Svůj vztah k Buckcherry jsem vlastně popsal už v recenzích na minulá alba, která oproti divokým začátkům na debutu, alternativnější „Timebomb“ či hitové „15“ šla se svou kvalitou dolů tak, že se jednalo v podstatě o průměrné kousky, bez kterých by se svět rozhodně obešel. Pak nepřesvědčilo ani loňské, hloupě pojmenované EP „Fuck“ a i když Buckcherry mají po těch letech (od debutu už je to letos šestnáct let) v hudebním byznysu své jisté, není přece důvod vydávat jen průměrné kousky s energií vhodnou leda tak pro nějakou párty sotva odrostlých středoškoláků, kterým je celkem jedno, co hraje, hlavně že přijdou nějaké holky a fotrům se podařilo sebrat nějakou tu flašku a cigára.
Z tohoto hlediska je hlavně úvod nové desky „Rock n´Roll“ velkým překvapením. Úvodní věc „Bring It On Back“ sice není tak silovým otvírákem, jako byla „Gluttony“ na minulém albu „Confessions“, ale má v sobě stále tah na bránu. Na otvíráky měli Buckcherry vždycky štěstí, ovšem na posledních deskách si to hned po něm dokázali pohnojit. Tady se to neděje. Dvojka „Tight Pants“ je totiž výtečným pulzujícím rock n´rollovým kouskem, který díky použitým dechům má v sobě nádech Aerosmith, což Buckcherry mimořádně sluší. „Wish To Carry On“ má zase natolik dobře vymyšlenou melodickou linku v refrénu, že prostě nudit nemůže.
S příchodem balady „The Feeling Never Dies“ a utahané „Cradle“ začne sice trochu padat řetěz, kdy to s Buckcherry jde dolů, naštěstí je to jen krátké zaškobrtnutí, protože „The Madness“ zase nakopává a zejména kytarová práce Keitha Nelsona z této skladby dělá velmi dobrou záležitost. „Wood“ pro změnu zaujme vokály ve stylu klasických The Beatles, které tak ze skladby činí jeden z hitových momentů desky. Zajímavá pak je i funkově odlehčená „Rain´s Falling“, která by mohla leckomu připomenout slavnou „Easy“ od Faith No More, i když celková nálada „Rain´s Falling“ je přece jen nervóznější.
Konec alba je zase divočejší. Ostrá „Sex Appeal“ odkazuje na samotné kořeny kapely, kdy Nelsonova kytara zní, jako kdyby vypadla z repertoáru Slashe a sám zpěvák Joshua Todd zde předvádí nasupený výkon, který je jedním z nejlepších na celé desce. A závěrečná „Get With It“ s ostře sekanými riffy a štěkajícím Toddem je díky skandovanému refrénu třešničkou na dortu. Takže konec dobrý, všechno dobré? V tomto případě se zdá, že ano.
Vypadá to, že Buckcherry se povedlo překonat krizi, která u tohoto souboru trvala posledních sedm let, od desky „Black Butterfly“. Sice už minulá „Confessions“ ukázala, že by se mohlo blížit světlo na konci tunelu, ale až „Rock n´Roll“ potvrzuje návrat k formě z prvních tří desek.
|
