NIGHTBLAZE - Nightblaze
Pro vyznavače AOR/melodicrocku nebude od věci...

Ronnie ATKINS - Make It Count
...nejlepší Atkinsova sólovka. Tady se Sava...

BIG BIG TRAIN - The Likes of Us
Skvelá a výpovedná recenzia, Jirko. Album je...

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky, takový koment samozřejmě potěší :-)

TIERRA SANTA - Mejor morir en pie
Díky za tento seriál. Toto a předchozí...

MOTÖRHEAD - Inferno
Skvělé album, tvrdé, našlapané, hitové. Výborný...

Mark KNOPFLER - One Deep River
Mistr nejnudnější muziky na světě.

DEEP PURPLE - Machine Head
Co se týče Machine Head, mám z alba mírně...

DEEP PURPLE - Machine Head
Po tragickém počinu remixovaného alba Black...

RAGE - Afterlifelines
Nemohl jsem to najít ve vyhledávání. A díky za...












Fobia Zine

Metalopolis

metalový magazín ABYSS

Volumemax




Úvodník:

Objevil Ozzy nesmrtelnost? Jeho návrat ze záhrobí je fenomenální

Už v osmdesátých letech byl Ozzy Osbourne považován za geronta, za tatíka, který je tak trochu legenda a tak trochu šašek, přičemž mu bylo pouze čtyřicet. V pětačtyřiceti ohlásil odchod do důchodu, ale za to jistě mohl kokain, který zpěvák šňupal po tunách. Vrátil se s albem „Ozzmosis“ a byl znovu na vrcholu. To samé následovalo ještě několikrát, pokaždé člověk čekal starce nad hrobem, zhuntovaného chlastem a drogami, a pokaždé to dopadlo opačně. Ozzy nemládne, ale vzhledem k věku a tomu, co za život prožil, je zázrak, že žije. A že tvoří a natáčí.

Jeho poslední reinkarnace je jako zjevení, jako blesk z čistého nebe. Je stejně nečekaná jako překvapivá. Ozzy je prominentním hostem na třetí sólovce kytaristy Billyho Morrisona (Billy Idol), a rozhodně na desce není jen do počtu. Ponechme stranou spekulace, nakolik za jeho výkonem stojí studiová technologie, ale jeho forma ve skladbě „Crack Cocaine“ je ohromující. Okamžitě jsou zpět reminiscence na ceněnou desku „Ozzmosis“, kam skladba stylově míří a Ozzy je znovu na zřeteli veřejnosti a na čele mediálního zájmu. Po neuvěřitelně vitálním výkonu Roba Halforda na novince Judas Priest je připomínka toho, že Ozzy ještě žije, hodně důrazná a svým způsobem unikátní.

Jan Skala, 28. 3. 2024

IN MOURNING - Afterglow


O In Mourning se povídá, že převzali pomyslné žezlo nad vládou progresivnímu doomovému melodeathu od známějších krajanů Opeth. Pětice ze švédského Falunu v čele se zpěvákem a kytaristou Tobiasem Netzellem stihla za svou kariéru vydat čtyři alba s pravidelným rozestupem dvou let, vyjímaje toho posledního, na které jsme si počkali dvakrát tak dlouhou dobu. Nahrávka „Afterglow" navazuje na svou předchůdkyni „The Weight of Oceans" a dochází na ní k personální změně, neboť za bubny usedá Daniel Liljekvist z kapely Katatonia...více

[recenze]

[17.03.2017]

[Peťulín]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


GRAVE DIGGER - Excalibur


V téhle situaci se Grave Digger již jednou ocitli. Když na začátku své kariéry udělali album „Witch Hunter“, na kterém vycházeli prakticky z totožného vzorce, jako u debutu „Heavy Metal Breakdown“, nedopadlo to vůbec špatně, jen se začaly ozývat hlasy, které jim tento krok vyčítaly. Jak to asi mohlo dopadnout téměř o patnáct let později, když úspěšný vzorec (byť od toho letitého značně přeformulovaný) použili Boltendahlovci bez větších úprav potřetí v řadě za sebou? Odpověď není až tak úplně jednoznačná. ..více

[recenze]

[16.03.2017]

[Savapip]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 9/10]


NEVERMORE - The Politics Of Ecstasy


Nevermore byli v počátku kariéry velmi aktivní ve vydávání nových nahrávek. Rok po debutové nahrávce vypustili EP „In Memory“, které v podstatě jen pokračovalo ve stylu první desky, ale přineslo jeden z prvních hitů kapely „Matricide“. Půl roku na to, v listopadu 1996, spatřilo světa „The Politics Of Ecstasy“. Zajímavostí je, že EP i tuto desku s kapelou nahrál i kytarista Pat O´Brien, který ale spíše inklinoval k death metalu a ten mu Nevermore nenabízeli...více

[recenze]

[16.03.2017]

[Tomáš Marton]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


Mike TRAMP - Maybe Tomorrow


White Lion? Nevermore! Kapitola této hairmetalové legendy osmesátých je pro jejího frontmana Mikea Trampa už údajně definitivně uzavřenou záležitostí. Možná se tomu člověk asi nemůže až tak moc divit, protože comeback i přes nesporně kvalitní desku „Return Of The Pride“ nevyšel podle Trampových představ, když se do něj nezapojil druhý pilíř kapely Vito Bratta a chemie se postupně začala vytrácet. Že jsou dny White Lion definitivně minulostí potvrzuje každá další Trampova sólovka...více

[recenze]

[15.03.2017]

[Jan Skala]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


SPITEFUEL - Second To None


O Stefanu Zörnerovi nebylo od chvíle, kdy nazpíval první dvě alba progresivců Lanfear, dlouhá léta nic slyšet. Před třemi lety rozběhl kapelu Strangelet, se kterou vydal jedno velmi dobré album, po kterém přišlo zase ticho po pěšině. S ohledem na to, že do nově založené kapely SpiteFuel se ze Strangelet přesunuli kromě Stefana i kytarista Tobias Eurich a basák Finn Janetzky, celkem asi nepřekvapí, že ten velmi kladný vztah ke škatuli hard and heavy, který prezentovali u Strangelet, si (v ještě o něco ucelenější formě)..více

[recenze]

[15.03.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


MAJESTY - Rebels


Němečtí bojovníci se na metalová kolbiště vrací pouhé dva roky po zářezu „Generation Steel“. Ten nebyl vůbec marný a dokázal, že archaický heavíkový patos je možné servírovat poslechově a hlavně kvalitně. Novinka „Rebels“ na tuto sympatickou linii zcela plynule navazuje a opět přináší několik mimořádně líbivých melodických momentek, třebaže je nutné počítat i s pro-silově zabejčenými motivy, v nichž si němečtí hudebníci hrají na namakané a v každém ohledu chrabré válečníky, pro které je nepřátelská krev ekvivalentem proteinového nápoje. ..více

[recenze]

[14.03.2017]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


EX DEO - The Immortal Wars


Kanadští Ex Deo, jejichž sestava je prakticky totožná s death metalovými Kataklysm (doplňuje ji jen baskytarista Dano Apekian), právě vydávají své třetí album „The Immortals Wars“, ačkoliv to v jednu dobu vypadalo, že vůbec nevznikne. Ex Deo totiž po druhém albu „Caligvla“ z roku 2012 vyhlásili přerušení činnosti. Tento boční projekt členů Kataklysm se v lyrice zaměřuje na období starého Říma a hudebně se soustřeďuje na symfonický death metal. Žánrově tudíž Ex Deo nejsou příliš vzdáleni od své mateřské kapely..více

[recenze]

[14.03.2017]

[Tomáš Marton]

[4 komentáře ]

[hodnocení: 8,5/10]


AXXIS - Retrolution


Když před pěti lety představil Bernie Weiss kolekci svých diskotékových předělávek pod názvem „reDISCOver(ed)“ byl z toho totální karambol. Když před třemi lety vyvolával ducha jedné ze svých nejúspěšnějších desek prostřednictvím dvojalba „Kingdom Of the Night“ bylo z toho (zejména pokud se člověk neubránil srovnání s prvním dílem) docela zklamání, i když bez historického kontextu by tahle deska snadno zapadla do průměru Bernieho tvorby. Přiznám se, že po těchto zkušenostech mě název aktuálního alba ..více

[recenze]

[13.03.2017]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 6,5/10]


IRON REAGAN - Crossover Ministry


Na každou novou fošnu jedné ze dvou hlavních smeček zpěváka Tonyho Foresty se těším jako malej smrad. Zatímco ale Municipal Waste zůstávají ve vydávání alb dlouhodoběji nečinní (podle posledních zpráv by se však tento stav mohl ještě letos změnit), parta Iron Reagan přichází v rozmezí čtyř let již s třetím počinem, pro který pánové vybrali název „Crossover Ministry“ (podle nápisu na kostele sousedícího s jejich zkušebnou). Tím zároveň jasně poukázali na žánrové ohnisko,..více

[recenze]

[13.03.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]


FREAKINGS - Toxic End


Pokud se staromilského thrashe týká, je vlastně neuvěřitelné, že při probírání se obrovskými haldami nových nahrávek člověk jen málokdy narazí na opravdu vypiplaný, žánrově krajně vyhraněný a po zvukové stránce adekvátně ošetřený příspěvek. Množstevní nárůst posledních let ani v nejmenším nezaručuje thrasherův blahobyt, naopak, fanoušek chtivý kvalitní hudby musí stále pečlivě vybírat. Většina alb spadá do (pod)průměru, menšina míří o kousek výš a jen velmi nízké procento klepe na dveře dokonalosti. ..více

[recenze]

[12.03.2017]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


CHROME MOLLY - Hoodoo Voodoo


Už je to dávno, co si Chrome Molly z anglického Leicesteru dělali nárok na slávu. Ta opravdová se jim ale obloukem vyhnula a svou největší chvilku zažili, když se jim podařilo dostat se do předprogramu Alice Coopera. Jenže to bylo ještě v osmdesátých letech a Chrome Molly měli v zádech podařený debut „You Can`t Have It All“, jenž představoval solidní hard rock, který měl stejně blízko (nebo daleko?) k ostrovním tradicím Deep Purple, Nazareth nebo Thin Lizzy, jako k nablýskanému zámořskému soundu. ..více

[recenze]

[12.03.2017]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


TOKYO MOTOR FIST - Tokyo Motor Fist


Co se týče síly jmen hudebníků, kteří tvoří Tokyo Motor Fist, je tenhle projekt v teritoriu melodického hard rocku a AOR rozhodně senzací začátku letošního roku. Stojí za ním totiž zpěvák hairmetalových hitmakerů Danger Danger Ted Poley a kytarista stylově zpřízněných Trixter Steve Brown (v době nemoci Viviana Campbella byl v letech 2014 a 2015 členem koncertní sestavy Def Leppard). Oba doplňuje obrovsky nadupaná rytmika v podobě basisty Grega Smithe (ex-Ted Nugent, Rainbow, Alice Cooper) a bubeníka Chucka Burghiho,..více

[recenze]

[11.03.2017]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]


WINDSHADES - Crucified Dreams


Italští Windshades by mohli být prototypem červeného hadru pro ty, kterým již leze krkem cokoliv, kolem čeho se mihne sopránem obdařená ženština. Přitom kombinace, kterou slibovaly promo materiály, tedy zpěvačka s operním sopránem a s chorálními a divadelními zkušenostmi, bubeník, věnující se punku a hard coru, basák, běžně hrající nu-metal, jazz či funky a k tomu dva šikovní kytaristé, zněla poměrně zajímavé. Jenže… ..více

[recenze]

[11.03.2017]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 2,5/10]


MŇÁGA A ŽĎORP - Třínohý pes


Tihle ogaři z Valmezu jsou už dávno stálicí české scény. Mňága a Žďorp je kapela, která má image tak nevýraznou, až je to zarážející, ale přehlédnout nejde fakt, že právě tato parta z Moravy dokázala udělat několik skladeb, bez nichž si člověk českou rockovou scénu snad ani nedokáže představit. Za všechny můžeme jmenovat dvě, pravděpodobně nejznámnější věci - „Hodinový hotel“ a „Nejlíp jim bylo“, kterými ve svých začátcích Mňága nasadila laťku hodně, hodně vysoko. Je pravda, že v dalších letech už je nikdy nepřekonala..více

[recenze]

[10.03.2017]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]


Powermetalové novinky roku 2017 - část II. - kapely STARBYNARY, SOLARUS a WINTERNIGHT


U Italů Starbynary drží mikrofon Joe Caggianelli, což je bývalý zpěvák powermetláků Derdian. Tři roky stará debutová fošna „Dark Passenger“ ovšem jasně naznačila, že se zde nebude pokračovat ve šlépějích Joeovy původní kapely a vše popluje v daleko temnějších vodách s mohutným progovým vlněním. Novinka, která názvem „Divine Commedia: Inferno“ prozrazuje koncepční ambice, pak v tomto ohledu pluje ještě dál, přičemž nějaké pomrknutí k Derdian..více

[recenze]

[10.03.2017]

[Petr Štěpnička]

[1 komentář]

[hodnocení: /10]


GRAVE DIGGER - Knights Of The Cross


Debaty o tom, které z alb historické trilogie Grave Digger je vlastně nejlepší, by se asi mohly vést do nekonečna. V každém ze tří kousků konce dvacátého století ze sebe dokázali Grave Digger vymačkat maximum, každé z nich, byť se drží stejného základu, je natolik odlišné, aby se kapele nedalo vyčítat nějaké sebevykrádání (byť v posledním díle už to bude silně na hraně), každé z nich nabídne působivou epickou náladu, silné skladby a metalovou chytlavost. O druhém dílu „Knights Of the Cross“ principál Chris Boltendahl vyhlásil, ..více

[recenze]

[09.03.2017]

[Savapip]

[16 komentářů ]

[hodnocení: 9,5/10]


NEVERMORE - Nevermore


Seattle je na hudební mapě známý především díky žánru zvanému grunge, který na začátku devadesátých let minulého století doslova smetl celou planetu. Vládl sice jen pár let, ale stihl na sebe upoutat veškerou pozornost a ostatní styly rockové hudby a především metal, přestal fanoušky téměř zajímat. Jenže v Seattlu vznikli v roce 1991 i Nevermore a ti grunge hrát rozhodně nechtěli. Jejich zájmem byl power metal. Kapelu založili zpěvák Warrel Dane a basák Jim Sheppard, kteří vzešli ze skupiny Sanctuary...více

[recenze]

[09.03.2017]

[Tomáš Marton]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]


Listování : << < 300 / 615 > >>

 
Metalforever.info © 2006 - 2024     RSS - články

stránka byla načtena za 0.16449 sekund.