SHINEDOWN - Planet Zero
Thumb up! Jasně, není to žádná ekvilibristika,...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
Kvalita zochována jako vždy! Tohle je deska pro...

SHINEDOWN - Planet Zero
Já jsem asi jediný, kdo tady ten post-grunge...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nevím jestli většina osazenstava co se tady...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ať si kdo chce co chce říká, vnímal jsem to jako...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Nejlepší název by pro to album byl "King for 1000...

SHINEDOWN - Planet Zero
Bude prosím recenze na Three Days Grace -...

VICIOUS RUMORS - The Devil`s Asylum
S recenzí plně souhlasím , minulá deska mně hodně...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Určitě v tom byl marketing. Je to výborná deska...

Michael KISKE, Michael WEIKATH (HELLOWEEN) - Každá skladba na desce má své místo
Ok, díky za vyjasnění. Tím mi ten název dává...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Když big beat není bigbít

V mém blízkém okolí se každoročně koná festival zvaný Bigboš. Jeho název je odvozen od slova big beat, což v Česku a předtím Československu vždy znamenalo rockovou hudbu. Pořadatelé místní akce ale jakoby na tento žánr čím dál více zanevírali. Zatímco před lety ještě plocha Bigboše duněla pod tíhou bicích a ostrých kytar, letošní line-up zahrnoval jména jako Vladimír 518, Bára Poláková nebo Ivo Jahelka. Kde je onen rock, zeptal jsem se opatrně pod příspěvkem na facebookové zdi festivalu. Velmi záhy jsem byl jedním z fanoušků (nikoli organizátorů) poučen, že pojem "big beat" ve skutečnosti nemá s rockem nic společného a pořadatelé se tak ničemu nezpronevěřili. Má prvotní nedůvěra v toto tvrzení byla rychle rozmetána internetovým vyhledávačem, jenž dal evidentně vzdělanějšímu komentujícímu za pravdu. Při podrobnějším zkoumání vyšlo najevo, že se slovo bigbít etablovalo z nadřazeného pojmu "beat" a že si daný termín v 60. letech přivlastnila tuzemská scéna (jako první ho údajně použil zpěvák Pavel Sedláček). Ve světě se big beat jako žánrové označení objevilo až v letech devadesátých, a to v souvislosti s elektronickou taneční hudbou. Přestože si nemyslím, že by organizátoři akce Bigboš s těmito odbornými pojmy v době založení festivalu důmyslně operovali, jsem rád, že jsem se díky jejich postupnému komerčnatění dozvěděl něco nového. Člověk se zkrátka pořád učí, a všechno špatné může být pro něco dobré.

Petr Štěpnička, 10. 9. 2025

MOTÖRHEAD - Overnight Sensation


Würzel byl pryč a Lemmy se začal zaobírat otázkou, kdo nahradí kytaristu, jenž v řadách Motörhead strávil jedenáct let. Padala různá jména, pravděpodobně vážným kandidátem byl Joey Allen, který krátce předtím opustil Warrant, ovšem než k domluvě stačilo dojít, Allen na deset let opustil hudební scénu, aby se věnoval práci v softwareové firmě. „Phil Campbell přišel a řekl, ať nikoho nehledáme, že to zvládne sám. Moc jsem tomu nevěřil. Ne, že by Phil byl špatný kytarista, ale Motörhead potřebovali i showmana a to Phil nebyl,“ vysvětloval Lemmy,..více

[recenze]

[28.03.2024]

[Jan Skala]

[1 komentář]

[hodnocení: 8,5/10]


TIERRA SANTA - Tierras de leyenda


Na počátku milénia se kapela Tierra Santa rozjela do nezastavitelných otáček. Úspěch prvních dvou řadovek hudebníky nastartoval k workoholismu, který vedl k velmi častému vydávání nových alb. Třetím zářezem na studiové pažbě Španělů se v roce 2000, tedy jenom několik měsíců po druhém zápisu „Legendario“, stala deska „Tierras de leyenda“ (Země legend). Raná alba kapely vznikala ve stejné sestavě, jako vratká se ukázala pouze pozice klávesáků, kteří se ve zkušebně střídali jako postavičky na orloji. ..více

[recenze]

[28.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]


LEAVES´ EYES - Myths Of Fate


Pokud AFM Records posílají do světa deváté album Leaves` Eyes „Myths Of Fate“ s konstatováním, že si s ním němečtí umělci upevňují vedoucí pozici ve světě symfonického metalu, obávám se, že ho hlavní píárista labelu vyštrachal z nějakého metalového časáku, zapomenutého v pár let neotevřeném šuplíku. Kde jsou časy, kdy se duo Liv Kristine – Alexander Krull se svými kumpány pralo o žánrovou špici. Je to už osm let, co Liv Kristine musela klan opustit, a i když náhradnice Elina Siirala ji po technické stránce dokázala v pohodě zastoupit, ..více

[recenze]

[27.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]


SLIGHT LIE - From Caroline...with Hate


Říká se, že někdy není od věci vystoupit ze své komfortní zóny. Pokud se týká hudební oblasti, u mě osobně představuje podobnou výzvu metalcore. Jako samostatný žánr jej nedávám, pokud je ale míchán s jiným stylem, např. heavy a power metalem, naskýtá se možnost ke kompromisu a prozkoumání skladatelských oblastí, kterým bych se za jiných okolností vyhnul obloukem. Slovenská kapela Slight Lie svoji vícežánrovou fúzi produkuje od roku 2012, přičemž se dá napsat, že od debutového alba "Last Poem" udělala obrovský kvalitativní pokrok,..více

[recenze]

[27.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


MINISTRY - Hopiumforthemasses


Připadá li vám v porovnání s Judas Priest muzika industriálně kovové party Ministry z Chicaga jako hudba jiné generace, není to tak docela pravda. Zpěvákovi Al Jourgensenovi je šedesát pět let, takže k Jídášům by věkově zcela zapadl a kapela působí s drobnými výpadky přes čtyřicet tři let. Devastující životní styl v Ministry nepřežilo několik muzikantů a současná tvorba a existence egocentrického principála Ala Jourgensena je stejnou záhadou jako u kolegy Ozzyho. ..více

[recenze]

[26.03.2024]

[Jirka Lulek]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


MESSIAH - Christus Hypercubus


Když se před čtyřmi lety s albem „Fracmont“ vrátila švýcarská formace Messiah, která pomáhala v osmdesátých letech a na začátku těch devadesátých formovat thrash /deathový underground, měli fanoušci velký důvod k radosti. Nejen z návratu legendy, což samo o sobě nic neznamenalo, ale zejména z toho, že materiál na comebackovém albu byl dobrý a v ničem si nezadal s klasickým albem „Choir Of Horrors“. Než kapela stihla svou současnou pověst potvrdit dalším dílem, které by legitimnost návratu dokonalo, ..více

[recenze]

[26.03.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]


LORDS OF BLACK - Mechanics of Predacity


Buď jsem nějak ztratil ostražitost a něco mi uniklo, anebo Ronnie Romero došel k přesvědčení, že není nutné stát se snadno dostupnou houskou na krámu, kterou je slyšet na každém rohu z nekonečné řady alb. Ne, že by se v loňském roce nepustil do žádné výpomocné kooperace, ale přece jen už to nabralo takovou míru, že když vychází šesté album jedné z Romerových domovských kapel, člověk může být hladový na to, aby si poslechl jeho excelentní hlas, který v žánru hard and heavy patří k nejzajímavějším. Podobně silně je na tom ..více

[recenze]

[25.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


PINK FLOYD - A Momentary Lapse Of Reason


Pink Floyd byli v roce 1985 oficiálně prohlášeni za mrtvou kapelu, neboť Roger Waters vystoupil v tisku s prohlášením, které podtrhlo stav věci a naplno řeklo to, co každý dávno věděl. Waters měl na světě sólový debut „The Pors And Cons Of Hitch Hiking“, David Gilmour přihodil druhou sólovku, hardrockově laděnou „About Face“, a Nick Mason se realizoval prostřednictvím spolupráce s kytaristou Rickem Fennem na albu „Profiles“. Proto nebylo nic tak vzdáleného jako spolupráce pod hlavičkou Pink Floyd. ..více

[recenze]

[25.03.2024]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


Krtek, Honza, Béba (KOHOUT PLAŠÍ SMRT) - Každej má svůj způsob, jak dosáhnout takový tý aspoň malý nirvány


Napadá vás lepší návod na spokojený život, než „není nutný bejt úplně šťastnej, ale aspoň trochu jo“? Liberečtí punk-rockeři Kohout plaší smrt o sobě studiově nedali docela dlouho vědět, nicméně čekání je u konce. Poté, co se před sedmi lety i s knihou v ruce zasnili o tom, že nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně, osekli sestavu do základního tříčlenného složení a zhmotnili svůj návod do alba „Úplně šťastnej“. A protože ve třech se to nejlíp táhne, pustili se Krtek, Honza i Béba do rozjímání o aktuálním dění v kapele společně. ..více

[rozhovory]

[24.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]


ZAKK SABBATH - Doomed Forever Forever Doomed


Když se řekne Zakk Sabbath, nikdo nemusí pochybovat, oč jde. Pro někoho bohapustý revival, kterým si Ozzyho dvorní kytarista přivydělává nějaký dolárek tím, že parazituje na dávné tvorbě svého chlebodárce, pro jiného smysluplný projekt, který převádí starý odkaz původních Black Sabbath do současnosti a moderním, hutným zvukem ukazuje, jak nadčasovou hudbu tahle kapela tvořila. Ať už se přikláníte na jednu či druhou stranu, pravda bude někde uprostřed. Pokud budete Zakk Sabbath brát jako revival, po stránce instrumentální i pěvecké je nutné říct, ..více

[recenze]

[24.03.2024]

[Jan Skala]

[21 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]


HOLLER - Reborn


Více než třicet let strávil Terence Holler u italských power – progresivců Eldritch. Ne, že by to bylo jediné působiště, v němž se během dlouhé kariéry představil, v životopise má uvedený i dávný (a jediný) zápis v diskografii hard and heavy rockových Vicious Mary, ale jeho věrnost Eldritch byla příkladná. Všechno jednou musí skončit – pro Hollera byl zlomový rok 2022, kdy řady Eldritch opustil. Že to nebylo ve zlém, naznačuje jeho pochvalné prohlášení na adresu loňského alba „Innervoid“,..více

[recenze]

[23.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


David REECE - Baptized By Fire


I když se na angažmá Davida Reece u Accept na konci osmdesátých let nahlíží jako na nepříliš šťastnou epizodu v kariéře německé legendy, pro zpěváka se jednalo o životní výhru. Společné album „Eat The Heat“ dobová kritika sice nemilosrdně strhala, ale řada fanoušků jej postupem let vzala na milost a deska není zcela zapomenuta. Tento fakt je pro Reece důležitý i pětatřicet let poté, co „Eat The Heat“ vyšla, protože v současných promo materiálech je uváděn stále jako bývalý zpěvák Accept. Je to trochu nespravedlivé, neboť první album ..více

[recenze]

[23.03.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]


ENSLAVED, SVALBARD, WAYFARER - 18.3.2024, Praha, Futurum


V pondělí 18.3.2024 se v pražském klubu Futurum odehrála zajímavá akce, určená příznivcům black metalu. Ne úplně tradičního, přestože každá z kapel se černému žánru věnuje, ale trochu jinak. Nešlo očekávat bandy s warpaintingem nebo takové, co jedou po celou dobu splašené blast beaty.

Už první kapela večera působila značně nezvykle. Američtí Wayfarer ..více

[reporty]

[22.03.2024]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]


LIONHEART - The Grace Of A Dragonfly


Comeback Lionheart je delší, než se předpokládalo a je i mnohem obsáhlejší, než byla původní epizoda první poloviny osmdesátých let, kdy vyšlo debutové a na dlouhou dobu jediné album „Hot Tonight“. Otázka je, zda je druhá etapa existence kapely, v jejímž čele celou dobu stoji bývalý kytarista Iron Maiden Dennis Stratton, přínosnější. „Hot Tonight“ znamenalo v osmdesátých letech zklamání, neboť obsahovalo úplně jinou hudbu, než fanoušci čekali. Iron Maiden byli v roce 1984, kdy deska vyšla, na vrcholu sil, a od jejich bývalého kytaristy se čekala odpověď..více

[recenze]

[22.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


MOTÖRHEAD - Sacrifice


I když je deska „Bastards“ považována za jeden z vrcholů Motörhead v post-aceofspadesovské éře, pro kapelu její doba nepředstavovala bůhvíjak skvělé časy. Anabáze s obskurním vydavatelství ZYX Records, které pro desku nehnulo ani prstem a může za to, že album je jedno z mála z katalogu kapely, které není běžně k dostání na fyzických nosičích, Lemmyho nezlomila, ačkoliv jistou stopu na kapele zanechala. Byla polovina devadesátých let a metalová hudba se pomalu začala probouzet z kocoviny první poloviny dekády. ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


TIERRA SANTA - Legendario


Debutové album „Medieval“, které Tierra Santa vydala na konci roku 1997, zaznamenalo mezi domovskými posluchači velký ohlas. O kapele se začalo mluvit jako o španělských Iron Maiden, což bylo označení zčásti trefné, zčásti zavádějící. Okoukaných postupů z autorského pera Steva Harrise obsahovala prvotina opravdu dost, vše bylo nicméně navlečeno do kabátku s dostatečným množstvím vlastních znaků, v čele se zpěvem Ángela Juana, který se Dickinsonově hrdlu nikdy moc nepodobal, ani se do něj uměle nestylizoval ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Listování : << < 55 / 665 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2025     RSS - články

stránka byla načtena za 0.10161 sekund.