Když se o Darkthrone vyjádříme jako o nejvytrvalejší a nejaktivnější partičce norské blackmetalové scény, rozhodně nebudeme daleko od pravdy. Tahle formace, tedy spíš dvojice Nocturno Culto a Fenriz, si totiž nikdy nedopřála delšího odpočinku a z míry jí nevyvedly ani nechvalně známé události, které celou norskou scénu v roce 1993 paralyzovaly, přestože právě v té době s nimi Varg Vikernes, vůdčí postava satanského teroru, pracoval na albu „Transilvanian Hunger“. Darkthrone sice prodělali několik stylových zvratů (nezačínali ani jako blackmetalisté, protože debut „Soulside Journey“ je čistokrevný death metal), ovšem dnes jsou zpět u prvotních kořenů black metalu.
Posledních deset let tomu ale nenasvědčovalo, protože Darkthrone svou poslední čistokrevně blackmetalovou desku nahráli v podobě „Sardonic Wrath“ v roce 2004. Následný stylový obrat, nejprve k jakémusi punk/rock n‘rollu se špetkou thrashe (prostě jasná skandinávská garážovka ve stylu raných The Hellacopters nebo pěkně vytvrzených Backyard Babies) a poté ke klasickému stylu Nové vlny britského heavy metalu, se jim nakonec vyplatil a kapela se rázem ocitla i v žebříčcích prodejnosti po celé Skandinávii. Jenže stará láska nerezaví…
Proto je „Arctic Thunder“ určitým návratem k black metalu. Samozřejmě není to tak chorobně zlověstné jako „A Blaze In The Northern Sky“ a „Under A Funeral Moon“, ani se nejedná o jednolitou hoblovačku jako „Panzerfaust“ nebo „Total Death“, ale právě ona černá část fanouškovské duše je ukojena. „Arctic Thunder“ totiž míří k podstatě black metalu, daleko před vypalování kostelů a vraždu Euronyma. Z desky je jasně cítit závan osmdesátých let, ale nejde o stejný feeling, který přinesla pozdní alba typu „The Underground Resistance“. „Arctic Thunder“ je oslava takových spolků jako Venom, Hellhammer, raných Bathory nebo Celtic Frost. Proto hned úvodní „Tundra Leech“ disponuje bzučícími kytarami a jasně je slyšet, že Nocturno Culto se opět vrací k hrdelnějšímu projevu (oproti civilnějšímu zpěvu posledních let).
Místy hudba sklouzává k heavy metalu nebo zmetalizovanému rock n‘rollu (jasný příklad toho je úvodní riff z titulní skladby nebo rychlopalná „Burial Bliss“), ale jinak je ten blackmetalový duch protkaný celou deskou. Díky tomu se o této novince dá hovořit jako o návratu klasických Darkthrone, přestože warpaint už u nich nikdy nebude aktuální a dnes už jsou Nocturno Culto a Fenriz natolik vypracovaní muzikanti, že nemají zapotřebí šokující efekt a blábolení o Satanovi. Proto také, přestože základ všech skladeb je z černého kovu, proniká do něj řada vlivů z jiných metalových směrů, ať už je to klasický heavy nebo také thrash a doom. Díky tomu je „Arctic Thunder“ pestrou kolekcí, aniž by trpěla roztříštěností nebo stylovou rozevlátostí.
Norské dvojici se touto deskou podařilo spojit své dvě tváře. Tu starou blackmetalovou a tu novější, která se nálepky blackmetalové kapely chtěla zbavit. Deska by totiž mohla být přístupná jak fanouškům novějších počinů, tak i těm, kteří Cultovi a Fenrizovi vyčítali, že z kdysi renomované značky na poli extrémní hudby udělali prachsprostý bigbít.
|
