Kdo by to byl čekal, že se ještě někdy setkáme se švédskými doommetalovými Candlemass. Stylotvorní seveřané, rozkročení někde mezi Black Sabbath a Mercyful Fate, plnili funkci doommetalových průkopníků už od svých začátků, kdy svět (především pak starý kontinent) ohromili dvěmi zásadními deskami, debutem „Epicus Doomicus Metallicus“ a následující „Nightfall“, jejich ultimátním dílem. Kromě krátké přestávky v polovině devadesátých let fungovali v podstatě nepřetržitě až do poslední desky „Psalms For The Dead“ z roku 2012, kterou následovalo prohlášení, že se jedná o poslední desku, zejména kvůli zdravotním problémům mozku kapely, basisty Leifa Edlinga. Jenže jak už to v takových případech bývá, prohlášení se vydávají proto, aby se porušovala. A proto jsou i Candlemass zpět, sice jen s EP „Death Thy Lover“, ovšem to zní jako výstřel k novému startu.
Candlemass jsou dnes takřka stejnou kapelou jako v dobách své největší slávy. Chybí jen jediný článek. Charismatický pěvec Messiah Marcolin. Post zpěváka byl ve většině případů u Candlemass kámen úrazu. Ono to totiž moc nefungovalo s jeho náhradníky Thomasem Vikströmem a Bjornem Flodkvistem, úplně ono to nebylo ani s Američanem Robertem Lowem, který v kapele působil po Marcolinově opětovném, a zdá se, že už definitivním odchodu v roce 2006. Lowe už u mikrofonu také není a místo něj se na ožehavé frontmanské místo postavil ostřílený Mats Levén (ex-Ynwie Malmsteen, Treat). A světe div se, ono to vcelku funguje.
Pochopitelně, že Marcolinův teatrální projev je nenahraditelný, ale Levén je natolik protřelý zpěvák, aby věděl, že Messiaha nelze kopírovat. Novic se ke svému úkolu postavil čelem a přesto (nebo možná právě proto), že byl v minulosti členem spíše hardrockových spolků, zní Candlemass dnes poměrně zajímavě. Stylově se samozřejmě, jak je v poslední době u podobně starých formací zvykem, obracejí ke svým kořenům, kdy jsou už ale trochu opotřebovanější. Jenže v doom metalu se na příval mladické energie nikdy nehrálo. Spíše to bylo vždy o kouzlení s emocemi a na to Candlemass byli vždycky odborníky. Nejinak je tomu i v roce 2016.
EP „Death Thy Lover“ přináší pouze čtveřici nových věcí, ale i tak se délka natáhla na skoro půl hodiny. Candlemass tak nabízejí pestrou paletu pocitů, mezi kterými pochopitelně převládá stísněnost, chmury a chlad. Tedy to, co od nich fanoušek chce slyšet. Navíc vše prostoupeno odérem gotiky, kde vyznívá Levénův čistý projev. Nejvýraznějšími kousky jsou hned první dvě věci. Titulní, na poměry Candlemass vcelku svižná „Death Thy Lover“, kde zaujmou zejména výtečně zahrané kytarové vyhrávky v refrénech a následující „Sleeping Giant“, jež si vykračuje po území Black Sabbath v titánských botách. Drobnou výtku lze mít směrem ke zvuku, kdy se posluchač opět stává obětí „loud war“, čímž je Levénův hlas místy schován za hradbu kytar. To už je prostě ten nešvar dnešní doby…
Celkově ale deska působí sevřeným dojmem, kdy po několikerém poslechu začnou na povrch vystupovat opravdu silné momenty, které posluchače provedou rozličnými zákoutími temné hudby. Proto také lze „Death Thy Lover“ považovat za zdařilou záležitost a doufat, že bude následovat regulérní deska. Tahle čtyřskladbová kolekce může sloužit jako náplast pro ty, kterým nebyla moc po chuti letošní debutová deska „Masters Of Evil“ projektu kytaristů Mercyful Fate Denner/Shermann.
|
