Kdeže jsou časy The Almighty, té tvrdé, nekompromisní kapely, která ve své tvorbě míchala motorkářské vlivy s razancí Motörhead a místy až panterovskými riffy. Ani někdejší frontman The Almighty Ricky Warwick už není ten potetovaný ďábel, který bouřil ve skladbách typu „Jonestown Mind“ nebo „Ultraviolent“ a měl za manželku střelenou moderátorku MTV, metalovou Terezu Pergnerovou, Vanessu Warwick. Rickymu se totiž zcela změnil život, když dostal šanci nastoupit na frontmanské místo do Thin Lizzy. A zaujmout post po někom, jako byl Phil Lynott, tomu už se říká hauptrefa. The Almighty šli okamžitě k ledu a Warwick se hrdě postavil do čela zmíněné legendy. I když se Thin Lizzy nakonec (z úcty k Lynottově odkazu) přejmenovali na Black Star Riders, otisk legendy je více než hmatatelný.
Tvorba Thin Lizzy nebyla z The Almighty prakticky vůbec cítit. Tam totiž Warwick skládal docela odlišným způsobem, ovšem čas strávený po boku Scotta Gorhama a dalších jej změnil takřka k nepoznání. Nemáme co dělat s Lynottovým klonem, ale se svébytným muzikantem, kterého tvorba slavného Ira poznamenala natolik, že i jeho sólová tvorba nese jasné stopy Thin Lizzy. Nemění se to ani u aktuálního dvojalba „When Patsy Cline Was Crazy (And Guy Mitchell Sang The Blues)/Hearts On Trees“. To sice není úplně nejnovější, protože obsahuje skladby, které Warwick nahrál už v roce 2014, jenže teprve teď se jim dostává pozornosti.
Novinka je rozdělena (jak už možno vytušit podle názvu) na dvě poloviny. Ta první představuje Warwicka jako klasického rockového muzikanta a ta druhá odhaluje jeho akustickou tvář. Bylo by hodně jednoduché první CD „When Patsy Cline Was Crazy (And Guy Mitchell Sang The Blues)“ popsat jako konglomerát mezi Thin Lizzy a The Almighty, jenže ono je to zároveň i nejpřesnější. Skladby jako „The Road To Damascus Street“ nebo punkovka „Toffee Town“ nepostrádají totiž údernost The Almighty, ovšem co jim dominuje, to je právě melodičnost Thin Lizzy, která se zahryzává do uší z každého tónu. Sem tam dojde ovšem i na moment nečekaný a tím je třeba „That´s Where The Story Ends“, řízná countryrocková vypalovačka, která někomu může připomínat podobné choutky Alkeholu, i když tady se pohybujeme samozřejmě na úplně jiné úrovni. Warwick má totiž neotřelé nápady, že se člověk někdy nestačí divit, kam na ně chodí. Tedy alespoň na té části novinky, kterou pojmenoval „When Patsy Cline Was Crazy (And Guy Mitchell Sang The Blues)“.
S „Hearts On Trees“ je to už přece jen trochu horší. Warwick zasedl sám s akustickou kytarou a vžil se do role rockového písničkáře. Těch je samozřejmě hodně, ovšem ne každý má na to, aby si vydobyl stejnou pozici jak frontman rockové kapely a jako rockový písničkář. Pár jich samozřejmě je, za všechny můžeme třeba jmenovat Mikea Trampa (White Lion, Freak Of Nature) nebo Joeye Tempesta (Europe). Právě v takových momentech se odhalí v plné nahotě schopnost napsat dobrou skladbu. Bez hradby marshallů, různých efektů, pořádného kraválu… Warwick nepohořel. To ani náhodou, ovšem v případě „Hearts On Trees“ se mu nepodařilo dát dohromady jímající sbírku skladeb, což je u akustických alb ten největší předpoklad. Jsou tu dobré skladby typu „Tank McCullough Saturdays“ nebo „Said Samson To Goliath“, ovšem celkově se začíná celá kolekce tak nějak drolit, nedokáže pořádně udržet pozornost a po čase působí jen jako kulisa.
I tak je „When Patsy Cline Was Crazy (And Guy Mitchell Sang The Blues)/Hearts On Trees“ vydařená kolekce. Sice trochu nevyvážená, když její první polovina se blíží skoro až k absolutoriu, aby se ta druhá pohybovala v mírném nadprůměru, ale přesto ukazuje, že Warwick je dobrý muzikant, který rozhodně neřekl své poslední slovo.
|
