V úterní recenzi punk-rockových Blank Out jsem si stěžoval na nedostatek „kytarové“ energie. To ovšem není případ žánrově spřízněné kapely Driák, kteří to na své třetí fošně pálí jedna radost, až vlastně ztrácí smysl stylové zařazení do punk-rocku, kam se sami lánovští házejí. Tady to o rocku věru moc není, otěže naplno přebírá punk s jemným přesahem do skáčka, hardcoru a chvílemi i metalu. Driák vítězí také na úrovni textů, které se netočí pouze kolem chlastu, ale stihnou si to mimo jiné vyřídit s justicí, Amerikou nebo muslimskými teroristy. Pokud něco naopak lánovští zanedbávají, pak to jsou melodie a pamětihodné refrény.
Okamžitě funkční vyhrávku typu Blank Outovské „Dodávky“ zde nenajdeme, pokud se atraktivnosti refrénů týká, je lepší se rovnou zaměřit na jiné party, kupříkladu na pražské Jaksi Taksi. Na albu „Tvrdá realita“ sice melodie úplně neabsentují, nicméně jsou dávkovány opatrně, jakoby se pětice muzikantů přímo bála prvoplánové chytlavosti. Tady se jede hlavně na sílu a strmý tah na koncertně-pařící branku. No a v této oblasti už funguje produkce Driáku spolehlivě, ačkoli sugestivní náser typu skotských The Exploited rovněž nečekejme. Úvod desky se nese právě v tomto duchu, kde nezbytný akordeon jemně pobízí rytmiku, která toho s radostí využívá a posléze už celá instrumentální sekce tančí ve víru živelné dravosti. Příjemný rozptyl zajistí sólové party, jež se rozparádí zejména ve dvojici nejveselejších položek alba, konkrétně v kusech "Orbis Pictus" a "Děti a hrdinové", kde kytary vyplétají plnohodnotné metalové vzory. Proto škoda, že tuto pohodu brzdí otravná repetice refrénu u druhé jmenované.
A pak tu máme jeden zajímavý moment, kterým je skladba „Holky český“. Ta je po stránce hudební líbivosti nejlepším zásekem díla, trochu složitější je to však se slovním obsahem. Jak název napovídá, půjde tady o "recenzi" českých holek, ale protože se pohybujeme na punkovém území, nemůžeme čekat romantickou poezii. Text má tedy tuto podobu:
Tak tohle to je Anežka,
co se stříhá na ježka.
Vedle ní bydlí Tereza,
ta se živí sběrem železa.
Je tam taky Alena,
jak melouny má vemena,
Vedle ní bydlí Nela,
tu živí prodej těla.
Ref.:
To sou ty naše holky český,
já je znám, jo já je znám.
Ty sou tak strašně hezký,
sou tak hezký.
Rád je mám, jo rád je mám.
Nejhorší je Linda,
páč Lindě smrdí pinda.
Ta bydlí vedle Janičky,
co tancuje u tyčky.
Hned před Lindou je asi Dana
je malá tlustá a navždy bude panna.
Zapikaná je taky Radka,
je svobodná matka a vychovává spratka.
Ve výsledku nám z toho tedy vylezla malinko šovinistická záležitost, na druhou stranu, pokud se mezi posluchači najde jedinec, se kterým zrovna nějaká holka nepěkně vyběhla, bude u této písně pařit s největším zaujetím a příjemným vnitřním zadostiučiněním (obzvlášť, jestli se ona dotyčná jmenovala Linda).
Co dodat? Třetí zápis Driáku na punkové scéně bez pochyby obstojí, z širšího pohledu jej ale lze brát "pouze" jako standardní počin, který kromě poctivé vášně nenabízí více přidané hodnoty, jež by z něj učinila nezapomenutelnou věc. Pokud bych ale někdy na lánovské narazil na nějakém fesťáku, určitě si je nenechám ujít a využiji jejich set k vybití zbytečných myšlenkových nánosů v květáku.
|
