Ten čas letí jako blázen. Ono už to letos bude pět let, co zemřel Jani Lane. Druhdy zpěvák svého času velmi úspěšných Warrant, posléze sólový umělec a nakonec už jen zoufalý opilec, který na svou závislost nakonec i dojel. Ovšem až do svého hořkého konce, kdy bylo jeho chladnoucí tělo nalezené v hotelu ve Woodland Hills, na muziku nezanevřel. I když z Warrant jej jeho spoluhráči tak trochu neférově vypoklonkovali, uhnízdil se na čas u superskupiny Saints Of The Underground, od které vzešlo velmi dobré album „Love The Sin, Hate The Sinner“. To dokazuje, že Lane do posledních chvil svého života zpívat skutečně nezapomněl, a že přes alkoholové problémy neztratil nic ze své jedinečné barvy hlasu.
Nově toto tvrzení podporuje i posmrtně vydaná deska „Catch The Falling Star“, která obsahuje několik coververzí, které Lane nahrál na sklonku svého života, kdy se, nezatížen Warrant a spory se svými někdejšími spoluhráči Joeyem Allenem a Stevenem Sweetem, sešel ve studiu například s Chrisem Holmesem (ex-W.A.S.P.), Jakem E. Leem (ex-Ozzy Osbourne) nebo se svým bývalým kolegou z Warrant Ericem Turnerem. A pořízený materiál je teď ke slyšení. Nikoho asi nepřekvapí fakt, že se jedná o velmi známé skladby, které už jsou součástí rockové historie. Lane, ač v devadesátých letech živě koketoval s alternativním rockem a post-grungem, se vždy označoval jako dítě klasické hardrockové školy a zde to je názorně slyšet.
Devítku skladeb přednáší někdejší symbol kalifornského hairmetalového hnutí s úctou k originálu. Proto se nedají očekávat takové vylomeniny, jako když se Marilyn Manson obul do „Highway To Hell“, ale prostě jen znovu nahrané klasiky, které v tomto případě těží z výborných instrumentálních výkonů všech zúčastněných a z nezaměnitelného hlasu páně Lanea. Ten dominuje zejména v „Electric Eye“ od Judas Priest, kdy se na začátku skladby tak položí do Halfordova výrazu, že se z něj skutečně na pár vteřin stane Metalový Bůh. Ovšem i s dalšími rejstříky svých kolegů si poradil nadmíru dobře a proto jsou skladby jako „Photograph“ od Def Leppard, „Doctor Doctor“ z díly UFO a klasika od Cheap Trick „I Want You To Want Me“ velmi dobře poslouchatelnými záležitostmi, které Lane přehrával s velkou dávkou energie.
Tu, kterou už mu v době nahrávání těchto věcí (jednalo se o druhou polovinu minulé dekády) užíral chlast. Kvůli němu nedopadlo ani pozdější angažmá u Great White, kam Lane nastoupil jako náhrada za Jacka Russella, jenž v té době trpěl podobnými problémy („Kdyby Jani neumřel, byl bych určitě na řadě já. Jeho smrt mi otevřela oči.“ Jack Russell, 2011). Lane padal z pódia, některé koncerty ani nedohrál, až kapele došla trpělivost a prostě jej vyrazila. Skončil i ve vězení, když jej policajti načapali, jak namol řídí své auto po rušných losangeleských ulicích.
Když si chtěl nakonec dát život do pořádku a oženil se, přišel nešťastný 11. srpen 2011 a apartmá v hotelu Comfort Inn ve Woodland Hills v Kalifornii. Jako příčina jeho smrti byla stanovena akutní otrava alkoholem. O čtrnáct dnů později se pak v losangeleském Key Clubu konala akce, kde na jeho počest zahráli Quiet Riot, L.A. Guns a Great White. Všichni společně. Se skleničkou v ruce…
(Jedná se o vzpomínkové album, proto je bez hodnocení)
|
