Jejich hudba vychází z jejich vášně pro rock se spoustou různých odstínů, od alternativy k punku, od hard rocku k popu. Aspoň to tvrdí promo materiály. A když v roce 2011 představili své první EP, měly je mnohé magazíny označit za malý rock´n ´rollový drahokam. Teď přišli se svojí debutovou deskou „Batteries Are Not Includes“ (a zároveň se znovu prohnali Evropou, včetně několika zastávek v ČR). Sice nevím, jestli zrovna na stránkách tohoto plátku to bude dvakrát úspěšná výzva, ale přesto to zkusím: „Holky, cestou pro občanku si prožeňte tuhle bandu skrz ajfouna, je to prostě hustý!!“
Jako byste Bon Jovi (v jejich začátcích) hodili do pračky, zbavili je byť jen podezření na jakoukoliv šmouhu od pouliční špíny, šplíchli na ně špetku sladce podmanivé vůně a pustili je nahrávat desku. WakeUpCall mají cit pro melodie, pro lehoučce optimistické riffy, pro sluníčkově žvejkačkový rock, chytlavé refrény a zcela bezostyšně cílí na masy. Pokud vám něco říká holešovický Segment (díky, Herme, za zprostředkování tohoto měřítka ;-)!), tak až tak podbízivé to není. WakeUpCall se nesnižují až k prvoplánovité popíkové sladkobolnosti (i když ta hranice je někdy dost tenká), nebýt těch občas štípajících kytar (a drobounkých ocásků těch výše zmíněných odstínů), šlo by o vyloženě tanečně rockovou muziku, která rockera snad ani neurazí, ale jen těžko nadchne (mimochodem, titulní song slavil úspěch jako komerční spot pro jednu italskou banku).
Když už jsme narazili na pojem tanec, je možná s podivem, že (z pohledu metláka-agrárníka) ten nejvíc života schopný kousek nese tenhle pojem ve svém názvu – rozmávaná halekačka „Just Wanna Dance“ v sobě má dost energie i jedu, aby byl funkční nejen jako sladké lízátko (hned v následující „Let You Go“ se WakeUpCall podaří tenhle dojem dokonale smáznout).
A že v téhle kapele je i něco víc, než jen přístupné, průhledné a masově hezké melodie na odpolední čaje, vypovídá finální balada (přitom tady by člověk snad i oko zamhouřil nad potenciálním těžkým sentimentem) „Right Here“, ze které začíná vykukovat sebevědomá dospělost. Jinak jsou „Baterky“ celkově sladké, líbivé a dá se říct, že i (pokud máte chuť na relax od nářezu) zábavné, jenom to strašně rychle vyšumí.
Kdepak, tím, že se sem tam akčně zařve, se punk či core z popíku prostě neudělá. WakeUpCall to ještě hrají na snesitelné hraně, dovedu si je klidně představit někde na Majálesu nebo středoškolské párty, ale snaha oslovit co nejširší řady a znít z rádií je z téhle desky docela patrná. Rockový diamant? No, jak to říkal myšák Roddy St. James – „moment, je to padělek, je to jenom sklo, …, to se snadno pozná… “
|
