Kytarista David T. Chastain byl v osmdesátých letech nepopiratelnou hvězdou. Sice ne až takového formátu, jako třeba Yngwie Malmsteen nebo Joe Satriani, ale mezi kytaristy na scéně US power metalu byl spolu s Markem Realem z Riot asi tím nejstěžejnějším hráčem. Jeho debutová deska „Mystery Of Illusion“ je dodnes citovanou klasikou a to nejen díky tomu, že spolu s Chastainem se na ní podílela i zpěvačka Leather Leone, která pro fanoušky byla zajímavá nejen svým zjevem, ale i řádně řezavým vokálem, místy připomínajícím křížence Uda Dirkschneidera a Bobbyho „Blitze“ Elswortha. Navíc si Chastain potrpěl na dobré spoluhráče, takže řadami jeho kapely prošly takové osobnosti jako bubeníci Fred Coury (Cinderella), Ken Mary (ex-House Of Lords) nebo kytarista Pat O´Brien (Cannibal Corpse).
Dnes je pozice kytarových hrdinů značně oslabena, protože takzvaný shred metal, kdy kytarista ukazuje, co všechno umí, se vyčerpal během několika roků na konci osmdesátých let. Ani Chastain už nemá žádné výsadní postavení v rámci (byť jen US power metalové) scény, i když se k němu skoro po dvaceti letech vrátila znovu zpěvačka Leone. A už podruhé od comebacku se s ní kytarista pokouší navázat na své nejslavnější období.
Nutno přiznat, že Chastainovi se v minulosti podařilo složit pár velmi slušných věcí, ať už to byly „Black Knight“ nebo „I Fear No Evil“ z debutu či „Ruler Of The Wasteland“ ze stejnojmenné druhé desky. A co je nanejvýš potěšující zjištění, že ani po třiceti letech kariéry nežije jen z toho, co udělal na jejím začátku a na desce „We Bleed Metal“ se prezentuje více než slušným metalem, který se samozřejmě ponejvíce pohybuje v intencích US power, ovšem je na něm slyšet i stará škola Nové vlny britského heavy metalu a dokonce i klasické rock n´rollové postupy rozpálené losangeleské ulice.
Prim pochopitelně hraje kytara, která, navzdory své ekvilibristice, zbytečně nevyčnívá a Chastain tak své umění neprezentuje skrze onanistická sóla, ale spíše v precizní technice hutných riffů. Nemusí se zbytečně předvádět. Jeho fanoušci vědí, že hrát umí a to mu stačí. Nejvíce se v případě „We Bleed Metal“ sází na písničku. Pár silných jich tu skutečně je a ne náhodou jsou umístěny hned z obzvlášť silného úvodu alba. Ať už je to novodobá hymna kapely „We Bleed Metal“, druhá, po rock n´rollovém skotačení pošilhávající „All Hail The King“ nebo epičtější, akustickými kytarami prošpikovaná „Against All The Gods“. Kapela sice neudrží kvalitativní laťku tak vysoko, ovšem vyložený průser na desce posluchač nenajde.
Vše je navíc precizně zvukově ošetřeno a proto když srovnáte „We Bleed Metal“ se stylově spřízněnými Mannila Road nebo Trauma, kteří letos rovněž vydali desky (recenze na obě na tomto webu rovněž najdete), vítěz je jasný. Chastain totiž až tak úplně nezamrzl v osmdesátých letech a snaží se vyvíjet minimálně po zvukové stránce. Proto také je „We Bleed Metal“ pro milovníky klasického US power metalu pro letošek nezbytnou záležitostí.
|
