Balalajka, píšťalky, flétny, dudy, housle, dulcimer, niněra, tak těhle nástrojů je na debutu polských Netherfell plno. Takže je to jasné, kotlíkáři, folk metal! Jak známo, tahle škatulka nabízí nespočet variant a odstínů, obzvlášť když se do její podstaty přimíchávají různé stylové ingredience. V případě alba „“Between East And West“ je tím přídavkem slušná porce melodického death metalu, coru, nějaké ty prvky pohanštiny i výhonky blackového skřípotu. Jenže tenhle prostý výčet ani zdaleka nepostihuje tu hrubou a neurvalou energii, kterou mají Netherfell album napěchované do posledního tónu a se kterou mají ambice smést všechno (a paradoxně nejsnáz asi ty, kteří dle výše uvedeného mohou očekávat nějaké to lidové skotačení) z povrchu zemského.
Tak ještě jednou. „Between East And West“ je zběsilá, hrubá a drtící deska, které pod agresivním povrchem ostře nabroušených kytar a zběsilé rytmiky, tvořících velice neprostupnou a hutnou hradbu, přece jen nějaká ta lidová hravost zajiskří. Je ovšem s podivem, že toho destruktivního účinku Netherfell dosahují nejen pomocí klasických metalových nástrojů, ale občas i pomocí těch lidových (jako příklad vezměte třeba určitou občasnou neuspořádanou chaotičnost píšťalek či dudů, útočnou bodavost houslí nebo neustálé zvraty nálad, do kterých lidové nástroje vstupují, i samotnou komplikovanost skladeb). A připočtěte k tomu i vokální variabilitu, Tomasz Indyka chroptí, jedovatě skřípe, přiškrceně a hystericky štěká, Adrianna Zborowska s dokonale slovanským výrazem zjemňuje (asi jako jediný element v řadách Netherfell) ať už vytrvale hrubou, temnou nebo depresivně melancholickou atmosféru. Té je (a to je hlavní moment, od kterého se odvíjí přesvědčivost téhle desky) na desce taky až na půdu, připočtěte k tomu i působivé využití polštiny, která, byť slovansky měkká, z úst Netherfell i ta funguje převážně hrubě a dravě a navíc do jejich tvorby sedí daleko víc, než občasné využití angličtiny.
Patříte-li k opatrnější části lidstva, seznamte se s tvorbou Netherfell prostřednictvím skladby „Little Horse“. To je ten nejodlišnější a nejpřístupnější okamžik (taky se čerpalo z tradicionálu), kterým jako by Krakované chtěli říct „my jsme fakt folková kapela a jen občas do té naší zpěvné a melodické slovanské slovesnosti pustíme trochu té hrubosti“, nemluvě o tom, že zpěvná lehkost Adrianny Zborowske je naprosto odzbrojující. Ale ta pravá tvář Netherfell je jinde - v kterémkoliv jiném kousku (vyjma dvou krátkých inter a částečně i bonusovky „Mokosz“, ve které folkové elementy také důkladně projasňují zachmuřenou oblohu), založeném na kombinaci vyhrocené agrese, neurvalosti, bohatém dějovosti i melodií.
Intenzivní střet moderny a lidových tradic. Deska, nepřipouštějící kompromis, do které se buď zamilujete, nebo jí znechuceně odložíte, nic mezi tím asi nenastane. Bouře ve folk metalu či nový evoluční výhonek? No, minimálně rukavice hozená těm, kteří tvrdí, že folk metal je dávno odpískaná písnička.
|
