Suzi - Jirka Pokorný

Suzi Quatro formovala v době hlubokého socialismu moje hudební začátky. Jak moc velká láska to byla (a je), dokazuje historka z roku 1982, kdy jsem na čtrnáctidenním školním výletě k moři do Bulharska utratil první den po příjezdu z přidělených padesáti Leva (na celou dobu pobytu) 40 Leva za LP If You Knew Suzi... a na zažehnání hladu po večerech chodil krást plody ze zahrad v přilehlém městečku. Její tvorbu sleduji dodnes a deska z novějších, kterou mám opravdu rád, je Back To The Drive. Když čtu zde na stránkách dobové reakce na recenzi k předchozímu albu z roku 2019 (No Control), udivuje mě, jakých blábolů jsou někteří schopni. Ale jo, jaký jsme národ, takoví lidé... Quatro měla baskytaru na krku v době, kdy si většina z nás nakládala písek na dřevěnou tatru. Je nutno zdůraznit, že ji nemá (na rozdíl od jiných umělkyň) jen na ozdobu, a se ctí styl, který od počátku razila, drží dodnes. Je dinosaurus, ale proč ne, pokud kvalitou nepadá do vlastního revivalu, jako se to spoustě jejích současníků z pradávných dob povedlo (např. Anďákovi Sweet (a to je mám z doby s Brianem hodně rád) nebo současní Smokie, Slade. Nic ve zlém, i ta v reakcích (u No Control) zmiňovaná Joan Jett měla za vzor hádejte koho (odpověď je v australském dokumentu Suzi Q). Za sebe mám raději originál.

7. 05. 2021 0:17