Hranici toho, kde leží spektakulární dramatičnost a přehnaně hysterický tyjátr máme každý nastavenu úplně jinak. Chcete-li si otestovat, kde asi leží ta vaše hranice, sáhněte po druhém albu izraelských Stormy Atmosphere s názvem „Pent Letters“. Tomuto koncepčnímu příběhu by neskutečně prospělo, kdyby jej parta kolem klávesáka Eduarda Krakova a zpěváka Teddyho Shvetse (kteří Stormy Atmosphere na sklonku minulého století rozběhli coby školní kapelu) představila na divadelním jevišti s patřičnými kulisami. Stormy Atmosphere totiž vytrvale balancují na výše uvedené hranici, což mezi stěnami obýváku působí poměrně nahatě a nabubřele. Jako kdybyste si zároveň pouštěli alba Trans-Siberian Orchestra (to pro jejich spektáklovost), Nightwish (to pro jejich soundtrackovost), Voyager (to pro jejich přebujelou pestrost, stylovou všehochuť a zdánlivou neuspořádanost) a Dream Theater (to pro technickou složitost a zálibu ve všemožném neharmonickém kličkování) a k tomu své centrum vnímání bombardovali ještě i pohledem na bizarní a barevně přeplácané obrazy.
Přitom dramatická zápletka, kolem které se děj točí, zní poměrně střízlivě. Vypráví příběh o mladíkovi, který se dostal do vězení a ve snaze přežít v tomto nepřátelském prostředí hledá způsob a odpovědi v tamní knihovně. Když svojí cestu najde, začne prostřednictvím inspirujících dopisů (odtud také název alba) dodávat sílu své přítelkyni, která na něj venku stále čeká… Leč zejména zásluhou obou vokalistů - sparingpartnera přehrávajícímu Tedymu dělá ještě výstřednější Dina Shulman, jejíž záliba v operních manýrách je dalším prubířským kamenem této nahrávky a leckdy můžete mít pocit, že v rámci jedné písně se světy obou zpěváků několikrát spojí a zase nesouvisle rozejdou – je hudba často až přehnaně teatrální. Připočtěte k tomu fakt, že Eduard Krakov se svými černobílými klapkami hudbě Stormy Atmosphere také velmi rád dominuje a nemusí jít vždy o cíleně líbivé motivy, že kapela ráda hrotí své emoce a leckdy o chlup dál, než na maximum (a vzhledem k tématu alba je jasné, že ty hrdinovy pocity víc než k optimismu mají blíž k melancholii, depresivnosti, či psychu), že album je plné zvratů a změn i že Stormy Atmosphere rádi své písně provázejí příslušnou atmosférickou kulisou. Byť dávat jakékoliv doporučení na ochutnávku fragmentu tohoto příběhu je poměrně zavádějící, můj tip míří k dramatické „The Mennipeah“ (ve které si zahostuje Tom Englund z Evergrey), odrážející se od pouťového motivu k totální muzikálové atmosféře, čerpající z výrazného melodického motivu, nenásilné španělky a decentního piána, křížení přitažlivého mužského vokálu, sytých sborů, následně vytlačených totálně hystericky vyhrocenými vokalisty a jejich vzájemnému proplétání. Dokonalý příklad pestře neortodoxního a lehce přeplácaného světa Stormy Atmosphere. Ten svým způsobem podtrhuje i zařazení téměř čtvrthodinové bonusovky „Time“, která coby reprezentant divokých a pestrých nálad kapely může také posloužit dokonale.
Může se zdát, že ultrateatrální „Pent Letters“ je poměrně bláznivá a avantgardní deska. Ano, je. To ještě neznamená, že by byla špatná. Věřím, že jedné části posluchačů poleze neskutečně na nervy a druhá z ní bude unešená. A je klidně možné, že tento pocit se bude u každého jednotlivce nepravidelně střídat. A protože zhruba tímto schizofrenním pocitem z téhle schizofrenní desky trpím vytrvale, berte závěrečné hodnocení jen jako aktuální stav, který se s dalším poslechem může změnit klidně o dva, tři body směrem nahoru i dolů…
|
