Čtyři roky starý debut projektu Saint Asonia to nakonec dotáhl do první třicítky amerického žebříčku. Kapela totiž měl dost vysoký profil na to, aby dokázala upoutat pozornost rockových fanoušků. Nejen tím, že jela s Mötley Crüe jejich "The Final Tour", ale i svým složením, neboť kapelu vedl někdejší frontman alternativních hvězd Three Day Grace Adam Gontier spolu s kytaristou Staind Mikem Mushokem. Těm sekundoval basista ze Stuck Mojo Corey Lowery a bývalý bubeník kanadských Finger Eleven Rich Beddoe. Ovšem ani tahle pro příznivce alterntivního rocku a post-grunge jistě zajímavá sestava nezaručila, že kapela na svém debutu přijde s kvalitním a neotřelým materiálem.
Saint Asonia před čtyřmi lety předkládali jen dávno známá schémata, která se ještě dala zkousknout u tvrdších skladeb, kde se sem tam objevil dobrý refrén či melodie, ovšem kapela se až přespříliš utápěla v baladických polohách, které nakonec desku docela pohřbily. Ohlášenou dvojku "Flawed Design" nemohly tedy provázet žádné velké emoce, přestože u Saint Asonia je v roce 2019 ledacos jinak než před čtyřmi lety. V kapele zůstal jen Gontier a Mushok, a ty doplnil Gontierův bratranec Cale na pozici basisty a Mushokův kolega ze Staind Sal Giancarelli za bicí soupravou. To by samo o sobě moc neznamenalo, kdyby "Flawed Design" předkládala podobný materiál jako debutová deska.
Kapela se sice nezbavila nešvaru pomalých věcí, které opět umístila na konec alba, čímž se opět rozmělňuje velmi silný začátek, v němž kapela vybalí nejprve tvrdou "Blind" a naváže na ni výbornou "Sirens", kde hostuje Sharon den Adel z Within Temptation, jejíž hlas přesně kontrastuje k tomu Gontierovu. Vrchol Saint Asonia na novince zažijí v "This August Day", což je vcelku neotřelá hitovka, a především pak v "The Haunted", kde hostuje frontman Godmack Suly Erna a kapela se zde vybičuje k zatím nejlepšímu výkonu své kariéry.
Jenže pak dojde na zmíněné pomalé věci. Z druhé poloviny alba ještě zaujme tvrdá "Beast", ovšem mimo ní se Saint Asonia noří do jakéhosi podivného sladkobolného oparu a lá Nickelback, kde za zaznamenání stojí gradovaná "Another Fight" a možná ještě tak titulní věc, která dokáže zaujmout trochu nápadítým refrénem. Zbytek tvoří nenápadné kompozice, kde opět nenarazíte na nic, co by vás mohlo zaujmout nebo na něco, co byste ještě nikde neslyšeli. Jako příklad poslouží zejména "Ghost" a hlavně velmi slabá závěrečná "Martyrs", V ní vynikne tenký Gontierův hlas a opět se ukazuje, že kapela nedokáže udržet pozornost po celou dobu trvání alba.
Oproti debutu se sice jedná o posun vpřed, ovšem jen o malý kousek. "Flawed Design" sice nabízí dobře dvedenou práci, která může fanoušky žánru alespoň částečně uspokojit, ale ani tentokrát se nejedná o nějaké mistrovské dílo, k tomu má tahle deska skutečně daleko. Přesto kapele nelze upřít, že se zlepšuje, takže možná za pár let dokáže překvapit dobrým albem. Uvidíme...
|
