IRONFLAME - Kingdom Torn Asunder

Andrew DCagna. Jméno, které musí zaznít hned na začátku recenze z jednoho zásadního důvodu. Tento americký hudebník je multiinstrumentalista a zpěvák, jenž je schopen jakoby mimoděk - vedle mnoha dalších kapel, jichž je nebo byl součástí - stvořit sólový projekt, kterému se pak věnuje s o to větší radostí. Jeho srdeční záležitost nese jméno Ironflame, funguje od roku 2016 a letos nabízí již páté studiové album...více

[recenze]

[15.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

URIAH HEEP - Uriah Heep Live

Když se podíváme na první polovinu sedmdesátých let, tak na scéně ve Velké Británii fungovalo něco jako Velká čtyřka hard rocku. Jejími lídry byli Led Zeppelin, kteří všechny kapely předběhli debutem z roku 1969 o pověstný rok, na paty jim začínaly šlapat milovníci těžkého zvuku a všemožných podivností Black Sabbath a řádně energií nadopovaní a instrumentálně vypracovaní Deep Purple. Čtvrtým do party se s neuchopitelným pojetím hard rocku, v němž byla slyšet nejen ozvěna blues šedesátých let, ..více

[recenze]

[14.07.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

NATTHAMMER - The Hammer of the Witch

Fakt, že když chcete mrknout na fotky peruánské kapely Natthammer, tak na vás zpravidla vyskakují fotky frontwoman Fatimy del Cármen, je celkem snadno pochopitelný. Po desetiletce strávené v kapele Mandrágora se Fatima rozhodla založit vlastní projekt, a ještě v době, než Mandrágoru opustila, nabídla ochutnávku tvorby Natthammer v podobě EP „Break The Steel“. To, že ho nahrála úplně jiná sestava, než debutové eponymní album o dva roky později a že z této sestavy nezbyl jediný muzikant, ..více

[recenze]

[13.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

KISS - Alive!

Na jaře 1975 měli američtí Kiss na svém kontě tři studiová alba, ale ta z nich velkou kapelu neudělala. Věděli o nich jen zasvěcení, kteří chodili na koncerty do newyorských klubů a kapela se pomalu začala loučit s hvězdnou kariérou, kterou si ještě pod názvem Wicked Lester vysnila. Na úspěchu pracovala zdatně především na živých vystoupeních, na nichž pilovala show prostřednictvím pyroefektů či rekvizit jako střílející kytara, plivání krve či chrlení ohně. Nic z toho se ale nepromítalo do prodeje alb, které pokulhávaly a kapela finančně živořila. ..více

[recenze]

[13.07.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 10/10]

VISIONS OF ATLANTIS - Pirates II - Armada

Plout pod pirátskou vlajkou mezinárodnímu společenství Visions Of Atlantis svědčí. Nejen že šarmantní zpěvule Clementine Delauney v pirátském kostýmu spolehlivě padne do oka, ale od té doby, co Visions Of Atlantis před dvěma lety vypustili na moře první loď, jako by na rozhoupaných vlnách našli mírně rozkolísanou stabilitu, která se časově pojí plus mínus s odchodem křiklouna Siegfrieda Samera. Do téhle rovnice zapadá fakt, že kapela klade o něco větší důraz na symfonický výraz, i že její melodie opět úspěšně staví na ..více

[recenze]

[12.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

TYLER BRYANT AND THE SHAKEDOWN - Electrified

Média i protomotéři se v uplynulých letech snažili amerického zpěváka a kytaristy Tylera Bryanta pasovat do role nové senzace, ale podle všeho se jim to nepovedlo. Vsadili jak na osobnost frontmana a kytaristy Grahama Whitforda, což je syn Brada Whitforda z Aerosmith, ale ani vystajlovaná image a instrumentální dovednosti (celá kapela je partou velmi dobrých hráčů) nepomohla. Chybí to nejdůležitější - hity. Stylově se kapela oblékla do hard rocku, který je poháněn jižanským rockem stejně jako bluesem, ..více

[recenze]

[12.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

DOMAIN - The Chronicles of Love, Hate and Sorrow

Domain vyhlásili prázdniny a Axel Ritt se pustil do budování nové sestavy „Mark III“. Když éterem proskočily zprávy o tom, že uvolněné místo u mikrofonu přijal světoběžník Chity Somapala (mj. Avalon, Civilization One, Firewind, Ivanhoe, Moonlight Agony, Power Quest,…), muselo srdce fanoušků radostně poskočit, protože jeho hlas mohl zaručovat udržení laťky po výborném Carstenu Schulzovi. Jenže Chity (stejně jako bubeník Bodo Schopf (např. Michael Schenker Fest, McAuley Schenker Group, Hartmann)..více

[recenze]

[11.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5,5/10]

VADER - Tibi et Igni

Jako byla pro album "Impressions in Blood" spojovacím motivem krev, stal se pro jubilejní desátou řadovku koncepčním prvkem oheň. Název "Tibi et Igni" znamená něco jako "tobě a ohni" ve smyslu "přečti si to a spal". Oranžové plameny ozařují cover alba od legendárního umělce Joea Petagna, prostupují texty a společně s muzikou dělají z tohoto díla jednu obrovskou ohňovou vatru, která svolává k poslechu fanoušky nejvybranějšího death metalu. ..více

[recenze]

[11.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

EVERGREY - Theories Of Emptiness

Prakticky každou kapelu, která hraje více než dvacet let, to potká. Opakování nebo přinejmenším obavy z toho, že bude točit stejné desky. Evergrey mají velmi kvalitní diskografii, která nabízí spoustu parádních alb, ale s každou další položkou jsem uváděl, že jejich výraz je stále stejný. Minulé album do této teorie plně zapadlo. Bylo skvělé, ale nevybočovalo. S novinkou „Theories Of Emptiness“ Evergrey zaujmou už obalem. Je stylově jiná než předchoz albaí, která měla epické a detailní malůvky...více

[recenze]

[10.07.2024]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 9/10]

UNSHINE - Karn of Burnings

Je jasné, že finští Unshine bývají zpravidla pasováni do škatulky symfonického metalu či folk metalu, protože když přistoupíte na hru helsinské pětice a začnete používat pojem druid metal, ortodoxní škatulkáři budou patrně důkladně zmatení. Nedělám si iluze, že by se Unshine podařilo pojem druid metal do metalových encyklopedií prosadit. Jednak proto, že když se váš životopis píše už skoro celé čtvrtstoletí, máte na kontě pět alb a ještě se o vás nemluví ve všech koutech světa, cesta k tomu stát se vlajkonošem, po němž bude pojmenován nový žánr, ..více

[recenze]

[09.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

DEMON - Invincible

Čekat s vydáním nové desky osm let může být pro Demon velmi zrádné. Když je jedinému původnímu členovi, frontmanovi Daveu Hillovi, šestasedmdesát let, je to nahnuté a nikdy nevíte, jestli mu zdraví dovolí nějaké pokračování. Tentokrát se osud smiloval, ale pokud by mělo další album přijít znovu za osm let, není moc velká pravděpodobnost, že deska vyjde nebo že bude za něco stát. Demon stárnou, přestože se zdálo, že kapela dokáže odolávat zubu času. ..více

[recenze]

[09.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

JOURNEY - Evolution

Jak důležitým krokem bylo angažmá Steva Perryho, ukázala nejen deska „Infinity“, ale i historie. Jako mávnutím kouzelného proutku se s jeho příchodem z Journey stala senzace roku 1978, společně s dalšími vycházejícími hvězdami Boston a Foreigner se Journey stali hybnou silou amerického rocku. Uprostřed toho stál Perry jako lev salónů a vášnivým zpěvem hnal do náruče Journey fanynky po tisícovkách. Punková revoluce byla u konce a místo se uvolňovalo pro mnohem kultivovanější projev rocku pro dospělé publikum, jehož se Journey stali hlavními představiteli. ..více

[recenze]

[08.07.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

AURO CONTROL - The Harp

Je jasné, že skupina Angra měla obrovský vliv na nespočet kapel. V domovské Brazílii ale tato úcta přesahuje střízlivé meze. Téměř každý spolek, jenž se pohybuje ve stejné žánrové ohradě, má tendenci přiblížit se těmto velikánům. Další brazilskou akvizicí, která velmi sluchatě převrací ohrané partitury Angry, jsou Auro Control. Aby propojení bylo ještě pevnější, pozvali kmenoví hudebníci na hostující sedánek bicmena Aquilese Priestera a basistu Felipe Andreoliho. A další (pseudo)tribut největší power metalové kapele Latinské Ameriky může začít.....více

[recenze]

[08.07.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

LED ZEPPELIN - The Song Remains The Same

Jestliže Led Zeppelin vylétli ke hvězdám už na konci šedesátých let, kdy za všechny generační souputníky definovali nastupující hard rock, když z původního blues rocku udělali mnohem hřmotnější záležitost, vrchol si kapela nepochybně odbyla na začátku sedmdesátých let. To vydala hity prošpikovanou kolekci „Led Zeppelin IV“, která je považována za jedno z nejlepších rockových alb všech dob. Na ní se v roce 1973 podařilo navázat další velmi dobrou kolekcí „Houses Of The Holy“, kterou však část fanoušků pro jemnější přístup nepochopila,..více

[recenze]

[07.07.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 9/10]

FERRETT - Glamdemic

Nápověda k tomu, jestli se ponořit do světa amerických heavy glamových Ferret, je strašně jednoduchá. Máte rádi Steel Panther? Neváhejte a skočte do třetího alba americké šestice po hlavě! Trpíte pocitem, že Steel Panther je banda šašků, která sice ovládá nástroje, ale z hlediska hudebního nemá co nabídnout? Vyhněte se i Ferrett! Nic mezi tím v podstatě neexistuje. V třináctém roce svojí existence se Ferratt dopracovali ke třetímu albu, nazvanému tak, aby vás hned na první trklo, co vás čeká. Glamová pandemie „Glamdemic“ asi může být nakažlivá, ..více

[recenze]

[06.07.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6/10]

DEEP PURPLE - Made In Japan

Psal se roku 1972, prvotní hardrocková vlna byla na svém vrcholu a generovala první vítěze. Mezi ně se zařadili i britští Deep Purple, kapela, která měla na kontě milník „In Rock“, ovšem prodeje alb zatím pokulhávaly, a o číslech, které vykazovali Led Zeppelin nebo černokněžníci Black Sabbath si mohla nechat tahle parta jen zdát. Síla a dopad desky „Machine Head“ s hitem „Smoke On The Water“ se zatím neprojevil, a zdálo se, že brány do Ameriky budou pro Deep Purple navždy zavřené. ..více

[recenze]

[06.07.2024]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 10/10]