Debutové album „God´n´Evil“ chilských Fireland znamenalo kromobyčejně vydařený heavy-powermetalový příspěvek, kterému vévodilo zejména několik příjemně staromilsky naspídovaných songů. To však bylo před plnými šesti lety, takže očekávání fanoušků kapely, jichž se postupem času vytvořilo slušné množství, nabývalo stále nervóznějšího charakteru. V závěru loňského roku to ale konečně dopadlo, a pokud se budeme držet archaického moudra, že na vše dobré se musí čekat, pak se zde jeho smysl víceméně naplnil. Ačkoli...
Autoři si na třináctce nových skladeb dali evidentně záležet, což se projeví už na zvukové produkci, která má oproti prvotině správné grády a říz. A ten je velmi nutný, protože se tentokrát značně přitvrdilo a nejeden kytarový riff protne bez sentimentu hranici čirého thrash metalu. Nečekaně, ale velmi příjemně působí také občasné vnesení elektronických prvků, jako třeba při startu první flákoty „Multispace“, kde na nás ještě navíc vybafnou modernou ovlivněné kytary. V tu chvíli by fanoušek prvního alba mohl lehce znervóznět v obavách, zdali se původní žánrové směřování kapely nepřeskupilo z tradičního metalu někam k trendem napuštěné progresi. Chilané takové pochyby naštěstí rychle přemění v neopodstatněnou paranoiu, když během pár vteřin přelijí tempo ve svižný a navýsost melodický metal s klasickým vrcholem v refrénu i sólu. V nastoleném trendu prosviští i kus - a zároveň první singl - „Angels Falling“ (s o něco méně chytlavým chorusem), stejně jako již čistokrevná spídovka „Another Chance“ s dynamickým skandováním druhého slova názvu písně.
Po takové úvodní smršti působí nečekaně a trochu zmatečně zpomalení, které započne skladbou „Open Wide“ a bude pokračovat až do předposlední položky „Wake Up Hell“, mezitím si navíc vyslechneme rovnou dvě balady. Kytary se sice pořád zakusují se správnou intenzitou, vokální linky jsou často chytlavé, jakkoli vždy neoplývají vyloženou osobitostí. Např. „chlapáckým“ metalem ovlivněná desítka „The Army“ není nic, co bychom v jen malinko odlišné verzi neslyšeli od desítek kapel jako Majesty, Metalium nebo Dream Evil. Jenže jakmile přijde ke slovu půvabně klenutý bridge, je to stejnou měrou působivé v současnosti, jako kdykoli předtím. Do hry nastoupí i šlapavý thrash a slušně vypointované sólo („See Them Fall“). Přesto songy nedýchají tak vzdušným životem, jak je to v případě jejich rychlejších kolegů. Zcela dýchavičně pak působí líně se táhnoucí osmička „Sand Of Despair“.
Již zmíněný song „Wake Up Hell“ znamená návrat k rychlé akceleraci, v jejímž doprovodu se veze i přitažlivý bridge, což ale neplatí pro – pravděpodobně - nejméně záživný refrén desky. Samotný závěr obstará speedmetalová chuťovka „Golden Future“, která evokuje obdobně laděné debutové skladby. Osobně jejich větší množství postrádám i na aktuální studiovce, která se rozhodně nedá označit za zklamání, nicméně díky méně chytlavým částem, jež brzdí dynamiku středně rychlých songů, není možné vyšponovat hodnocení ještě výš.
|
