Zpěvák Ray Wilson zažívá letos očividně umělecký přetlak. Jak jinak si totiž vysvětlit, že tento někdejší frontman grungeových jednohitových zázraků Stiltskin a pozdější náhrada Phila Collinse u Genesis (album „Calling All Stations“), vydává už druhou letošní plnohodnotnou desku. Po jarní „Song For A Friend“ tedy přichází na řadu „Makes Me Think Of Home“. A i na ní Wilson dokladuje, jak už se vzdaluje své někdejší tvorbě v rámci výše zmíněných kapel. Prostě žádné „Inside“ (jenž si udělala obrovské jméno díky použití v reklamě na džíny v roce 1994) už od něho člověk čekat nemůže.
Je zajímavé sledovat, jak se z Wilsona každou deskou stává skutečně svébytný umělec, který piluje svůj výraz, přičemž se ale stále více odklání od divokých kořenů a svou tvorbu směřuje k prvotní podstatě rockové hudby. Novinka proto přímo navazuje na letošní „Song For A Friend“, ovšem nepopírá ani atributy, které byly pro Wilsonovu tvorbu charakteristické v minulých letech. Je ale jasné, kam „Makes Me Think Of Home“ míří. Opět se totiž jedná o značně introvertní hudbu, která sice místy nezapře hitové ambice, ale nejdůležitější pro ní je samotné umělecké vyjádření. Emoce, které z desky sálají na míle daleko a kterým dává Wilson právě prostřednictvím takovéto hudby průchod.
Proto nepřekvapí, že nejinternější je titulní, osm minut dlouhá „Makes Me Think Of Home“, v jejíž první části si Wilson pohrává dokonce s atmosférou, která je přítomna na posledních deskách Anathemy. Ovšem po zlomu v samotném středu skladby se ke slovu dostává zpěvná kytara a saxofon. Bezesporu jeden z vrcholů desky. Ta se dá rozdělit na dvě části a právě titulní věc je jakýmsi předělem. První polovina alba je svižnější a pro rockovou masu jaksi srozumitelnější, především proto, že úvodní věc „They Never Should Have Sent You Roses“ má v sobě kus U2, aniž by tím popřela zpěvákovu osobnost. „The Next Life“ zase hraje na trochu skočnější notu, přičemž „Tennessee Mountains“ je mnohem zadumanější, nostalgičtější.
Ve druhé polovině alba se ke slovu ale čím dál více dostává akustická kytara, podpořená hlasem hlavního protagonisty, kdy se dostáváme až někam k názvukům country („Anyone Out There“ a "The Spirit") nebo k jasné inspiraci blues („Calvin And Hobbes“), přičemž si člověk matně vybaví sólovou tvorbu někdejšího kytaristy Bon Jovi Richieho Sambory. Také on se před léty vyprofiloval tak, že hudebně překročil stín své mateřské kapely. To se daří i Wilsonovi. Stiltskin a Genesis jsou v souvislosti s jeho jménem už minulostí. Už je sám sólovým umělcem.
„Makes Me Think Of Home“ je bezesporu velice vydařená deska a dokladuje, společně se „Song For A Friend“, že Wilson je v současné době na vrcholu svých uměleckých sil. Udržet se na něm bývá složité, někdy k tomu ale může pomoci zdravý pohled na věc. A ten Wilson má.
|
