Nejprve si shrňme fakta. Zpěváka Geoffa Tatea snad nemá moc velký smysl představovat, protože dlouhá léta působil jako frontman slovutných Queensrÿche, které ale za bouřlivých okolností před pár lety opustil, aby si nejprve založil svou vlastní tvář oné kapely. To mu ale bylo právně zatrhnuto a tak musel svou partu (kde mimochodem působí například bubeníci jako Simon Wright, čili někdejší člen AC/DC a Dio a Brian Tichy z Whitesnake či basista Disturbed John Moyer) přejmenovat na Operation: Mindcrime. Logicky, podle slavného alba Queensrÿche, na které Tate vysoudil práva. Čekal se ale průser, protože právě Tate byl tvrdým zastáncem linie pozdních alb Queensrÿche, která srovnání s takovými věcmi jako „Empire“, „Promised Land“ či „Operation: Mindcrime“ rozhodně nesnesla. Loňský debut ale nedopadl zas tak úplně špatně a Tateův projekt získal právo na další existenci.
Druhá deska „Resurrection“ přichází brzy. Rozhodně velmi brzy. Celý koncept totiž působí jako spíchnutý horkou jehlou a už jen to, že desku otevírají čtyři (!) po sobě jdoucí nesmyslná intra, je zarážející. Kdyby pak následovala smršť skvělých nápadů, jak tomu u Queensrÿche bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let, bylo by asi tohle zaškobrtnutí odpuštěno. Jenže ono to tak není. V podstatě úvodní věc „Left For Dead“ sice ještě nabídne pár zajímavých míst, u následující „Miles Away“ je to už jen výborná kytarová vyhrávka. Kompoziční impotence se projeví naplno v „Healing My Wounds“, kde navíc Tatea zrazuje i jeho nejmocnější zbraň, tedy hlas.
Na lepší časy se zableskne v nejlepší skladbě celé kolekce, ve svižné „Taking On The World“, která jako pilotní singl mohla slibovat, že Operation: Mindcrime natočí docela dobrou desku a kde se jako marketingový tah představili Tim „Ripper“ Owens (ex-Judas Priest) a Blaze Bayley (ex-Iron Maiden), přičemž zejména Ripperův vklad dává skladbě slušná křídla. Přestože nebylo ani touto skladbou dosaženo dávné lehkosti a hitovosti, rozhodně je to věc, na které tahle deska stojí. Musí, protože zbytek stojí už vyloženě za pendrek.
Tate ve své chvilce nejhlubší skladatelské krize? Naprosto špatná práce producentské dvojice Geoff Tate/Kelly Gray, která už decimovala alba Queensrÿche z přelomu milénia? Ne, po důvodech asi ani není nutné pátrat, protože skladby „Invincible“ nebo „In The Hands Of The World“ (to jen namátkou) jsou vyloženě špatné, nemají žádný záchytný bod, nic. co by posluchače nutilo se k nim znovu vracet. Ba co více, někdy je skoro až utrpením je doposlechnout.
Nečekal se zázrak, na to už člověk Tateovu tvorbu zná dlouhá léta, aby věděl, že se tento zpěvák podílel na skutečně skvělé a silné desce v roce 1994. Ovšem skoro odpad, kterým „Resurrection“ bezpochyby je, se nečekal rovněž. Možná by stálo za to v budoucnu s dalším albech tolik nespěchat, svěřit se do zkušených producentských rukou nebo najmout externí skladatele. Takhle je ta čtyřka ještě z milosti a dávné náklonnosti.
|
