Větší label, rostoucí popularita a před sebou třetí album. Swallow The Sun už nebyli nováčci a měli co obhajova“. Zároveň bylo otázkou, zda se někam posunou. Nové album dostalo „anti doom metalový“ název „Hope“. Titulní skladba desku otevírá a jasně říká – my jsem Swallow The Sun a chceme být stále lepší. Na první poslech je znát posun ve zvuku a v pestrosti aranžmá. Kapela skvěle zvládá rovnováhu mezi tvrdými a melodickými pasážemi, přičemž se nebojí do jinak „intimní“ a emocionální hudby dát prvek velkoleposti (symfoničnost a lehké orchestrace).
Hlavu vám pořádně zamotá jedna z nejnářezovějších skladeb v diskografii skupiny – „These Hours Of Despair“. Úvod je mixem death metalu a symfo/black metalu, který přebije mohutný riff a orchestrální pasáže jak z výpravného filmu. Mikko nezpívá, negrowluje, ale spíše šepotá, vypráví. Jenže do hry se vrací death a black a na poměry kapely pořádný fofr. refrén je velice výrazný a zapamatovatelný. Death/doom metalová paráda „The Justice Of Suffering“ je skvělá. A ještě lepší je, když zazní zpěv Jonase Renkseho, hosta z Katatonie. Výsostně úžasnou první polovinu alba korunuje jeden z největších hitů kapely. „Don´t Fall Asleep (Horror Pt.2)“ je nesmírně citlivou a místy i jemnou skladbou. Při slokách můžete v pozadí slyšet hlas pozdějšího stálého člena Swallow The Sun klávesáka Jaaniho Peuhu. V songu hostuje i zpěvačka Tinuviel, která se na desce objeví i v dalších písních Jemnost a temnota se střídá zcela samozřejmě. „Don´t Fall Asleep (Horror Pt.2)“ patří mezi nejhranější songy kapely, ačkoliv se jinak z alba na koncertech prakticky nečerpá.
Druhá polovina alba nabídne hodně povedený death/doom metal, ale takové nadšení jako u prvních čtyř písní zkrátka nepřichází. Pokud si pořídíte limitovanou edici, naleznete na ní ještě bonusovou skladbu „These Low Lands“, která dle mého měla být mezi osmičkou an standardní verzi. Parádní a pořádně tvrdá záležitost s Mikkovými hlasovými brutalitkami a hlavně s hostujícím Tomy Joutsenem z Amorphis.
„Hope“ je výborná deska. Kapela se na ní zvukově i skladatelsky posunula a ještě více se odvážila nedělat „jen“ doom metal, ale být inovativnější než konkurence. Výpravnost, prvky z jiných žánrů a schopnost kombinovat tvrdost s emocemi se stále zlepšovala, druhá půlka alba však už není tak zajímavá a invenční jako ta první.
Rok po „Hope“ vydali Swallow The Sun EP „Plague Of Butterflies“. Nahrávka měla stopáž jak normální album, protože na ní bylo celé demo „Out Of This Gloomy Light“ v novém zvukovém kabátku titulní suita „Plague Of Butterflies“ má téměř pětatřicet minut! Kapela ukázala všechny své schopnosti. Za půlhodinu zažijete tvrdé, rychlé, pomalé, melancholické, melodické pasáže a také místa, kdy je téměř ticho. Přístup a některé momenty mohou vzbuzovat dojem, že Swallow The Sun trochu progovatí. Je to zážitek a důkaz, že skládat tahle banda umí neskutečně. „Plague Of Butterflies“ původně kapela skládala pro balet. V Americe mělo vzniknout představení, které měla doprovázet hudba od Swallow The Sun. Když z toho sešlo, kapela si řekla, že je škoda tak dobré melodie a nápady nechat v šuplíku. Nápady upravila, rozšířila a vzniklo EP, které má v diskografii kapely nezanedbatelné místo. Však se také umístilo na prvním místě finské singlové hitparády (album „Hope“ bylo na třetím místě albového žebříčku.). Důležité je také proto, že to byla poslední nahrávka s jedním ze zakladatelů Swallow The Sun, bubeníkem Pasi Pasanenem .
|
