Nicke Andresson, ponejprve bubeník deathmetalových Entombed, poté frontman slovutných rock n´rollových The Hellacopters, si svůj vlastní styl vytvořil už skoro před dvaceti lety. To tehdy na deskách „Payin´ The Dues“ a „Grande Rock“ výrazově definoval tvorbu The Hellacopters a od té doby jeho pokrok už je skoro minimální. A proto také Imperial State Electric zní asi tak, jak by dneska hráli The Hellacopters, kdyby se v roce 2008 nerozpadli. Je to dobře nebo špatně? Vyčítá někdo Lemmymu, že Motörhead neuhnuli ze svého zarputilého výrazu za čtyřicet let ani o píď nebo, že AC/DC vydali opět stejnou desku s jiným obalem?
Tím samozřejmě nelze říct, že by Andersson byl legendou alespoň z části srovnatelnou s výše zmíněnými ikonami, ovšem princip je prakticky stejný. Vývoj u Anderssona totiž ustrnul v době vydání „High Visibility“ (deska The Hellacopters z roku 2001) a novinka „Honk Machine“ od Imperial State Electric zní takřka stejně, jako pozdní desky The Hellacopters. Zvukově sice nastal posun trochu vzad, rozumějme ještě k většímu retru šedesátých a sedmdesátých let, ale styl psaní skladeb, jejich aranže a stavba jsou pořád totožné.
Andersson má svůj rukopis, a pokud jste před lety přistoupili na jeho hru a nevadí jeho (někdy až nekritický) obdiv ke Kiss, budete plně spokojeni i v případě „Honk Machine“. Nedá se říct, že by Andersson vykrádal sám sebe, ale sem tam, když slyšíte nějakou z nových věcí, máte neodbytný pocit, že to pro vaše uši není žádná novinka. Ovšem i tak věci jako je úvodní „Let Me Throw My Life Away“ nebo pilotní singl „All Over My Head“ jsou velmi podařené kousky se silnými refrény a poctivým rock n´rollovým feelingem.
Mezi dotaženější kousky rozhodně můžeme zařadit i skřípavou odpověď na ranou tvorbu Alice Coopera „Another Armageddon“, výtečnou bluesovou „Walk On By“ nebo ostrou punkovou „Guard Down“ a závěrečnou „It Ain´t What You Think (It´s What You Do)“, která svou nespoutaností odkazuje na někdejší hravost The Sweet v období, kdy tvořili takové věci jako „Ballroom Blitz“ nebo „Peppermint Twist“. V tomto případě působí „Honk Machine“ rozmanitým, ale rozhodně ne rozháraným dojmem.
Všechno je ale předvídatelné. To se čekalo. Všechno je muzikantsky zmáknuté s bravurou. To se také čekalo. Oproti Imperial State Electric měli předtím The Hellacopters mnohem pevnější pozici, ale s každým albem nové Anderssonovy kapely si dřívější fanoušci začínají uvědomovat, že v případě této formace dostávají plnohodnotnou náhradu. „Tohle není žádná moje sólová kapela ani boční projekt. Je to regulérní skupina,“ řekl před pár lety v samých začátcích Imperial State Electric sám Andersson. A chce, abyste to také tak brali. Jako novou kapelu se starým obsahem.
|
