Před dvěma lety jsem tvrdil, že Zak Stevens je vizionář, neboť po deseti letech existence kapely Circle II Circle dal jejímu názvu další rozměr, jelikož ta při svém vývoji uzavřela pomyslný kruh. S letošní novinkou „Reign Of Darkness“ ta kolečka do sebe začínají zapadat ještě důkladněji a došlo i k uzavírání dalšího kruhu. Jako by Circle II Circle (byť nerezignovali na svůj vlastní ksicht) chtěli připomenout to, co do světa nedávno vykřičel prostřednictvím svojí novinky Chris Caffery – Savatage se začínají probouzet k životu. Pokud se na minulém albu Circle II Circle vrátili do doby svého vstupu na scénu s albem „Watching The Silence“, které bylo náladou těchto power-progresivních bardů nasycené, na „Reign Of Darkness“ toto prolnutí Zakova bývalého a současného působiště (nemluvě o tom, že Circle II Circle stačili mezitím vzdát poctu Savatage živáky, zaměřenými na jejich tvorbu) získává další barvu.
Minulé album Circle II Circle „Seasons Will Fall“ nastolilo trend, kterým se Stevensovci vydali a kterým bez jakýchkoliv odchylek pokračují i na novince. Charismatický, podmanivě emotivní a pružný vokál Zaka Stevense je základní kámen, na kterém se dá stavět mrakodrap, umění i souhra kytarové dvojice Wentz – Hudson jsou naprosto dokonalé, v těch nejsilnějších momentech dají snadno vzpomenout na Crisse Olivu (či Chrise Cafferyho), svými riffy, melodiemi i živočišnými sóly na sebe v mnoha momentech přebírají podstatu veškerého dění. V tomto světle je spolehlivá a pestrá rytmika (s jedinou změnou ve složení kapely, bicmena Adama Sagana nahradil Marcelo Moreira) „jen“ tím elementem, který osvěžujícím způsobem bez dominantních choutek žene muziku dopředu. Přidejte k tomu opakovaně využité piáno a atmosférické klávesy, i důmyslné proplétání agresivní power metalové syrovosti s nadýchaně vzdušnou dramatičností, silné melodie i maximální harmonii a je jasné, že tahle kolekce by nemusela chybět mezi nejpovedenějšími alby letošního roku.
Mnohé napoví dokonale vtahující instrumentální (premiérově) intro „Over-Underture“, ze kterého především díky černobílým klapkám a nezaměnitelné vznešené melodičnosti vykukují Savatage i Trans-Siberian Orchestra, na které plynule navazuje „Victim Of The Night“ se syrovější náladou (bodejť by ne, když hlavním hrdinou písně je sériový vrah, ono ostatně temná a neradostná témata se táhnou prakticky celou deskou), důležitými klávesami a pichlavě živým kytarovým sólem. První z vrcholů alba přijde v „Untold Dreams“, letitém Wetzově nápadu, aktuálně dotaženém do dokonalosti, plném dramatičnosti, dráždivě smyslného vtahování do atmosféry s parádně kousavým riffem a maximálně charismatickým zpěvem. V následném bloku písní se dostává víc ke slovu syrovost, zemitost a přímočarost, vrcholící v tvorbě kapely někdy v druhé polovině první dekády tohoto století, která vás přivede k druhému vrcholu, plíživě dramatické „Somewhere“ s parádními sbory a pohlcující symbióze kytar se vzrušujícími klávesami, a následné vypjaté a dynamické „Deep Within“ s až muzikálovou bohatostí, majestátním refrénem, strhujícím proplétáním vokálů a Olivovským kytarovým sólem.
Deska, která nemá jediné slabé místo (některé písně mohou vycházet z „obyčejných“ nápadů, ale díky jejich procítěnému a suverénnímu provedení nenajdete jedinou minelu) vrcholí v procítěné „Solitary Rain“, postavené na kooperaci piána a emotivního zpěvu, která se postupně rozvíjí do povznášejících Sava-nálad.
Zatímco na obalu desky vládne chaos a zmar a naděje vykukuje jen z dílčích elementů, s obsahem se to i přes určitou potemnělost textů a nezbytnou tvrdost má přesně naopak – harmonie, dokonalé provedení, melodie, emotivnost, gradace a k tomu agrese přesně do té míry, aby dokonale okořenila trvající excelentní formu Circle II Circle.
|
