Pokud vás neminulo před dvěma lety vydané první EP „Bes“ slovenských Ramchat, víte téměř přesně, co očekávat od jejich aktuálně vydaného pokračování „Karpaty“. Hudebně se Hiraxova parta prakticky nemění, možná jen mírně narůstá propracovanost (a tím i složitost) skladeb. Pohanský metal, postavený na blackově ubzučených kytarách, dynamické agresivitě, syrové atmosférické výpravnosti, vypjaté emotivnosti a kooperaci blackově uskřípaného a deathově zachmuřeného (naštěstí s ohledem na lyrickou obsažnost a dějovost dostatečně srozumitelného) vokálu, je ostrý, velice přesvědčivý a náladově velice bohatý.
Jedinou (vlastně nepodstatnou) změnou je pak fakt, že Ramchat tentokrát nesázejí na koncepční příběh, ale nabízejí širší spektrum témat. Tím nejpůsobivějším je báje „V říši vlků“, ve které charismatické vyprávění Mila Krále dodá v úvodu příběhu pořádnou porci dramatičnosti a ani při vstupu do rozjeté jízdy její tempo nezbrzdí, výraznou výpravností je nabitá i samotná hudba, dostatek změn a nezbytná gradace jsou strhující. Úvodní „Jarilo“ má hodně alarmující atmosféru, i přes prosluněné přírodní a staronáboženské téma je poměrně depresivní (díky chropotu) a jedovaté (díky skřípotu). Filosofické smutnění „Žalm“ patří v rámci vývoje kapely patrně k největším progresu – díky bohatému ději se píseň chvílemi stává poměrně chaotickou a nepřehlednou. Finálním „Karpatům, oslavujícím přírodní bohatství, dominuje ubzučená kytara a živá nekompromisní rytmika a víc než melodie spíš hrubá přímočarost.
Dle aktuálních zpráv došlo v táboře Ramchat ke změně na postu zpěváka. Dosavadního křiklouna Tomáše „Leča“ Jakubce nahradil Maťo Walki. Uvidíme, jaký vliv bude tahle výměna mít na směřování a výraz Ramchat. I když si myslím (a doufám), že styl a vize Ramchat jsou jasně dané, je tahle drásavě bodavá a jedovatá míchanice black-deathu, uzavírající první (Lečovu) kapitolu života slovenských metalových pohanů Ramchat, jasným důvodem k tomu pustit si působivé „Karpaty“ pod kůži.
|
