Je fakt, že Butcher Babies na sebe dokáží upoutat pozornost. I když jejich debutové album, dva roky staré dílo „Goliath“ nebylo nijakým komerčním trhákem, o čemž svědčí 112. místo v americkém prodejním žebříčku, popularita téhle kapely v poslední době rychle stoupá. Ovšem mnohem větší zásluhu na tom mají dvě polonahé, vyprsené zpěvačky, než zdatné muzikantské dovednosti, či hudební nápady. A nic na tom nemění ani druhé album „Take It Like A Man“, které sice někteří hudební kritici řadí mezi jedno z nejočekávanějších alb konce letošního léta, ale toto tvrzení je samozřejmě přehnané, jako všechno u téhle kapely.
Druhé album Butcher Babies v podstatě navazuje na debut. Výrazově se kapela drží v thrash/groove metalových vlnách, které doplňuje hrdelní, moderně metalcorový zpěv obou hlavních protagonistek. Samozřejmě nic nového pod sluncem. Album je proto plné vzteklých kytar, které místy sympaticky thrashově pádí kupředu, je ovšem plné také až nesympatického řevu obou zpěvaček. Když přece jen tu a tam prokoukne skrz veškeré to chrlení slušný melodický refrén, jako v případě „The Cleansing“, brzy jej zase pěvkyně (no…) zaženou hurónským řevem do kouta.
Ale přece jen se nejedná až o tak úplně účelovou řežbu bez ladu a skladu, jakou třeba na svém posledním albu předvedl někdejší frontman Pantery Phil Anselmo. Tady se sází více na písničku, proto zaujme třeba úvodní „Monster Ball“, která má zapamatovatelný (což ovšem neznamená, že pěkný) refrén a ne náhodou na tuhle věc kapela vsadila jako na pilotní singl. Jako osvěžující gejzír křišťálově čisté vody pak působí pomalá „Thrown Away“, jenž přece jen ukazuje, že po skladatelské stránce není kapela úplně neschopná.
Ovšem celá deska je naprosto bez duše. Sálá z ní pocit, že byla tvořena na zakázku, jen aby se splnila kvóta nahrávací společnosti, aby přiteklo pár peněz do kasy. Teď je otázka taková, nakolik je na tom postavena celá kariéra této kapely.
Nepochybuji o tom, že „Take It Like A Man“ bude úspěšná deska, protože od dob „Goliath“ je tahle parta mnohem více vidět, má mnohem lepší marketingovou strategii a doba podobné hudbě vcelku přeje. Jen je otázka, kolik tahle průměrná kapela (ano, v tomto případě slovo průměrná naprosto sedí) může vydržet roků, než si její pubertální a post-pubertální fans najdou někoho, kdo bude na sobě mít ještě méně hadrů a plastické kozy budou o číslo větší.
|
