V devadesátých letech, když byla na vrcholu vlna alternativní hudby, byli britští Skunk Anansie se svou deskou „Post Orgasmic Chill“ na vrcholu své kariéry. Jenže brzy po vydání této desky, která přinesla hity jako „Big Charlie Potato“ nebo „Secretly“, dochází k rozpadu, když na sólovou dráhu odchází charismatická zpěvačka Skin, basista Cass Lewis zamířil ke Garymu Mooreovi a bubeník Mark Richardson začal koketovat s myšlenkou na obnovu svých domovských Little Angels. Odloučení nakonec trvalo mnohem déle, než si asi všichni představovali a celou minulou dekádu prožila kapela ve stádiu hibernace, kterou přerušilo až vydání kompilace „Smashes And Thrashes“.
Novinka „Anarchytecture“ je už třetí postcomebackovou deskou a ukazuje, že by kapela mohla přece jen navázat na své někdejší úspěchy, kdy byla považována za jednu z nejlepších ostrovních kapel devadesátých let a o muzikantech se mluvilo jako o velkých inovátorech. Z tohohle pohledu totiž comebacková deska „Wonderlustre“ poněkud zklamala, když na ní kapela představila novou tvorbu, která jela jen tak na půl plynu a navíc emoce, které kdysi měla Skin v hlase, jako by vychladly. Světlo na konci tunelu ale svitlo s minulým albem „Black Velvet“, které se sice nevyrovnalo deskám typu „Stoosh“ a „Post Orgasmic Chill“, ale přece jen ukázalo, že kapela odepsaná není. A to zdůrazňuje i novinka „Anarchytecture“.
Ze tří postcomebackových desek je ta nejnovější nejlepší. Ze dvou důvodů. Kapela se vrátila k energickému pojetí a zatímco se „Wonderlustre“ pohybovalo spíše (nebo spíš skoro jedině) ve středních tempech, „Anarchytecture“ opět bouří v klasickém stylu. A druhý důvod je, že Skunk Anansie tentokrát skutečně přišli s řadou výborných nápadů. Mezi ně patří vynikající úvod v podobě tanečně funkrockové „Love Someone Else“, což je zároveň jedna z nejlepších skladeb kapely vůbec. Jak již bylo zmíněno, došlo k opětovnému dobití baterek a proto „In The Back Room“ jede v ostrém tempu opět po funkové sloce k výraznému stadiónovému refrénu.
Vůbec střed desky je s úvodní „Love Someone Else“ nejvýraznější částí alba, posluchače o aktuální formě kapely přesvědčí ostrá „Bullet“, která v refrénu může připomenout americké hardrockové nestory Kiss.
„That Sinking Feeling“ se zase vrací k úplným začátkům kapely, se svou skoro až schizofrenní atmosférou připomene debutovou desku „Paranoid & Sunburnt“. Na „Anarchytecture“ to Skunk Anansie sluší i v té měkčí poloze, což potvrdí závěrečná křehká balada „I´ll Let You Down“.
Skunk Anansie ukázali, že na začátku roku 2016 jsou v dobré formě a že ještě mezi odepsané veličiny nepatří. S „Anarchytecture“ se sice nevrací úplně na svůj umělecký vrchol, ale stojí jen kousek pod ním.
|
