CITRON, METALINDA, LORETTA - 2. 3. 2024 - KD Šeříková, Plzeň
Audi: Bartoň a Vlasák odešli z Citronu kvůli...

ACCEPT - Humanoid
ja jsem jsi tu desku pustil s nadsenim ale po 4...

ACCEPT - Humanoid
Za Humanoida bych akceptoval :-) hodnocení přesně...

ACCEPT - Humanoid
Tak tohle se asi nedá hodnotit. V podstatě mají...

ACCEPT - Humanoid
A cenu za najvtipnejšiu recenziu získava:

PEARL JAM - Dark Matter
Savarip: bavil som sa s tebou tupče? :-)

PEARL JAM - Dark Matter
Současná produkce Pearl Jam mi není nikterak...

PEARL JAM - Dark Matter
to Demonick: člověče už si přešlápni, tys to...

PEARL JAM - Dark Matter
Moje velice oblíbená kapela. Je pravda, že...

PEARL JAM - Dark Matter
Zvykni si, tento "redaktor" inak pisať ani nevie...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Myles KENNEDY - The Ides Of March

Hlas Mylese Kennedyho lze buď milovat nebo nenávidět, nelze ho však přehlížet. Jeho barva je natolik osobitá, že by se klidně mohl řadit do jednoho šiku s takovými ikonami, jako je Steven Tyler, Brian Johnson, Lemmy Kilmister nebo Axl Rose, ovšem k tomuto stupínku mu ještě ledacos chybí. Je mladší, takže aktivně nezažil dobu zbožňování a idealizování největších hvězd, ale také je „něco“ těžko popsatelného, co mu brání v tom, aby vkročil mezi největší smetánku. Stojí v čele respektovaných hardrockerů Alter Bridge, do své sólové kapely si jej dokonce vybral Slash z Guns N`Roses, ale pořád Kennedymu chybí více zapamatovatelná image a pověstné fluidum. To i přesto, že někomu jeho hlas zní jako harfy nebeské a druhému z něho naskakuje kopřivka. Ale to je přece známka toho, že potenciál stát se velkým pěvcem v něm je…

Jeho fanoušci, kteří jej milují až za hrob, poukazují na to, že je to nejlepší pěvec, jenž kdy stál po Slashově boku (samozřejmě, že není…) a proto už netrpělivě vyhlíželi jeho druhou sólovou desku „The Ides Of March“. To i přesto, že sólová prvotina „Year Of The Tiger“ z roku 2018 přinesla odlišný materiál než by řada z nich od tohoto zpěváka čekala. Pryč byl hřmotný hard rock, tolik známý z alb Alter Bridge. Kennedy se více nořil do vod country a blues, čímž nejednoho z příznivců dokonale zaskočil. Přestože album jako celek (při určité náladě) docela zafungovalo, zůstalo řadou lidí nepovšimnuto, navíc vyšlo nešikovně ve stejném roce, kdy Kennedy vydával se Slashem počin „Living The Dream“ a následně i s Alter Bridge „Walk The Sky“. Podobná chyba se zjevně bude opakovat i tentokrát, protože práce na comebackovém albu Guns N`Roses se dle očekávání zase nesnesitelně vlečou a Slash už oznámil brzké vydání nového sólového alba. Opět s Kennedym. I samotní Alter Bridge už pošilhávají po studiu. Jaký to bude mít vliv na „The Ides Of March“ je však zbytečné předjímat.

"Te Ides Of March" je jiná než byla „Year Of The Tiger“. Stylem je mnohem blíž k tomu, co staří fanoušci chtějí od Kennedyho slyšet. Zpěvák tentokrát potlačil vlivy country a folku v podstatě na minimum, a připravil kolekci, která se opírá o hardrockový základ, přestože ve své podstatě ctí především bluesový feeling. Ani akustické kytary, tak důležité na „Year Of The Tiger“, zde nehrají prim, a i když sem tam stavbu skladeb obzvláštní, působí jen jako příjemné zjemňující koření. Kennedy tentokrát kytary vytáhl do popředí a jejich barvitá hra (nahrával je on sám) skvěle doplňuje jeho typický vokální projev. Když totiž slideovaný zvuk otevře album skladbou „Get Along“, aby se na něj navázalo zatěžkanou bluesovou atmosférou, víte, že se na tři roky starý počin navazovat nebude. Podobný motiv se slide kytarou Kennedy využil i ve skladbě „In Stride“, sám dobře si vědom, nakolik je funkční, čímž z obou skladeb, doplněných o kolosální titulní bluesovku, vytvořil jasný vrchol alba.

Právě s titulní skladbou se dostavuje neuchopitelný pocit melancholie, který začne stále více pronikat do posluchačovy pozornosti. Nejsilněji se tak děje v baladické „Love Rain Down“, v níž sice rezonuje trochu alternativního rocku devadesátých let, ovšem Kennedy se zde mnohem více soustředí na americké písničkářské tradice rozervaných trubadúrů, čímž se sebe vypouští silné emoce. Podobně naléhavé jsou i hitovější „Moonshot“ a závěrečná „Worried Mind“. Zatímco v první z nich lze zaslechnout inspiraci u sólové tvorby Richieho Sambory (to frázování zpěvu ve slokách je jasně čitelné), druhá je silnou výpovědí zkušeného umělce, hrajícího na notu potemnělého blues. Právě toto je poloha, která Kennedymu sedí ze všech nejlépe. Nedere se do zbytečných výšek, ve kterých jeho hlas místy působí až nepříjemně, ale spíše promlouvá s pečlivě zvolenou citlivostí. Dokáže však zejména „Worried Mind“ gradovat a vybičovat k velkému finále.

Album má i slabší místa, ovšem výše zmíněné skladby jsou těžkou protiváhou, právě v nich ukazuje Kennedy, že je mnohem víc než zpěvák z Alter Bridge a sekundant Slashe. Jako skladatel obstál i na své druhé desce, přestože znovu natočil album, které se světovou klasikou pravděpodobně nestane. Ovšem na nějaký čas dokáže slušně zasytit a některé věci z něho mají potenciál přežít i do budoucna.

Jan Skala             


www.myleskennedy.com

YouTube ukázka - Get Along

Seznam skladeb:
1. Get Along
2. A Thousand Words
3. In Stride
4. The Ides Of March
5. Wake Me When It`s Over
6. Love Rain Down
7. Tell It Like It Is
8. Moonshot
9. Wanderlust Begins
10. Sifting Through The Fire
11. Worried Mind

Sestava:
Myles Kennedy - zpěv, kytara
Tim Tournier - baskytara
Zia Uddin - bicí

Rok vydání: 2021
Čas: 51:29
Label: Napalm Records
Země: USA
Žánr: blues/hard rock

Diskografie:
2018 - Year Of The Tiger
2021 - The Ides Of March

Související články

Foto: archiv kapely


Vydáno: 13.07.2021
Přečteno: 1278x




K článku zatím nebyly přidány žádné komentáře.


 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.08556 sekund.