Komu to ještě nedošlo, tak je důležité hned na začátku připomenout, že Jack Russell už asi nikdy nebude součástí Great White a tudíž jej na pódiu ani na desce společně s kytarou Marka Kendalla nikdy neuslyšíme. Ano, Russell byl vždy poznávacím znamením kapely a jeho nezaměnitelný hlas jedním z nejlepších na celé hairmetalové scéně (když už k ní Great White byli trochu neprávem řazeni), ovšem osobnostní rozpory mezi ním a Kendallem a těžko udržitelná závislost na alkoholu (se vším co k ní patří) jej z místa frontmana Great White vystrnadily a Russell dnes brázdí pódia se svými Jack Russell`s Great White a letos mu vyšla velmi podařená deska „He Saw It Comin`“. Kendall se svou kapelou byl tedy na tahu.
Když Great White vydali prohlášení, že na začátku června vydají své dílo „Full Circle“, nemuseli ani připomínat, že za mikrofonem opět bude stát Terry Ilous. Ten se ke kapele připojil už v roce 2010 a fanouškům se představil před pěti lety prostřednictvím desky „Elation“. Ta, přestože sklidila spíše negativní recenze a část fanoušků samozřejmě nepřenesla přes srdce absenci Russella, byla bezpochyby nejlepším albem kapely v novém tisíciletí. Možná i proto, že se více než předchozí díla ponořila do bluesového oparu a proto nabídla i o trochu dospělejší hudbu. I Ilous podal výborný výkon, o tom, že je to zpěvák par excellence, přesvědčil již nejen ve své někdejší kapele XYZ, ale i na sólové dráze. Možná má o trošičku méně charismatu než Russell, ale už tenkrát bylo jasné, že s ním Great White vedle nešlápli.
Kapela rovněž tvrdila, že je s „Elation“ spokojena a proto se dalo předpokládat, že novinková „Full Circle“ bude následovat v započatém trendu. Je to slyšet hned od úvodní „I`m Alright“, kterou uvozuje hutná bluesová figura od Kendalla a přestože se skladba rozjede v klasickém duchu Great White přelomu osmdesátých a devadesátých let, ten bluesový esprit je prostě cítit k každé noty, z každého verše, který Ilous zazpívá. Tedy všechno při starém? Všechno, co se čekalo? V podstatě ano. A vlastně je to i dobře.
Čím ale „Full Circle“ trpí (stejně jako „Elation“), je absence jasného hitu, vůdčí skladby, která by desku táhla kupředu. Na druhou stranu je kolekce o to sevřenější a při podrobnějším poslechu se na ní skutečně silné věci dají najít. Jsou trochu schované pod povrchem, ale jsou zde místa, která dokáží vykvést do krásy. Když pomineme úvodní dvojici „I`m Alright“ a „Movin` On“, což jsou skladby pro celou tvorbu Great White nejtypičtější, záchytná místa tvoří možná nejnápaditější skladba desky „Cry Of A Nation“, dvojice volnějších kousků „This Is The Life“ a „Let Me In“ a nakonec i „Big Time“, která by sice možná více sedla takovým Quiet Riot, ale i Great White z ní dokázali udělat takřka typickou stadionovku.
Žádné velké pády se tentokrát nekonají, i když v „Give It Up“ možná začne na chvíli padat řetěz, je z desky znát, že kapela ji nahrávala v klidu, daleko od někdejších stresů se svým bývalým frontmanem. Ten si sice kus duše kapely odnesl s sebou, ovšem i tak se Kendallově partě stále daří držet prapor dost vysoko. Co se týče bodů, tak sice v letošním kole přece jen o fous vyhrává Russell, ovšem Great White mu zdatně dýchají na záda.
|
