Mám pocit, že Italové New Babylon to budou mít ve svém hudebním životě poměrně obtížné. Kapel, jako jsou oni, totiž bylo, je a nejspíš i vždycky bude nejméně třináct do tuctu. Kapel, jejichž muzikanti umí dobře ovládat své nástroje, což je jejich největší (a asi jediná) deviza. Jejichž muzika neurazí, ale vytáhnout jí z davu můžete jen namátkou, nikoliv cíleně. Jejichž muzika jen recykluje již dávno vymyšlené (kdo to ale nedělá, že?), ale ten potřebný prvek výjimečnosti či jedinečnosti člověk aby hledal pod mikroskopem a ani tak není úspěch zaručen. Tedy v případě New Babylon by jím mohl být svérázně střelený obal alba, či alespoň přesmyčka z názvu kapely (New Babylon)a názvu jejich aktuálního EP („My New Baby“). Toť vše.
Z pětice skladeb totiž nic nevyčnívá, nic v hlavě nezůstane. Jejich rock (trochu hard, trochu sleazy, trochu glam) má melodie, nakřáple jedovaté kytary, nijak zvlášť chytlavé refrény, nepříliš čistý zvuk (jenže místo pouliční autentické špíny je to jakási kuchyňsky syntetická nedokonalost) a zpěváka Wolfa s podivně nakřáplým nosovým vokálem, jehož podivnost nejvíc odkope úvod titulní skladby, ale ani v ostatních věcech, byť třeba částečně schován za uštěkané sbory, nepatří k těm, jejichž barvu hlasu budete s chutí vyhledávat. Připojte k tomu to podstatné, tedy autorskou průměrnost a výsledek je celkem jasný. Neutrálno, které strašně rychle vyšumí a ztratí se v moři konkurence.
„My New Baby“ vychází v době, kdy kytarista Nového Babylonu Matteo Belleza odpískal po patnácti letech kariéru své thrashové kapely Enemynside. Jestli si chtěl tenhle možná bolestný krok kompenzovat vydáním aktuálního épíčka a pootočením stylového kormidla, tak se mu u toho ruce dost důkladně zašmodrchaly. Kdepak, nemůžu si pomoct, když Italové zašilhají po momentálně dost populárním glamu (narážka na krajana Damnagorase), nic zásadního z toho neleze.
|
