metal, tak předpokládám, že milovníci progrese budou potěšeni, u powerzávisláků bych si zas tak jist nebyl. A vykašleme-li se na škatule, vyleze nám z toho zajímavá deska na kvalitativní houpačce, kdy ten houpající se s cedulí „kvalita“ má přece jen o nějaké to deko víc, než jeho opozitní společník.
|
