První kapelou, které se po restartu naší Metalparády podařilo postoupit dvakrát za sebou je hard-rocková parta z Plzně The Delivery. Pro fanoušky fotbalu a plzeňské Viktorky možná bude stačit drobná nápověda, že to je ta kapela, která nahrála hymnu tohoto fotbalového klubu a těm ostatním přiblíží dění v The Delivery zpěvák Tomáš Votava.
Přiznám se, že o The Delivery jsem se dozvěděl až v souvislosti s Metalparádou. A protože třeba nejsem úplně sám, poprosím tě, abys představil jednotlivé členy kapely a abys nabídl i pohled do vaší historie.
Jsme jenom pár kluků, co se nějakou dobu navzájem hledalo. V kapele máme samouky i lidi, co se třeba u někoho učí nebo učili. Naší hlavou a srdcem je Zdenda Votava, který dělá prakticky všechnu hudbu, a myslím si, že vládne všeobecná důvěra v to, že to dělá moc dobře. Navíc je to perfektní kytarista. Je jasný, že kdybych měl o každým něco napsat, bylo by to víc než na článek, takže tady možná zastavím, protože to nejdůležitější bylo řečeno – jsme kluci, co chtějí hrát a chtějí to dělat dobře a věří v to.
Má název vaší kapely pro vás i nějaký hlubší význam, chtěli jste s ním posluchači něco sdělit už na první kontakt ?
(smích) Bohužel ne… když jsme asi tak před deseti lety mysleli, že zakládáme kapelu, inspirovali jsme se názvem z jednoho kresleného seriálu (Co je Andy?). A když jsme jí pak zakládali doopravdy, pár lidí už nás tak znalo, tak jsme si prostě řekli, že to tak necháme. Ale dá se to vykládat všemožně – jsme služba, co donáší hudbu. Nebo jsme porod, ale o dalších významech slova delivery radši neuvažuju.
Vedete si nějakou statistiku ohledně koncertů, kolik jich máte za sebou a který považuješ za nejvydařenější?
Tady nastupuje na řadu můj a Zdeňkův táta, je to nadšenec, už od prvních chvil, kdy musel pozorovat, jak sotva udržíme kytary, nás podporoval a myslím, že on takové statistiky opravdu má. Jinak si myslím, že nemá moc význam ohlížet se dozadu. Když se něco nepovedlo, tak se z toho poučíme a když se to povedlo, tak je odrazový můstek dál, základna naší sebedůvěry a hlavně fajnovej pocit. Navíc se bohužel čím dál tím víc stává, že už předem tak trochu tušíme, co bude dobrý a co ne. A teď nemluvím o úrovni našeho výkonu. Obecně si myslím, že kapely našeho postavení nemají úplně dobrý zázemí.
Při pohledu na vaší historii se zdá, že už fungujete poměrně dlouho, to je však zavádějící, protože kapela měla určitou dobu pauzu. Jaký jsi měl pocit z toho, když The Delivery šli k ledu a následně, když se znovu rozjížděli?
To je trochu složitější otázka, protože vždycky, když se nějaká taková pauza objevila, šlo většinou o změnu v sestavě. Někdo odešel, občas i víc lidí najednou, ale pořád tam zůstával ten hlavní pilíř The Delivery – brácha, já a náš klávesák Petr Vícha. Scházeli jsme se doma, hráli spolu a brácha skládal a když jsme pak někoho našli, aby doplnil sestavu, už předem jsme věděli, že tentokrát to bude o mnoho lepší. Když se ohlédnu, vlastně jsme nikdy nebyli nějak extra spokojeni se sestavou, vždycky se tomu dalo něco vytknout. Potřebovali jsme prostě někoho, kdo dobře odvede svoji práci za svým nástrojem a nebude nijak měnit ducha hudby, se kterou brácha přijde. Nechci nic zakřiknout, ale po poslední pauze mám pocit, že jsme na tom o moc líp než posledně a předtím.
Na vašem bandzonu se pomalu, ale jistě objevují novinkové skladby, je to předzvěst toho, že by se The Delivery mohli začít chystat do studia? Pokud se chystáte nahrát desku, jakou máš o ní představu?
The Delivery by moc rádi do studia, pořád se ale dokončuje pár nových nápadů a neradi bychom pak nějakou pecku zapomněli nahrát. Jak už jsem říkal, teď mám pocit, že nám to konečně šlape, takže jestli bude deska The Delivery, bude parádní.
Z vaší dílny pochází hymna plzeňské Viktorie. Jak jste se k téhle nabídce dostali a co na výsledek říkají fotbaloví fanoušci, ujala se hymna?
Náš kamarád s tím jednou přišel, že je to dobrý nápad na zviditelnění aspoň tady u nás. Myslím, že u fotbalových fanoušků měla úspěch a navzdory některým komplikacím a – podle mého názoru zbytečném – hrocení v posledních pár dnech hlasování má úspěch. Zkrátka někteří pro nás hlasovali a někteří ne. A těch, co hlasovali, je víc, takže se jim to asi líbit musí.
Do skladby „Ressurection“ jste si půjčili motiv z Růžového pantera, jste takoví filmoví příznivci nebo jde jen o ojedinělý kousek?
Neřekl bych, že jsme filmoví nadšenci, ale máme rádi i filmovou hudbu. Tady šlo ale hlavně o to nějak tu skladbu ozvláštnit. Dneska je těžký někoho zaujmout, takže člověk musí sáhnout po něčem, co lidi znají. Ale nebyl to tak docela hlavní účel; Zdeněk tam prostě jednou zcela spontánně začal hrát tuhle melodii a my si řekli: „proč ne?“. Stejně tak tam jednou začal hrát Piráty z Karibiku místo Pantera a ty tam hrajeme dodnes.
Které kapely patří mezi vaše největší inspirace?
To se dost často mění a je to dost individuální záležitost, ale kdybych měl mluvit za sebe, jsou to určitě dílny Tobiase Sammeta (Edguy a Avantasia), Europe, W. A. Mozart, Avenged Sevenfold a především The Delivery.
Co rodina, přátelé a v práci, máte podporu nebo jdete proti proudu?
Jak už jsem říkal, máme to štěstí, že rodina nás podporuje a na koncertech se nestává, že bych nikoho neznal, takže i podpora přátel je maximální.
Kde vás bude přes léto možné omrknout?
Zatím máme domluvený jen jeden malý festival u Rokycan – Březina fest. Mnohem víc sázím ale na trénink do studia.
Jaké máte s The Delivery ambice?
Rozhodně bychom se rádi vymotali z toho regionálního kolotoče a co nejdřív vypálili za hranice.
|
