Otázka by mohla znít: Představují Gotthard ještě ostrov jistoty v současné rozhárané rockové scéně? Tahle kapela totiž existuje více než čtvrt století a za tu dobu vydala už dvanáct desek se kterými nikdy neuhnula ze svého směru (a to můžeme mluvit i o popověji laděných „Open“ a „Homerun“), který si vytyčila začátkem devadesátých let při poslechu desek hardrockových klasiků. Ano, u nich je stále hmatatelný ten odkaz, jaký zanechala alba Deep Purple, Whitesnake, UFO, Rainbow nebo Thin Lizzy. Ten kdysi Gotthard absorbovali tak mocně, že je tato esence dodnes neopustila a přenesla je přes událost, která by každou druhou kapelu dozajista položila, přes tragickou smrt jejich poznávacího znamení, zpěváka Stevea Lee.
Angažmá Australana Nice Maedera bylo už mnohokrát propíranou volbou. Po stránce hlasové se samozřejmě jednalo o logickou záležitost, protože Maeder je takřka klonem svého předchůdce, ovšem po stránce skladatelské je Lee osoba pro kapelu nenahraditelná. To se ukázalo na comebackovém albu „Firebirth“, které neobsahovalo tak silný materiál jako libovolná deska z éry s Leem. Následující „Bang!“ z roku 2014 ale fanouškům dalo naději, že se v případě „Firebrith“ jednalo jen o vybrání slabší chvilky a Gotthard byli rázem znovu ve formě. Proto vydání novinky „Silver“ bylo očekávano bez despektu.
Jenže ten je v případě této desky zcela na místě, protože už ne „Firebirth“, ale „Silver“ bude zaujímat místo na samém kvalitativím chvostu diskografie této švýcarské party. Novinka je totiž v nejlepším případě pouze průměrná nahrávka, která se může stydět vedle takových alb jako třeba „Need To Believe“, „Domino Effect“, „Open“ nebo jakéhokoliv počinu z prvních trojice desek. Mizérie tedy pokračuje? Ano. Teď to spíše vypadá, že Gotthard měli na „Bang!“ hodně silnou hodinku a už se nemohou dostat ani přes tuto desku, která snesla srovnání s klasickými alby už tak trochu ztuha. Absence Stevea Lee je tedy velice citelná a jasně se ukazuje, že pozice tahouna kapely je pro druhého lídra, kytaristu Lea Leoniho, tak trochu nad jeho síly.
„Silver“ tak působí, jako kdyby Gotthard absolutně došla jakákoliv inspirace a chuť do kreativní práce a začali vybírat odložené nápady ze šuplíků. Jak jinak si totiž vysvětlit vyloženě slabé věci jako „Everything Inside“, „Miss Me“ nebo „Not Fooling Anyone“, které by si ještě před pár lety místo na desku nenašly… Jak si potom vysvětlit, že jedna z nejlepších věcí alba, úvodní „Silver River“ má naprosto sprostě vykradený riff z „Easy Livin`“ od Uriah Heep a závěrečná „Blame On Me“ zase naprosto nepokrytě loupí u Status Quo... Ostatně ani pilotní singl „Stay With Me“ až tak úplně očekávání nesplnil, přestože s „My Oh My“ (co na to asi Slade?) se jedná rozhodně o dvě nejlepší položky alba.
Řemeslně je samozřejmě vše v pořádku, potěší i návrat k albům „Open“ a „Homerun“ v podobě skladby „Beautiful“, ovšem to jsou jen takové střípky, chvilkové záblesky a slabý odvar toho, co Gotthard představovali v minulosti. Lámat hůl nad kapelou by možná bylo předčasné, ale jak to vypadá, svůj zenit už má tahle parta z Lugana za sebou.
|
