„Sedmdesátá léta byla úplně v pohodě. Devadesátá léta byla taky skvělá, vznikalo tolik výborné muziky. Ale osmdesátá? Hrůza, odpad...“ Takové řeči by asi člověk od někoho, kdo se nejvíce proslavil právě v osmdesátých letech a byl jedním z jejich symbolů, čekal jen stěží. Jenže George Lynch nikdy nebyl ten, kdo by šel s proudem. Jako kytarista Dokken měl sice trochu svázané ruce a, jak dnes přiznává, dost trpěl pod taktovkou lehce despotického šéfa Dona Dokkena, ovšem věšel si na zdi svého domu jednu zlatou a platinovou desku za druhou. I když už je dnes hudebně někde jinde a s Dokkenem jej pojí už jen čirá nenávist, lidé si jej budou pamatovat právě z doby, které nemůže přijít na jméno.
Hbitý kytarista ale ve své činnosti nepolevuje ani v novém tisíciletí, ba co více, zdá se, že v současné době má přetlak nápadů a proto je ventiluje prostřednictvím sólové dráhy (docela slušně), spojením s frontmanem Stryper Michaelem Sweetem (velmi dobře), své kapely Lynch Mob (už o trochu hůř) a poslední tři roky také skrze projekt KXM. Ten vedle něho tvoří zpěvák a basista progresivních alternativců King`s X Doug Pinnick a bubeník nu-metalových králů Korn Ray Luzier. Trochu nesourodá parta, ale budiž, navíc jejich debut z roku 2014 žádná extra bomba nebyla, jelikož narážel na tříštění nápadů a takřka absolutní nehitovost.
A to je možná i problém novinky „Scatterbrain“, která už nepůsobí tolik jako pěst na oko, jak tomu bylo u debutu, ovšem jistá nevyváženost a nesourodost je zde znát. Stylově se KXM přece jen profilují, kdy stejným dílem posluchačům nadělují hardrockového dunění (největším dílem je to samozřejmě práce Lynche) a alternativně progresivního ladění, čímž mají blízko k Pinnickovým King`s X. Novince sice chybí opět zásadní hitový moment a více stěžejních nápadů, ale přece jen se najde (oproti debutu) dost míst k tomu, aby se posluchač ke „Scatterbrain“ vracel. Tahle deska ale rozhodně nefunguje na první poslech. Prokousat se jí je totiž velice těžké a to není jen vina naprosto zbytečně přemrštěné, více než hodinové stopáže, na kterou opravdu pánové nápady nemají.
Jako na stěžejní skladbu KXM sázejí v případě novinky na titulní „Scatterbrain“, která podle jejich slov plně vystihuje podstatu celé kapely. Což o to, skladba je to dravá, progresivní, se slušnou melodií a Lynchovy kytarové laufy opět fungují spolehlivě (trochu připomenou prstolamy Michala Pavlíčka v průkopnických dobách Pražského výběru), ovšem nakonec se z celé třináctiskladbové kolekce vyloupnou skladby, které fungují ještě lépe než titulní věc. Rozhodně se jedná o „Big Sky Country“, kde překvapí kytarové sólo, což je jeden z nejlepších kousků, které Lynch za poslední dobu napsal, a pak také „Not A Single Word“, kde zaujme velice sympatické tempo a veskrze pozitivní nálada ve spojení s funkčním refrénem.
Najdou se na desce hluchá místa, to je věc jistá. Zejména ke konci, ve skladbách jako „Stand“ nebo „True Deceivers“ začínají KXM nudit a vypadá to, že se právě v těchto místech dostali do slepé uličky, ze které neví jak ven. Naštěstí závěrečná „Angel“ opět dokáže, že chemie mezi trojicí hudebníků přece jen funguje a i když debut nebyl žádnou bombou, právo na existenci si KXM touto deskou přece jen vydobyli.
„Scatterbrain“ tedy překvapila. Už jen tím, že se jejím prostřednictvím KXM etablují na scéně a prezentují se už jako skutečná kapela. Z tohoto alba je to cítit. Jsou tam sice ještě velké rezervy, které ovšem v budoucnosti můžou sloužit k tomu, že tito muzikanti dokáží přijít se skutečnou bombou. Zatím tomu tak není, ovšem ten kus cesty, jaký Lynch, Pinnick a Luzier společně ušli od svého debutu, je ohromný. Ano, v téhle kapele začíná být potenciál.
|
