Jestli je pravdivá ta báchorka o tom, jak tehdy také začínající umělec Jon Bon Jovi přinesl pásku s několika skladbami Cinderelly na pobočku jeho vydavatelské firmy Mercury a doslova pro ně vyprosil smlouvu, možná už neví ani zúčastnění. Ovšem faktem zůstává, že čtveřice z Philadelphie nakonec nahrávací smlouvu dostala, i když je to stálo tři roky tvrdé práce. Jenže ústřední dvojice Tom Keifer a Eric Brittingham už od počátku věděla, co chce a šla si tvrdě za svým.
Zpočátku se jim sice nedařilo sehnat stejně zdatné kumpány (především multiinstrumentalista Keifer je muzikant od pána boha) a zejména na bubenické stoličce se střídali hráči častěji, než se mění aprílové počasí. Zajímavostí je, že jedním z bubeníků byl také Tony Destra, který ale v roce 1985 utekl, aby si založil svou vlastní, stylově velmi příbuznou kapelu Britny Fox. Destra se však slavných dnů Britny Fox nedožil, protože v roce 1987 zemřel při autonehodě.
Cinderellu v roce 1985 posílil kytarista Jeff LaBar a o rok později bubeník Fred Coury, který si prošel kapelou London, školou a rodištěm mnohých hvězd. Coury sice na debutové desce „Night Songs“ nehraje (album nahráli jeho předchůdci Jim Drnec a Albie Barker), ovšem v době vydání už byl pevnou součástí kapely natolik, že se objevil i na obalu a v bookletu. Ovšem základním členem, se kterým v Cinderelle v podstatě všechno vstávalo a padalo, byl odjakživa Tom Keifer. Extrémně nadaný kytarista, zručný skladatel a majitel velmi osobitého vokálu.
Právě jeho bluesem načichlá hra a nakřáplý zpěv se staly poznávacími znameními tvorby Cinderelly už od prvních dnů. Proto také debut „Night Songs“ na těchto atributech staví a v podstatě definuje styl kapely. I když „Night Songs“ v sobě má ještě několik neduhů, kterými trpí leckterý debut slavné kapely, už zde lze vypozorovat Keiferův cit pro melodii a osobitý skladatelský rukopis. Může vás proto trochu zarazit na dnešní dobu až nepěkný zvuk bicích a pár trochu neohrabanějších kompozic, ovšem jsou tu pak hity jako „Shake Me“ a zejména balada „Nobody´s Fool“, které Cinderelle zajistili nesmrtelnost už od jejich raných let.
Úvodní a zároveň titulní „Night Songs“ sice (zejména v porovnání se zmíněnými hity) trochu pokulhává a až frenetický Keiferův projev tak úvod desky mírně brzdí, ovšem pak přichází čas pro zmíněné dva megahity a vše je rázem jiné. Cinderelle pak odpustíte trochu toporný refrén „Nothin´For Nothin´“ s hostujícím Jonem Bon Jovim, protože hned následující „Once Around The Ride“ a „Hell On Wheels“ jsou opět tvrdé hard rockové jízdy, které si pohrávají s minimalismem AC/DC, ale i buldočím drajvem Motörhead.
Hitový potenciál pak kapela ukáže v „Somebody Save Me“. Ta sice nedosahuje takového statutu jako „Shake Me“ a „Nobody´s Fool", ovšem jako třetí singl desky zafungovala obstojně, když se jí podařilo dostat se i do hitparád, kde předtím pořadím pěkně zamíchala zmíněná „Nobody´s Fool“. Ze závěrečné trojice skladeb pak stojí za zmínku zejména ostrá „Push Push“, která se na dlouhou dobu stala koncertní tutovkou a i když dnes její refrén může působit trochu úsměvně, v roce 1986 to byla vcelku bomba.
Jon Bon Jovi podle, v úvodu článku zmíněné historky tehdy také zaměstnancům labelu řekl: „Než hodíte tu pásku do koše, jděte se podívat na jejich koncert.“ Věděl, chlapec, o čem mluví. „Night Songs“ totiž není až tak omračujícím materiálem, ovšem pověst výtečné koncertní kapely se o Cinderelle už dávno šířila za hranice Philadelphie. „Night Songs“ nakonec zaznamenala veliký úspěch. Jistě, že největší podíl na tom mělo nasazení „Nobody´s Fool“ do éteru, ovšem čtveřice se pustila do úmorných turné a najednou jí byla plná Amerika. Připravila si tak půdu pro definitivní průlom, který přišel o dva roky později.
|
