Předhazovat švédským Persuader to, že jsou aktuálně víc ranní Blind Guardian, než samotní Blind Guardian, je jako zlobit se na mladšího bráchu, že s tou samou lopatkou, kterou jste kdysi, po mnoha vydařených hradech z písku, kamsi odhodili, najednou staví stejně podařená díla. Fakta jsou známá prakticky již od debutového alba kapely – Persuader umí skvěle zacházet s melodikou ála Blind Guardian, vytrvale pořádají divoké kytarové honičky, oplývají stejně explozivní a dynamickou energií a hlasivky Jense Carlssona jsou s těmi old-Kürschovými vytvarovány podle prakticky totožného návodu. Ale pokud jsem před osmi lety (bože, to to letí) u předchozí desky „When Edens Burns“ lehce ohrnoval nos nad tím, že Persuader jsou sice skvělým, ale pořád jen klonem německých kolegů, s letošním „The Fiction Maze“ se už kloním k tomu, že z kluků prostě stříká jejich hudební spontánnost a přirozenost.
Osmiletá pauza, kterou si Persuader dali, sice přinesla pár drobných změn - novinka je snad ještě melodičtější, než díla předchozí, přitom propracovanější a tím pádem barevnější, nic z toho však neubírá z té naprosto základní esence kapely - intenzivního a natlakovaného nasazení, vytaženého až na tu nejostřejší možnou hranu. Vytrvalé zuřivě melodické riffování, silná a nápaditá sóla, živelné tempo důrazných bicích, sem tam velice svěží a maximálně účelné náladové klávesy a suverénně divoké propínání Jensových hlasivek je naprosto strhující. Díky tomu „The Fiction Maze“ nemá jediné místo, kde by měl posluchač příliš prostoru k vypadnutí z dechberoucí jízdy. Tahle charakteristika platí dokonce i o volnější a velice emotivní (tady je ten taneček se slepými strážci opět tělo na tělo) semi-baladě „Deep In The Dark“, či klávesami elegantně prosvětlené „Heathen“.
Podstata kapely je však přece jen trochu jinde – v melodicky ostrých kvaltovkách se vzdušnými refrény, a tady si (s výjimkou atmosférické instrumentálky „Dagon Rising“) doplňte kteroukoliv ze zbývajících položek nabídnutého menu, Persuader tlačí na pilu vytrvale a systematicky od začátku až do finále, jsou nabití nápady, energií i hráčskou přesvědčivostí a desku zabalili do ostrého a čistého zvuku.
Agresivní, melodická, strhující definice pojmu power metal. Nejlepší deska v historii kapely? To se u Persuader posuzuje díky kvalitním předchozím kouskům v jejich diskografii hodně těžko. Každopádně je „The Fiction Maze“ první letošní deska, kterou s vytrvalým mrazením v zádech sjíždím už pěknou řádku dní. Tohle je skoro na zlatého bludišťáka!
|
