SHOTGUN RODEO - World Wide Genocide
Nejsem velkým příznivcem stylu zvaného „groove“, jsou ale kapely, které tento subžánr umně mixují s dalšími. Je to i případ norských nováčků Shotgun Rodeo, kteří ve svém hudebním šejkru dále míchají thrash, hevík, špetku deathu, a dokonce i blues. A protože tak činí s grácií velmi talentovaného barmana, výsledná směsice by měla zachutnat většině metalových příznivců. Zvlášť potěšeni by měli být fandové „re-loadovské“ Metallicy, kterou hojně evokuje frázování, a částečně i hlasové zabarvení zpěváka jménem Espen Bjøru. Technika riffů zase připomene kanadské bardy Annihilator. Norové umí pracovat i s rytmickou variabilitou, a tak se kromě - nejčastěji užitého – středního tempa dočkáme slušných nátěrů („Saving Myself“, „Reckless Abandon“), stejně jako dvojice velmi vkusných akustických balad („Rust“, „Dying Inside“). Osobně vítám příklon k melodiím, které se rozvinou např. v refrénu skladby „Drown“, nebo v sólové části závěrečné položky „Fear and Psychosis“. Ta ve svých deseti minutách shrnující formou projde veškeré předešlé dění, a jako bonus přidá jemnou symfonickou vložku. Dostáváme se tím ovšem přes hodinu hrací doby, a to je na podobnou hudbu poněkud mnoho. Což nic nemění na tom, že (minimálně) za poslech prvotina této party rozhodně stojí.
6,5/10
YouTube ukázka - Up In Smoke
SHALLOW GROUND - Embrace the Fury
S novinkou Američanů Shallow Ground se již dostáváme na území čistokrevného thrashe. Jde teprve o druhou řadovku, přestože parta existuje více než dvacet let. Skutečné funkční období je ale možno datovat až od roku 2009, kdy se začaly nahrávat studiové počiny. Nejprve demo, pak EP, a před třemi lety už plnohodnotný debut „The End Of Everything“. O tom, že tahle banda nepatří mezi zelenáče, svědčí třeba společný koncert s Exodus nebo – malinko překvapivě – s Kamelot. Aktuální darda „Embrace The Fury“ ovšem dává k podobně vybrané společnosti plné oprávnění. Úvodní song „Once Again“ se s ničím nemaže a rovnou navodí akceleračně dravé tempo, které se v prostřední části přelije v moshově svůdné riffování, jako stvořené ke koncertní pařbě. Dvojka „Khan“ potěší zlověstně gradujícími slokami i melodickým sólem. Z technických dovedností usvědčí muzikanty následný kus „Brace For Impact“, kladné body si pánové zaslouží také za krátkou instrumentální vsuvku „Eye Of The Storm“, která dělí album na polovinu a zároveň poskytuje ideální prostor k uvolnění po předešlé jízdě, stejně jako nadechnutí k budoucímu masakru. V něm vyniká Slayerem inspirovaná chuťovka „Class Warfare“, plíživě stupňovaná „Looking Glass“, vrcholem se pak stává závěrečný nátěr „Slayer Of The Gods“ se strhujícím thrashovým nábojem, jehož zenit se nachází v ultra rychlém sólu, které se ve své druhé části zlomí do neodolatelně energické řezničiny. Druhé album této kapely se zkrátka povedlo. Nesnaží se přijít s něčím novým, naopak si bere to nejlepší ze staré školy, a protože tak činí s pokorou i náležitým talentem, své místo mezi předními žánrovými nahrávkami uplynulého roku si plným právem zaslouží.
7/10
YouTube ukázka - Slayer Of The Gods
PHRENETIX - Fear
Mimořádně nápadité tvůrčí ovzduší, které loni vdechlo zhruba třetí mízu thrashmetalovému světu (a doufejme, že nastolený trend bude pokračovat také letos), se prodralo i na tak žánrově exotické lokace, jako je třeba Litva. Právě odtud pochází parta Phrenetix a jejich zápis s názvem „Fear“. Bát by se ale u osmičky debutových skladeb mohla akorát nějaká stará babička, fandové thrashe naopak můžou křičet radostí. Málokdy se totiž slyší tolik kulervoucím způsobem naspídovaných pasáží! Ačkoli čtveřice muzikantů projevuje hezkou snahu rytmické variability a nejednou přijde se zajímavým zvratem, je to právě nekompromisní rychlost, která činí z jejich prvotiny výjimečný počin. Pravidla této hry jasně rozehraje úvodní výhřez „Ruined By Ambition“, jenž začne po kratičkém nájezdu túrovat řezavé kytary, které jsou posléze vypuštěny do živočišné jízdy, jakoby vystřižené z nejakčnějších pasáží nově zfilmovaného Šíleného Maxe. Do toho neurvale štěká zpěvák Lina…tak moment, to je nějaké divné jméno pro chlapa, nebo ne? Až při pohledu na jména hudebníků jsem totiž zjistil, že za mikrofonem stojí ženská (zároveň drhne i kytaru). Z výrazu jejího hrdla ale něžné pohlaví opravdu uhádnout nelze. Lina sice nepatří mezi extra výjimečné pěvkyně, co však ztrácí na kvalitě či stavbě vokálních linek (zejména nepříliš vábné fráze v „Unconscious Game“), to dohání nasazením a nakažlivou přidrzlostí svého volátka, díky čemuž se nám připomenou crossoverové smečky typu D.R.I.. Významný dotyk tohoto stylu je v hudbě Phrenetixu vůbec patrný, zaslechneme ale i thrash´n´roll (úvod „Muddy Tale“) nebo vyhrávku s jasným odkazem na metallicovské klasiky (vrcholný kus „Art Of Jail“). Nesmíme opomenout ani song s pro nás velmi zajímavým názvem „Posera“. Dnešní trojboj zkrátka nečekaně, ale s o to větší parádou vyhrála Litva!
7,5/10
YouTube ukázka - Piece Of Lie
|
