Kde by dnes byli Discharge, kdyby Metallica nezařadila dvojici jejich věcí na své slavné „Garáže“ a její členové neúnavně nenosili trička s touto kapelou… Buď by už dávno neexistovali, nebo by z nich byla jen taková sklepní záležitost, kdy se pár chlápků v letech sejde a zavzpomíná na časy, kdy jim to pořádně hrálo. Je to sice trochu nadsazené, protože Discharge vždycky vykazovali známky určité kvality, ovšem pořád stáli ve stínu slavnějších The Exploited, průkopníků crust punku nebo hardcore thrashe, chcete-li. Že jsou tady stále v roce 2016 je proto v pořádku, stejně jako to, že se jejich sedmá deska jmenuje „End Of Days“, tedy „Konec světa“.
Ani v dobách, kdy rocková scéna prožívala revoluci, tedy v devadesátých letech, Discharge nikdy neustoupili od svého stylu, který už naznačili debutem „Hear Nothing See Nothing Say Nothing“ ze dvaaosmdesátého. Můžete tedy vzít jed na to, že to bude tak i v případě jejich novinky. Žádné překvapení se samozřejmě nekoná. Tedy ten posluchač, který měl Discharge rád v minulosti, si opět přijde na své, ten koho nechávali klidným, si ani jejich „End Of Days“ pouštět nemusí. Byla by to pro něj ztráta času.
Tahle kapela z anglického Stoke-on-Trent (rodiště například Lemmyho nebo Slashe) má ale i v současnosti velkou výhodu, že si nepřipouští žádnou únavu (či bědování nad věkem, který už se blíží k šedesátce) a řeže ten svůj hardcorový punk hlava nehlava, protože energie byla vždycky její největší devizou. Co na tom, že jednotlivé skladby od sebe nezasvěcený posluchač skoro ani nerozliší a že kytarista používá od začátku alba až do konce jediný zvukový efekt.
Těžko proto lze vypíchnout jednotlivé kousky, přestože po opakovaném poslechu mezi ty výraznější rozhodně patří úvodní „New World Order“, titulní „End Of Days“ a dále pak například „Hatebomb“ a „Population Control“. V dobrém světle se představuje i novic za mikrofonem Jeff Janiak, který se ke kapele přidal teprve před dvěma lety. Jeho projev naprosto koresponduje s klasickým výrazem Discharge, má v sobě potřebnou dávku nasranosti, čímž může evokovat i původního vokalistu Cala Morrise, jenž kapelu opustil v roce 2004. Dokonce člověka při poslechu „End Of Days“ napadne, že má v současné době v sobě větší razantnost, než sám Wattie Buchan z The Exploited.
Jestli lze o „End Of Days“ něco říct, tak rozhodně to, že je to upřímná deska. Discharge na ní předvádějí přesně to, co se od nich očekává. Když tak tuhle hudbu posloucháte, jasně je znát, kde Metallica brala inspiraci pro svůj debut „Kill´Em All“. V tu chvíli si člověk uvědomí, že tahle dnes slavná parta byla ve svých začátcích mnohem více punková než metalová.
|
