Nezdá se to, ale ono už to za chvíli bude rok, co zemřel Lemmy Kilmister. A s ním samozřejmě Motörhead, protože jen blázen by si mohl myslet, že Phil Campbell a Mikkey Dee najdou v sobě tolik odvahy (nebo spíše drzosti), že by takovou ikonu, jakou Lemmy bezpochyby byl, nahradili jakkoliv špičkovou personou. Kdyby nikde jinde, tak tady rozhodně platí rčení, že i jedinec dělá kapelu. Lemmyho skon byl smutný, ovšem ne nečekaný. Už někdy v roce 2012 se objevily první příznaky toho, že frontman nebude úplně zdráv. Motörhead ale ještě od té doby stihli vydat dvě velice dobrá alba „Aftershock“ a „Bad Magic“, ovšem koncertně už se mluvilo o výkonech v nejlepším případě nestálých.
Nejprve Lemmymu byla diagnostikována cukrovka, což s přihlédnutím k jeho životnímu stylu nebylo opravdu nic nečekaného. Zpěvák sice udělal drobnou korekturu životního stylu tím, že místo Jacka Danielse s colou začal pít vodku s džusem, snad i nechal kouření, ovšem rakovina je potvora nevypočitatelná a začala vystrkovat své hnusné růžky. Už od začátku loňského roku bylo jasné, že začíná být zle. Některé koncerty se musely zrušit, protože Lemmy potřeboval okamžitou lékařskou pomoc, jiné se nedohrály do zdárného konce, když Kilmister, opřený o hůlku, sděloval publiku, že „to už dál nezvládne“. Ovšem někdy se stalo, jako například loni v Plzni, že fanoušci měli štěstí a slyšeli Motörhead v dobré kondici. Samozřejmě už jej nešlo porovnávat třeba s rokem 1981, ale přece jen to tam pořád bylo.
Lemmy ale hrál do posledního dechu. Na konec své kariéry se Motörhead odebrali do Německa, aby zde odehráli úplně poslední koncert, který se uskutečnil 11. prosince (17 dnů před Lemmyho skonem!) v Berlíně. Odtud záznam „Clean Your Clock“ sice nepochází, ten je o pár dní starší, když se natáčelo 20. a 21. listopadu v Mnichově, ale i z něho si člověk udělá naprosto přesný obrázek, jak asi poslední koncerty Motörhead vypadaly. Tedy takové, které se vcelku povedly.
Phil Campbell a Mikkey Dee, oproti Lemmymu ještě statní junáci, hrají tak, jak se na Motörhead sluší a patří. Pořádně tvrdě, energicky, bez příkras. Lemmymu, jak je zde slyšet, už energie docházela. Jeho hlas zní jaksi zastřeně, jako kdyby zpíval někde za zástěnou a i když na začátku koncertu, který odpálí ve velkém stylu slavnou „Bomber“, je ještě všechno (s přihlédnutím ke stavu a věku) v pořádku, postupem doby je hodně znát, že sil už Lemmymu nezbývá. Sice si stihne prohodit fórek po jediné ukázce z posledního alba „Bad Magic“, „When The Sky Comes Looking For You“ s Philem Campbellem, ale nejpozději od „Orgasmatron“ už mele z posledního. Možná i proto „Dr. Rock“, věnovanou tehdy nedávno zesnulému exbubeníkovi Philtymu Taylorovi, vyšperkoval Mikkey Dee svým sólem.
Playlist samozřejmě graduje ve finiši skvosty „No Class“, „Ace Of Spades“ a „Overkill“, kde už Lemmy pociťoval únavu skoro nesnesitelně. Na výkonu je to samozřejmě znát, ovšem i tak fanoušci, kteří na zmíněných koncertech byli, mohou mluvit o velkém štěstí, protože za pár týdnů už nebylo nic. Pusto, prázdno… I když samozřejmě „Clean Your Clock“ působí jako dokument doby, jako poslední čestný panák a v žádném případě se nemůže rovnat s takovým klenotem jako „No Sleep Till Hammersmith“, nezbývá nic jiného, než smeknout. Nad celou kariérou Motörhead, nad Lemmyho nekompromisností a nad tím, že splnil, to co řekl. Zemřel na pódiu. A je dopito…
|
