Master´s Hammer, to už je dnes prakticky one man projekt Františka Štorma, i když to při jejich comebacku vypadalo, že se přece jen sejde slavná sestava z alb „Rituál“ a „Jilemnický okultista“. Postupem času zmizel basista Monster, klávesista Vlasta Voral i tympánista Silenthell, který se sice vrátil pro účely alba „Vagus Vetus“, ovšem na novince opět absentuje. A účast kytaristy Necrococka je rovněž spíše sporadická. Přestože Štorm je pochopitelně tahounem a vrchním skladatelem, neúčast jeho někdejších spoluhráčů ubírá současnému vyznění Master´s Hammer na pestrosti.
Master´s Hammer bylo vždy velmi nevyzpytatelné hudební těleso a bylo vždy těžké odhadnout, jak bude znít budoucí deska. Jenže přece jen léta jsou už tady, tak nějaké velké experimenty se moc čekat nedají. On vlastně až tak překvapivý nebyl ani projekt Mortal Cabinet, který dal Štorm dohromady s frontmanem elektronické Vanessy Samirem Hauserem a rapperem Řezníkem, protože se až tak dalece nevzdaloval světu Master´s Hammer. Jistě, s kultovním „Rituálem“ už neměl nic společného. To ovšem nemají dnes ani samotní Master´s Hammer. Nenávratně pryč jsou časy „pálení Onoho světa“ nebo „tisíců nožů, co vyrývají znamení“.
Albem, které definovalo tvář současných Master´s Hammer je bezesporu deska „Vracejte konve na místo“. Předchozí „Mantras“ i přes svou vysokou kvalitu působilo poněkud rozháraně, když vedle sebe postavilo klasické blackmetalové věci „Typograf“ či „Domanín“ s podivnostmi jako „Fantasie“ či „Ganesha Mantra“. Od „Konví“ se pak odvíjela i předchozí deska „Vagus Vetus“ (kde ale vyznění určitě nepomohl automatický zvuk bicích), odvíjí se od ní i „Formulæ“.
Hudebně i textově. Přestože první složka už tak nějak stagnuje a sotva čím může překvapit, textově Štorm zraje jako víno a „Formulæ“ je jeho další mistrovský kousek. Skvělé slovní obraty, plné různých zvráceností, navíc servírované leckde ve starém nářečí, proto v případě „Formulæ“ zaručují opět skvělý zážitek. S hudbou je to samozřejmě trochu na štíru, protože už pomalu dochází k opakování některých postupů z posledních desek a deska tak působí trochu předvídatelně. Samozřejmě, dojde i n některé části, jako je třeba „Rurální dobro“, které by člověk asi nečekal, ale jinak je vše ve starých kolejích, kde rezonuje dozvuk Mortal Cabinet.
Na „Formulæ“ není ani tak jasná hitovka jako byly třeba „Vracejte konve na místo“ a „Nordfrostkrampfland“, přestože jsou zde kousky, které lze označit za silnější a ty jsou z pochopitelných důvodů umístěny na začátek alba. Mezi ně patří úvodní „Dny nicoty“ s výtečným nástupem, následující „Maso z kosmu“ a výtečné „Arachnid“. Dala by se zařadit i „Shy Gecko“, ovšem právě v ní už to Necrocock se svými úchylnými nápěvy přehání, což rozhodně není k dobru věci. Co je ovšem kladným bodem, že tentokrát nevadí ani naprogramované bicí (tři skladby odehrál Jan Kapák, který pracoval i na desce „Vracejte konve na místo“), protože jejich zvuk nepůsobí nijak rušivě, když jsou namíchány mnohem citlivěji než v případě „Vagus Vetus“.
Těchto „15 jednoduchých zaklínadel“ svůj účinek má. I když to není nejlepší album Master´s Hammer (ono když máte v diskografii takový světový skvost jako je „Rituál“, tak se není co divit, ten už Štorm nikdy ani v nejmenším nepřekoná), ale je to prostě typická deska Master´s Hammer současnosti. Trochu hraná na jistotu, ale přesto stále ještě dost svébytná a geniálně otextovaná.
|
